Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

23

Šla jsem s Harrym k černýmu jezeru. Za celou dobu jsem nepotkala Freda, George ani Hermionu a Rona a Harry taky ne. Byli jste z toho trochu zklamaný. Doufala jsem, že ještě před úkolem se s Fredem potkám a taky jsem čekala, že u nich se bude vsázet.

Neville nenápadně podal Harrymu žaberník. "Víš to jistě Neville?" zeptal se nejistě Harry. "Naprosto" odvětil Neville. "Celou hodinu?" ujištoval se pořád Harry. "Asi jo" odpověděl Neville. "Asi?" vyjel Harry. "No mezi bylinkáří se tak trochu diskutuke o účinkách sladky a slaný vody" vysvětloval Neville. "A to mi říkáš až teď? To nemyslíš vážně!" utrhl se na něj Harry a já se na něj musela zamračit.

"Jen jsem chtěl pomoct" ohradil se Neville. "Nech toho Harry, vím, že jsi nervózní, ale Neville udělal jen to co jsme po něm chtěli tak toho nech!" zamračila jsem se na něj. "Já vím, promin jsem jen trochu nervózni" oklepal se Harry. "Rozhodně jsi udělal víc než Ron a Hermiona" řekl s povzdechem Harry a rozhlídl se. "Kde vlastně jsou?" zeptal se zmateně. "Nevím, Freda jsem taky neviděla" smutně jsem se na něj usmála.

"Připadáte mi nervózní" řekl nám nejistě Neville. "Vážně?" zeptal se ironicky Harry než jsme nasedli do loďky Stálo jsme s ostatními šampiony ve předu a za všude za náma bylo hrozně lidí. Byla jsem hrozne nervózní, bála jsem se o Harryho i o Freda kterej se neukázal, ale viděla jsem George tak snad je v pořádku.

"Vítejte u druhého úkolu" přivítal všechny Brumbál. "Včera večer bylo našim šampionům něco ukradeno. Něco jako poklad! Těchto pět poklady jeden za každýho šampiona se nyní ukrývajip na dně černelho jezera. Pro splnění úkolu stačí aby každý šampion našel svůj poklad a vrátil se s ním na hladinu. Jednoduché ale mají na to pouhou hodinu!" vysvětloval všem Brumbál.

Stála jsem vedle Harryho a Cedrika. Viděla jsem jak Moody něco řekl Harrymu a ten si strčil do pusy žaberník. "Buď opatrná" objevil se u mě Severus. "To jsem vždycky" zazubila jsem se na něj. Chtěl něco ještě říct, ale vyrušil nás výstřel a my všichni skočili do vody. Nechtěla jsem se teď zaobývat Harrym. Kdyby se mu něco stalo ucítím to.

Přeměnila jsem se na mořskou panu. Nechala si narůst žábry a nohy přeměnila do ploutve a hned na to jsem se vydala co nejrychleji jsem mohla cestou ktera mi připadala ta nejlepší. Netušila jsem jestli plavu dobře, ale něco mi říkalo, že ano. Byla jsem lehce zděšena když jsem si všimla děsavců, ale taky jsem věděla, že když nepoplavu až moc příliš u nich neobmotaj se mi okolo nohou.

Jakmile jsem překonala všechno v dálce jsem uviděla pět postav s lanem. Rychle jsem plavala k tomu a k mýmu zděšení jsem poznala Rona, Hermionu i Freda. Byla tam i Cho a Fleuřina sestra. Došlo mi, že Ron je pro Harryho a Hermiona pro Kruma a tak jsem rychle ploutvý přeřízla provaz, popadla Freda a plavala s ním rychle nad hladinu. Jakmile jsem se vynořila všichni začali tleskat a řvát. Naštěstí se Fred probral a já se přeměnila zpět.

"Jsi v pořádku?" zajímal se starostlivě Fred. "Jo jen je trochu ledová voda co ty?" zeptala jsem se ho. a prohlídla jsem si ho jestli je v pořádku. "Taky" usmal se na mě a pomohl ki se dostat na tribunu. Všimla jsem si, že Fleur už tam sedí. Hned kolem mě madam Pomfreyová přehodila tak pět ručníků. "Dobrá práce" řekl mi Moody divným tónem a já se na něj zašklebila. "Děkuju" rěkla jsem a snažila se mít normální tón.

"Vedla jsi si skvěle" přišel ke mě Severus. "Díky, no mohlo to bejt horší" usmála jsem se na něj. "Pak přijd za mnou do kabinetu" usmál se na mě svým způsobem a odešel. "Myslela jsem, že jsi nepřišel, když jsem tě nemohla najít" řekla jsem Fredovi. "To bych ti neudělal, promiň, že jsem tě nepodpořil, ale byl jsem tvůj poklad" zasmál se než mě políbil. "Odpuštěno" usmála jsem se na něj a oba jsme přesunuli pohled na černý jezero odkud se vynořil Cedrik a Hermiona.

"Dokázal to Harry?" zeptala se mě hned Hermiona když se ke mě dostala. "Jo neboj. Neville mu pomohl" usmála jsem se na ní a Hermiona si oddechla. "Ještě se nevratil?" zeptala se ustaraně. "Nevím co dělá" řekla jsem taky lehce znepokojeně ikdyž jsem věděla, že nic zlýho se mu nestalo.

Vynořil se i Viktor a hodina témeř uplynula. Házela jsem starostlivý pohledy na hladinu a Fredovi jsem drtila ruku. Odbil zvon hodiny a já už měla v planu se vyrhnout do vody když se vynořil Ron i s Fleuřinou sestrou. A sekundu po nich vylítl z vody i Harry. Všichni mi podávaly ručníky zatímco rozhodčí šli stranou.

Hned jsem Harryhi objala. "Díky bohu ti nic není" ulevila jsem si a Harry mě pořádně stisknul. "Ty jsi jí zachránil ikdyž jsi nemusel. Mojí sestřičku!" přířítila se k nám Fleur s francouzkým přízvukem. "Děkuji" popadla Harryho za hlavu a dávala ku pusu na obě tváře. "A ty jsi pomáhal" obrátila se na Rona. Musela jsem si zkousnout ret abych se nerozesmála. "No jo, tak trochu" řekl pyšně Ron a hned na to i jeho Fleur popadla za hlavu a políbila ho na obě tváře.

"Teda kluci" zasmála jsem se pobaveně než se přiřítila Hermiona. "Harry! Všechno dobrý? Určitě mrzneš" přehodila přes něj i její ručník. "Myslím si, že jsi se zachoval skvěle" řekla mu Heemiona. "To my všichni" usmála jsem se na něj. "Ale skončil jsem posledni" namítl Harry. Hermiona mu dala pusu na hlavu. "Předposlední! Fleur se nedostala kolem těch děsovců" řekla mu s úsměvem Hermiona a my jsme se všichni na sebe nadšeně podívali.

"KLID PROSÍM!" zakřičel hůkou zvýšeným hladem Brumbál až jsme si museli zacpat uši. "Vítězem je slečna Whiteová" pronesl nadšeně a já vykulila oči zatímco nebelvířští začali nadšeně řvát a poplacávat mě po zádech. Harry mě nadšeně obejmul. "která mistrně ovládá přeměnu sebe samotné" dodal ještě. Mohl říct prostě, že jsem metamorfomág. "Ovšem jinak by byl první pan Potter nebýt jeho velkýho odhodlání zachránit nejen pana Weasleyho ale i ostatní a proto mu udělujeme druhý místo!" křikl a všichni nebelvířští se dali opět do nadšenýho křiku "Za neobvyklou mravní sílu!" dodal ještě zatímco Kruval naštvaně nadával.

"Zvládl si to!" vykřikla jsem nadšeně a Harry se na mě usmál. "My to zvládli" zasmál se a já s ním. "Neobvyklá mravní síla" utahovali si z něj kluci když jsem vystupovali z lodiček. Držela jsem se s Fredem za ruku. "Harry ty když něco zkazíš, dopadne to dobře" dělal si srandu Ron než jsme narazili na Skrka. "Pak si tě najdu" řekla jsem Fredovi.

"Gratuluju Pottere, Whiteová" pogratuloval nám zatímco ostatní šli napřed. "Skvělý uspěch" dodal ještě než jsme se rozešli spolu dál. "Škoda, že jsme si nepromluvili dřív" řekl nám Skrk a já nechápala na co naráží. "Přitom jsem váš příběh už tolikrát slyšel" mluvil na Harryho. "Opravdu pozoruhodné. Obrovská tragédie přijít o celou rodinu." pokračoval a mě se vůbec nelíbilo kam tím míří a proč jsem tady i já. "To se nikdy nezahojí, že?" zeptal se a po očku koukl i na mě. Nejspíš se rozneslo co mi udělali rodiče na mistrovství.

"Ale život jde dál a my také" dodal ještě než nás vyrušil Moody. "Bartemiusi" vyrušil ho. "Doufám, že nechcete Pottera a Whiteovou nalákat na letní ministerskou stáž nebo jo?" zeptal se a já vůbec nechápala proč se do toho plete než mi došlo, že za Moodyho se vydával Skrk mladší neboli Skrka staršího syn.

"Poslední kdo šel na odbor záhad se už neobjevil" pokračoval. Najednou jsem viděla u Skrka vyděšenej výraz než přistoupil blíž k Moodymu a pak někam beze slov zmizel. Hned mi došlo, že ho poznal. Nevím jak, ale poznal. Cítila jsem smrt.

"Pak že já jsem pošuk" dodal ještě než se napil. Došli jsme k Hagridovi a mě úplně vypadlo, že jsem chtěla jít z Severusem a všechno mu říct.