Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

27

"Mohu zítra teda jet k Weasleyovým?" zeptala jsem se opatrně. "Pro mě za me" řekla z nezájmem matka. "Dobře" řekla jsem s úsměvem. "Je tady snad něco k úsměvu?" zavrčela naštvaně a už brala do ruky hůlku. "Ne, omlouvám se" řekla jsem rychle, ale bylo už pozdě a mě zasáhlo crucio. Jediný co mě přes prázdniny drželo byla společnost maminky, Lily i Jamese a občasné návštěvy od Severuse. Jako vždy po nějaký době vzala ohnivý bič, už jsem si snad i zvykla.

Druhý den, naštěstí rodiče hned ráno odjeli. V klidu jsem si sbalila a letaxem se přemístila k Weasleyovým. "Laro! Proč jsi nenapsala že přijedeš?" zeptala se nadšeně Molly ale hned se zhrozila nad tím jak vypadám. Byla jsem opravdu hodně hubená a bledá. "Pojď se hned najíst! ostatní ještě spí ale odpoledne se budeme přemisťovat do hlavního štábu, vysvětlíme ti to pak" a už mě hnala do kuchyně. Nandala mi toho opravdu hodně, ale nesnědla jsem ani polovinu jak mám ztažený žaludek.

"Laro!" vykřikl nadšeně Ron kterej se ukázal v kuchyni a už mě mačkal v objetí. "Laro?" zavolal z vrchu Fred a už jsem slyšela dupot nez jsem byla uvězněná v dalším objetí. "Ty jsi ale vyhublá, sakra už tam nepůjdeš!" rozčiloval se Fred a George s Ronem za ním přikyvovali. "Ráda tě vidím" políbila jsem ho a Fred mi to s radostí oplatil. Konečně jsem byla spokojená.

Druhý den jsme se přemístili na grimmauldovo náměstí 12. Vůbec jsem nevěděla co tam je jakmile jsme vešli dovnitř a svlékli se nakonci chodby vykoukla Siriusova hlava.

"Tati!" vykřikla jsem nadšeně a běžela ho obejmout. Pořádně mě objal než si mě prohlídl. "Jak to vypadáš?! Promiň mi to, já kdybych věděl jak tě odtamtuď dostat okamžitě bych to udělal, strašně mě to mrzí i to co se ti stalo minulej rok" začal mluvit rychle na jeden dech, oči se mu leskli a tiskl si mě k sobě. "To nevadí tati, nemůžeš s tím nic udělat, vynahradíš mi to když se mnou teď budeš trávit dost času" zazubila jsem se na něj. "To rozhodně udělám" políbil mě do vlasů, ale v jeho očích jsem pořád viděla smutek a výčitky.

"Remusi!" rozzářila jsem se a bežela obejmout Remuse kterej mi nadšeně otevřel svou náruč. "Promiň mi to! Já neměla jsem se za tebou jak dostat a strašně mě to mrzi, nemohla jsem obnovit to kouzlo a ty jsi kvůli mě trpěl okamžitě to napravím a dokonce jsem to i vylepšila, vydrží to rok" mluvila jsem na jeden dech a pořádně si prohlídla Remuse kterej byl vyčerpaný, bledý a s novými jízvami.

"Nic se neděje Laro, určitě ti nic nevyčítám ani na tebe nejsem naštvaný, jsem tvým velkým dlužníkem a myslím to opravdu vážně, ani nevíš jak moc jsi toho pro mě udělala" usmál se na mě skoro až dojatě. Každej veděl, jak moc nesnáší svůj malý chlupatý problém. "Jaké kouzlo?" zeptal se zmateně Sirius. "Tvoje nejdokonalejší dcera vymyslela kouzlo díky němuž se nepřeměnuji na vlkodlaka, vydrželo to zatím jen pět měsíců, ale opravdu jsem moc vděčný za to, máš užasnou dceru tichošlápku" vysvětlil mu to Remus.

"Páni, vážně? Vždycky jsem věděl že jsi ta nejchytřejší a nejtalentovanější čarodějka všech dob, ale nevěděl jsem že az tak moc, můžeš na sebe být pyšná! já jsem a moc" zasmál se ohromně Sirius. "Děkuju tati" objala jsem ho. "Tak a teď mi prosím povyprávějte co to tady je a kde to jsme a co chystáte" pronesla jsem s velkou zvědavostí.

A i přesto, že to byli velmi tajné informace se Sirius s Remusem pustili do vyprávění. Pověděli mi všechno od toho jak to vzniklo už za doby kdy oni byli studenti až po to jakou tajnou zbraň chce voldemort. díky Harrymu získat. Přidala jsem pár zajímavých připomínek i nápadů a oba dva z toho byli nadšený.

"Chci se přidat" vyhrkla jsem když jsme skončili. "Jsi ještě mládá a navíc ve škole. Brumbál to nedovolí" zavrtěl odmítavě Sirius hlavou, ale jeho myšlenky přímo křičeli, že se o mě bojí a ani on nechce abych toho byla součástní, ale zároveň na mě byl pyšný, že jsem ochotná se zapojit do něčeho takového.

"Promluvím si s Brumbálem, mohla bych třeba jen navrhovat nápady, plány, nemusím se hned něčeho účastnit" řekla jsem jim. Moc bych si přála abych mohla pomoct proti Voldemortovi, ale nechci to dělat s tím, že táta se o mě bojí. "Je pravda, že jsi na svůj věk opravdu silná a nadaná a také sis toho hodně prožila" vyjádřil své myšlenky Remus. "Přesně! A za celý čtvrtý ročník jsem vymyslela zajímavý kouzla, můžu vás je naučit" vyhrkla jsem nadšeně. Potřebovala jsem opravdu zabavit svou mysl v každým okamžiku.

"Jaké kouzla?" zeptal se zaraženě Sirius. "Měnit vzhled bez použití mnoholičného lektvaru. Já jsem sice metamorfomág, ale věděla jsem, že se to bude hodit, posílání si zprávy tak že se to napíše na papír a kouzlem pošle přímo dotyčnému a po přečtení jím se samo spálí a pro ostatní oči je to neviditelný nebo ochraný kouzlo, uvězní vás to v bublině a alespoň na pár minut neproniknou dovnitř žádná kouzlo bez toho anižby jste se museli soustředi a mířit hůlkou a vám to umožní rychlej přesun, a taky útočný kouzlo když to zasáhne druhého na pět minut ztratí svojí magickou moc" říkala jsem jim nadšeně. Za mnoho stálo to, že jsem paní smrti a mohu alespoň na pár minut brát anebo dávat magii a pokud vymyslím správnou formuli můžou to použit i ostatní s mým požehnáním.

Oba na mě koukali s otevřenou pusou. "Jak?" zeptal se jen ohromeně Sirius. "Každej má své tajemství" mrkla jsem na něj. "Co když se ale formuli naučí i oni?" zeptal se Remus. "Nenaučí, je na to potřeba opravdu perfektní provedení a to se nenaučí beze mě" zazubila jsem se na oba. "Jsem pyšnej na to, že zrovna ty jsi moje dcera" řekl mi hrdě táta. "Promluvíme dneska v noci s Brumbálem a dáme ti vědět" mrkl na mě a Remus přikývl.

"Teď se pojď najíst, určitě na nás ostatní už čekají" pobídl mě Remus a tak jsme se zvedli a vydali se do kuchyně. "Hermiono!" vyhrkla jsem nadšeně a hned jí svírala v náruči. "Nevěděla jsem, že přijedeš" zasmála jsem se. "Já taky, ale jsem tu" zasmála se i ona. "Radši se nebudu vyjadřovat k tomu jak vypadáš jinak bych tvojí rodinu musela jít teď zabít" naštvaně si mě měřila Hermiona. "Tak to se postav do fronty" zasmál se táta a sedl si ke stolu.

"Ahoj lásko" políbila jsem Freda a posadila se vedle něj, naproti tátovi. "Lásko?" zeptal se zmateně táta. "Tati, představuju ti svého báječného přítele Freda" usmála jsem se na něj a po očku sledovala jak Fred bledne. "Dobrý den, pane Blacku" podal mu Fred ruku. "Ale prosimtě! Říkej mi Sirius dokuď se budeš o moji holčičku řádně starat" řekl mu táta a občas to vypadalo, že se Freda snažil vyděsit.

"Nebojte, Lara je to nejlepší co mě v živoťe potkalo, je to holka mých snů" řekl Fred a zamilovaně se na mě koukl a já ho hned políbila. "Dobře, vypadá to, že my dva si budem rozumět" zasmál se Sirius a popřál nám hodně štěstí. Toho večera jsem se stihla ještě seznámit s Tonksnovou a tentokrát s opravdovým Moodym. Byl to krásně strávený večer a ještě lepší noc s Fredem v jedný postali kvůli nedostatku místa.