Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

15

"Kdo jsi?" zeptala se mě zaraženě černovlasá ena přede mnou. "Já jsem Lara, tvoje a Siriusova dcera. Promiň, umřela si kvůli mě při porodu" vysvětlila jsem jí smutně. "Panebože" zašeptala a hned se ke mě vrhla a pořádně mě objala. "Ty jsi tak krásná" vzala moje tváře do dlaní.

"Musíš mi toho tolik říct! Jak to že mě vidíš?, co Sirius? jaký jsi měla dětství? vídáš se se Sevem?" chrlila na mě jednu otázku přes druhou. "Jsem paní smrti. Je to na dlouho. Siriuse zavřeli za vraždu do azkabanu, ale utekl a mě unesli smrtijedi, ale už jsem se s taťkou znovu našla a kdo je Sev?" zeptala jsem se naoplátku já.

"Unesli!" vyjela mamka. "Severus Snape, je to tvůj strýček" usmála se na mě. "Srýček? Severus Snape je můj strýc? Vždyt vypadá, že chce zabít všechny na světe. Je to učitel lektvaru" řekla jsem udiveně.

Další hodinu jsme si o všem povídali. Já ji řekla všechno z mého života a ona naoplátku něco z toho jejího. Ani jsem si neuvědomila jak moc mi chybí mamka.

Ještě před večeří jsem se vydala do kabinetu profesora Snapa. Zaklepala jsem a po vyzvání jsem vešla dovnitř. "Potřebujete něco slečno Whiteová?" zeptal se mě s nadzvednutým obočím a odtrhl zrak od esejí na jeho stole.

"Vy jste znal Leu Godewinovou?" zeptala jsem se opatrně. Jakoby se zasekl v pohybu se na mě rázně podíval. "A co je vám po tom?" vyštěkl a rychle vstal. "Pro vaší neukojeniu zvědavost, ano znal jsem jí, ještě něco by jste se toužila dozvědět?" zeptal se mě nepřijemně.

"Severusi Snape! Takhle nebudes mluvit se svojí neteří! Kdybych tu byla pořadně bych ti vynadala" hrozila mu prstem před obličejem mamka i přesto, že jí neviděl.

"Moc se omlouvám" řekla jsem smutně. "Jen taťka o ní neví toho tolik kolik bych si přála" dodala jsem a pomalu se otáčela k odchodu. "Proč vás zajímá?" zeptal se mě nechápavě.

"Je to moje mamka" usmála jsem se na něj něžně. Chvíli na mě koukal jak na blázna. "Jste Whiteová neboli Blacková takže pokud jste nespadla na hlavu nebo nemáte problémy s pamětí, mělo by vám být jasné že Godewinová a Whiteová nebo Blacková jsou uplně odlišně přijmeni" řekl nebezbečně nízkým tónem.

"Jmenuju se sice Blackova a Whiteovi mě jen unesli ale mamka zemřela při porodu, ale to nemění nic na tom, že je na vás pěkně naštvaná za to jak nepřijemně na mě mluvíte" uchechtla jsem se. "Dokažte mi to" řekl mi bez emoci a sledoval mě.

Podívala jsem se mu do očí a ukázala mu vzpomínku z dětství jak si hraju se Siriusem a říkám mu tati i jak jsem před hodinou stála naproti mamce. Zalapal po dechu a pomalu se vydal ke mě.

"Jak je to možny?" zeptal se mě, ale v očích už se mu míhali emoce. Nechtěla jsem mu ještě říkat, že jsem paní smrti a tak jsem mu ukázala upravenou vzpomínku na to jak můžu jen přivádet mrtvé, před jeden amulet, který patří smrti. Najednou ke mě natáhl ruku než mě pohladil po hlavě.

"Vždycky si jí byla tak podobná" zašeptal. "Nebojte pane profesore. Přivedu jí zpátky. Má vás taky moc ráda" usmála jsem se na něj. "V soukromí mi můžeš říkat Severusi. Přece jen jsem tvůj strýc, ale nech si to pro sebe. Je tu víc nebezpečí než si umíš představit" řekl mi něžně jak dokázal. Nebylo to nijak dokonalý.

Sedla jsem si na večeři vedle Harryho a Harmiony. "Kde jsi byla celou dobu?" zeptal se mem zvědavě Harry. "Nechala jsem svoji mamku aby se taky koukala na náš život" řekla jsem potichu. "Vážně? To je super!" zasmál se Harry a objal mě. Vedle mě me Hermiona pohladila po zaldech a Ron se na mě usmíval naproti stolu. "Musela jsem jí toho tolik řict" řekla jsem zasněně. Konečně se cítím zas štastná.