Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

25

Ráno mi Harry řekl o všem co se mu stalo se Snapem i jak viděl znamení na Karkarové ruce. Zbytek dní utekl strašně rychle. Většinu čase jswm byla s Fredem, každý den jsme k sobě blíž a blíž ale také jsem trávila hodně času s Harrym, Hermionou a Ronem. Trénovali jsme s Harrym každý den kouzla a báli se našeho posledního úkolu.

Seděla jsem úzkostně u stolu ve velký síňi. Zbývalo nám pár hodin do posledního úkolu. Vedle me seděl z jedný strany Harry a z druhý Fred a naproti nám Hermiona, Ron a George. Byli jsme s Harrym hrozně ve stresu a ostatní na tom nebyli o moc líp. Celou noc jsem byla s Fredem jakoby to byla naše poslední noc a kdykoliv jsem se probudila ze špatnýho snu Fred tam byl aby mě utěšil a uvěznil v objetí.

"To zvládnete" povzbudila nás Hermiona. "Poradili jste si zatím se všemi úkolami tohle nebude nic těžšího" usmála se na nás a s ní i ostatní. "Mám z toho divný pocit, Myslím, že to má co dočinění s Voldemortem" řekla jsem jim potichu a všichni jsme se na sebe starostlivě podívali. "Kdyby cokoliv, kdyby se vám něco jen nezdálo vyšlete okamžitě červený jiskry jasný?" řekl nám oboum starostlivé Fred. "A držte se spolu" řekla nám Hermiona. Oba dva jsme kývli a povzbudivě jsme se chytli za ruku.

Stáli jsme na prostranství před velkým bludištěm. Všude kolem nás na tribuně nadšeně křičeli ostatní spolužáci. Naposledy jsem políbila dlouze Freda než jsem se vydala k ostatním soutěžícím. Byli tam s námi Brumbál, Karkarov, ředitelka Maxime a Severus s Moodym. Vyměnila jsem si ještě starostlivej pohled s Brumbálem.

"Dnes brzy ráno umístil profesor Moody pohár kouzelníků hluboko do bludiště. Jen on zná jeho přesnou polohu. Protože slečna Whiteová a pan Potter " zvedl se dav lidí který nám fandili. Všimla jsem si že Fred s Georgem měli transparent s mým a Harrym jménem. "Se dělí o první místo, jdou do bludište jako první, za nimi pan Diggory, následně pan Krum a nakonec slečna Delacour" zahlásil Brumbál. "Kdo se první dotkne poháru, ten zvítězí" dokončil to Brumbál.

"Moody s ním určitě něco udělal" zašeptala jsem Severusovi. "Buď opatrná a nešahej na něj" prohlídl si mě ustaraně. "Budu" slíbila jsem. "Budeli někdo chtít ze soutězě odstoupit, jako vždy stačí vystřelit ze svý hůlky červené jisrky" řekl ještě Brumbál. "Soutěžící, pojďte ke mně" zavelil a my jsme se k němu všichni vydali. "V Bludišti nenajdete draky ani nestvůry z hlubin, čeká vás tam něco daleko náročnějšího. Lidé se tam mění, tak pozor. Samozřejmě hledejte pohár, buďte ve střehu" řekl nám jěstě Brumbál a je se necítila o nic líp potom.

Jakmile vystřelilo dělo tak jsem s Harrym opatrně vešla do bludištem které se za námi zavíralo. Každý jsme šli jiným vchodem a já se snažila najít hlavně Harryho. Všude byla ťa a chladno a bylo to opravdu děsivé. Několikrát jsem musela běhat protože mě chtěla zeď uzavřít v sobě. Šlahouny se po mě natahovali a musela jsem překonat i jednu sfingu.

Bežela jsem když jsem do někoho narazila. "Harry!" vykřikla jsem s úlevou a pořádně ho obejmula. "Laro! díky bohu" oddechnul si i Harry. "Pojď" vzala jsem ho za ruku a táhla ho dál. Šli jsme optrně ale rychle, najednou jsme slyšeli výkřik a rozeběhli se tím směrem a narazili na Kruma. Rozstvítil na nás hůkou a já okamžitě podle jeho očí poznala že na něho bylo použito imperio a vsadila bych se, že za tím stojí falešnej Moody. "Tady je Fleur!" vykřikla jsem rychle a mávla rukou a všechny šlahouny jí pustili. Nakonec jsme z její hůlky vystřelili červené jisrky.

"Pojď rychle!" zatáhl mě za ruku Harry když se proti nám vyřítil prudký vítr. "Tamhle je pohár!" vykřikl Harry a vydali jsme se k němu ale překazil nám to Krum kterej zaůtočil na Cedrika kterej ho nakonec odzbrojil a tak jsme se všichni rychle vydali k poháru, ale šlahouny nás pořád tahali k zemi než jedny stáhli Cedrika. "Harry! Laro!" vykřikl zoufale Cedrik. Rychle jsem mávla rukou a šlahouny ho pustiliy "Díky moc" oddychl si Cedrik. Všichni jsme pak došli k poháru. "Vezměte si ho, pomohli jsme mi jinak by jste vyhráli" pobídl nás Cedrik. "Dobře" přikývl Harry. "Tak na tři" řekla jsem trochu zoufale a modlila se aby s ním nic nebylo. "Raz, dva, tři" pronesl Harry a na tři jsme se ho chytli. Opravdu, bylo to přenášedlo ale místo toho aby nás přeneslo zpátky za ostatními, skončili jsme na hřbitově.

"Harry!" vykřikla jsem zoufale. "O tomhle hřbitově se mi zdálo!" vykřikla jsem. "Mě taky" rychle přešel ke mě a oba v pozoru s hůlkama jsem koukali všude možně. "Zůstaň u mě" přikázala jsem Harrymu když jsme uviděli hrob s nápisem Raddle. "Harry, za tohle může Voldemort" řekla jsem panicky "Musíme zpatky k poháru" vykřikl rychle Harry, ale než jsme se k němu dostali, otevřeli se dveře a ven někdo vyšel. Harry se hned chytil za jízvu a bolestí zakřičel.

"Zbav se jí, umí bezhůlkovou magii" promesl nějakej syčivej slabej hlas. Byla jsem příliš rozrušená Harrym a jeho bolestí že jsem si nevšimla že na mě míří kouzlo. Objevili se mi všude řetězi, celý ruce i nohy jsem měla celý obalenyl kovem přes kterej nešlo kouzlit a něohla jsem se hejbat a železo mi rozstlo z kůže a strašně to bolelo. S výkřikem jsem spadla na kolena. Harry se ke mě chtěl vrhnout ale někdo ho uvěznil k hrobu. Když přišli blíž rozpoznala jsem, že je to Peter Pettigrew a to co zbylo z Voldemorta nesl v ruce.

I přes tu bolest jsme vnímala co se děje. Peter hodil Voldemorta do kotlíku. "Kost otcova, darovaná nevědomky" zvedl Peter kost a hodil jí do kotlíku. "Maso služebníka, darované dobrovolné" pokračoval a ke vší hrůze si uřízl ruku. Chtěla jsem se dostala k Harrymu, osvoboďit se z těch řetězů ale nešlo to, žádné kouzlo nepomáhalo. "Krev nepřítele, vezmuta násilím" pokračoval a pořezal Harryho a kapky hodil do kotlíku. "A pán zla znovu povstane" pronesl naposledy. Trhalo mi uši slyšet Harryho křičet ale nemohla jsem se dostat z toho pryč a pomoct mu. Kaźdým pohybem se mi řetězi zařezávali víc a víc do masa.

Sledaval jsem tu hrůzu jak se kotlík vypařil a znovuzrodil se Voldemort. Vypadal hrozně ale ta realita mi málem vzala zbytek dechu. Voldemort se vratil. Rozešel se k Červíčkovi a řekl mu o jeho hůlku. "Podej mi ruku" slyšela jsem matně protože jsem začínala ztrácet opravdu hodně krve. Najednou se kolem Voldemorta začali snážet ostatní smrtijedi. Nevnímala jsem vůbec co říká, snažila jsem se zbavit těch řetězů. Zaznamenala jsem, že mezi nima byli i moje rodiče.

Přešel ke mě a prohlídl si mě. "Ty jsi ale prý způsobila škody" mlask pohoršeně. "Nechte ji!" vykřikl Harry dřív než jsem stihla něco odseknout. "Harry! Málem jsem na tebe zapomněl" řekl nadšeně Voldemort. "Stojíš na kostech mého otce" zaslechla jsem a znocu se soustředila na svůj živel a snažila se rozstavila železo na rukou i nohou. Slyšela jsem Harryho křik a snažila se soustředit víc a ví , cítila jsě teplo a jak pomalu začínalo železo povolovat.

Nakonec se mi to povedl právě když Voldemort použil na Harryho Crucio. "Tak dost" řekla jsem naštvaně a kolem mě začala roztahovat temnota. Mavla jsem rukou a všichni smrtijedi poklekly. Bohužel jsem opravdu ztratila příliš moc krve a tak moje kouzlo nevydrželo dlouho protože se mi zatočila hlava a já spadla.

"Postarejte se o dceru" štěkl po někom Voldemort a mě zasáhlo crucio od všech smrtijedů. Byla to strašná bolest ale ne horší než na mistrovství.  Mávla jsem rukou a jedna kletba cruciatus se přesunusla na dva smrtijedy kteří začali opravdu hodně křičet bolestí. "Conjunctivitus" zasáhlo mě kouzlo a mě okamžitě vystřelila do očí ohromující bolest. Viděla jsem rozmazaně, vnímala jen tvary ale rozhodně jsem nemohla na nikoho útočit. "Defodio" někdo rozzuřeně vykřikl a mě to opět rozdrtila snad vechny kosti v těle. "Diffindo" zaśahl mě opét řezací kletba od všech smrtijedů. Bylo to hrozný stále jsem měla z masa vyrotlý řetězí a tohle moc nepomáhalo.

Už jsem nevnímala jaké všechny kouzla na mě použilo ale jsem si jistá že mi začala hořet ruka i podle té bolesti. Bylo to hrozný, dovolila jsem si i křičet a jen doufala že to brzy skončí. Najednou mě někdo popadl, zatočil se se mnou svět a se znovu ocitla na zemi.

"Laro! Laro!" řval někdo na mě. Nemohla jsem nic dělat jen jsem koukala nahoru, snažila se nedejchat aby mi to nezpůsobovalo větší bolest, neviděla jsem, nemohla jsem mluvit nic. Jen jsem uvnitř trpěla. Konečne jsem propadla do temnoty.