Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

11.

"Už je čas" slyšela jsem za sebou. Byla jsem na louce plných květin a na sobě jsem měla čistě bílí šaty. Otočila jsem se a spatřila smrt.

"Dobře" vydechla jsem. Natáhla ke mně ruce a já svoje vložila do jejich mrtvolně studených. "Bude to bolet zlatíčko" řekla ještě soucitně a zavřela oči.

Po chvilce jsem ucítila neskutečnou bolest. Bylo to jakoby se do mě zapichovalo tisíc nožů. Takovouhle bolest jsem nikdy necítila. Snažila jsem se nekřičet, ale nevydržela jsem to a začala křičet z plných plic.

Ta bolest mi přišla nekonečná a když konečně přestala musela jsem ještě těžce oddychovat. Smrt mě pohladila po tváři. "Jsi statečná" usmála se na mě.

"Takže teď jsem paní smrti?" zeptala jsem se a musela vykulit oči. Můj hlas nebyl takový jaký jsem si ho pamatovala. Byl sice hodně podobnej, ale tenhle byl daleko nežnější a kdybych chtěla tak by se člověk mýho hlasu bál. Bylo to dívný.

"Ano, změnil se ti trošku hlas, taky máš bledší pléť a od teď můžeš vidět duchy, přivádět mrtvý zpět a rozhodovat o tom kam kdo půjde" řekla mi a u toho se furt usmívala. "Taky budeš od teď nesmrtelná, avada kedavra ti neublíží, bolest bude menší a můžeš léčit ostatní dotykem" říkala mi všechno co jsem potřebovala.

"V cizích rukou to může být nebezpečný. Buděs od teď velmi dobrá i v boji bez kouzel a Pán zla tě bude chtít na své straně" řekla mi s obavama.

"Vždycky budu na dobré straně" řekla jsem odhodlaně. "Já vím zlato" pohladila mě po vlasem.

"Už musím. Jěstě se uvidíme" řekla mi a pomalu se rozplynula a s tím i tenhle sen a já se probrala.

Hned co se probrala si stoupla a s úlevou zjistila, že už mě moc nebolí záda. Přešla jsem k zrcadlu a pořádně se prohlídla. Byla jsem opravdu bledší a vlasy jsem měla víc černé, ale byla jsem furt tak hrozně hubená.

Rozhodla jsem se, že zkusím vyvolat ducha. Přesněji Lily a Jamese Potterovi. Začala jsem se soustředit na jejich jména a představovala si jak jsou přímo před ní.

Po chvilce jsem je už oba viděla před sebou. Byli sice trochu průhledný, ale vypadali to skoro jako živě.

"Ahoj" usmála jsem se na ně. V tu chvili se jim na obličeji objevil šokovanej výraz. "Od dneška jsem paní smrti a až bude po válce přivedu vás zpět k Harrymu" řekla jsem jim s úsměvem.

"To jde?" zeptal se nechápavě James, ale bylo vidět, že by si to moc přál. "Jo a teď budete se mnou aby jste mohli vidět děj a Harryho" řekla jsem jim a posadila se na postel. "A jak se jmenuješ?" zeptala se dojatě Lily.

"Jsem Lara Marlenee Blacková" představila jsem se. "BLACKOVÁ?!" vykřikli naráz. "Mysleli jsme si, že jsi mrtvá" přišla ke mě Lily a pohladila mě po vlasech. Já jejich a oni moje dotyky cítí, ale nikdo jiný ne. "Unesli mě Whiteovi" řekla jsem smutně.

"A proto vypadáš takhle?" zeptal se smutně James a já jen přikývla. "A proč neutečeš za Siriusem nebo Remusem" zeptala se měkce Lily.

"Sirius byl 12. let v azkabanu, protože Pettigrew na něj svedl jeho ztradu a že zabil dvanáct mudlů a jeho, ale Peter se jen přeměnil do krysi a žil u Weasleyovích. Sirius před rokem utekl a našel Petera a já Harry, Ron a Hermiona jsem u toho byli a po chvilce přišel i Remus. Všechno se vysvětlilo a táta byl nadšenej, že mě zas vidí, ale byl úplněk a Remus se přeměnil a Peter utekl. Takže z táty je furt zločinec" řekla jsem a slzy jsem nechala volně téct.

"A Remuse by umučili a já nechci aby cítil takovouhle bolest" řekla jsem ještě. Oba dva měli v očích slzy. "Určitě to skončí dobře" řekl James a taky mě objal.