Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

12.

Dneska konečně dorazí Harry. Hermiona přijede zítra brzo ráno. Zítra jedeme na mistrovstvý ve famfrpálu a já se nemůžu dočkat. Za ten týden jsem trochu už ztloustla a rány se už zahojili. Ještě aby ne, když do mě paní Weasleyova furt něco cpe.

"Harry!" vyhrkla jsem a pověsila se mu okolo krku. Harry mě sevřel v pevném objetí a nechtěl mě vůbec pustit, ale to ani já jeho ne. Moc mi chyběl.

"Jsem rád, že jsi v pořádku" usmál se na mě a já mu pocuchala vlasy než jsem se smićhem bežela pryč, ale omylem jsem někoho srazila.

"Promiň" furt jsem se smála a podávala mu ruku aby si zvednul. Když jsem si ho prohlídla tak mi došlo, že jsem srazila Freda. Mojí ruku přijal a hned byl na nohou.

"Nechtěla jsem Frede" usmála jsem se ně. "Jsem George" odvětil mi. Tohle je jejich oblíbená hra. Skoro nikdo nepozná kdo je kdo a rádi se zaměňují. Každopádně, vždycky je poznám. Fred má nad obočím jizvičku a navíc většinou nosí svetr kde mají svoje první písmeno v jménu.

Dneska zrovna měli každej jiný oblečení, ale stejně je dokážu poznat.

"Nejsi. Jsi Fred" zašklebila jsem se na něj.

"Jakto víš?" zeptal se s nadzvednutým obočím a dal si ruce v bok. Musela jsem se nad jeho postojem uchechnout. "Rozpoznám vám Fredie" zasmála jsem se.

"Teď musím bežet" řekla jsem rychle když jsem slyšela Harryho jak na mě volá. Nechala jsem ho tam zaraženě stát kvůli tomu, že jsem mu řekla přezdívkou a utíkala za Harrym a Ronem.

"Tak co probíráte?" zeptala jsem se zvědavě a sedla si za nima na postel. Harry si mě hned stáhl k sobě, takže jsem se o něj opírala. "Zítřejší famfrpál. Bude to bomba!" vydechl zasněně Ron a já se zasmála.

"Už ti vyprávěl o Krumovi?" zeptala jsem se Harryho a ignorovala Ronovo snění. "Jo" přiťakal se s potlačovaným smíchem. "Je do něj blázen" oba jsme se už zasmáli.

"Jinak Harry, musím ti něco říct" řekla jsem mu a posadila se čekem k němu s vážným obličejem což ho asi trochu vyděsil. "Děje se něco?" zeptal se starostlivě.

"Počkej až to uslyším! Je to hustý" pronesl Ron a za to schytal ode mě ránu do ramene. Už jsem mu to všechno vyprávěla. "Jsem už paní smrti. Víš co to znamená?" zeptala jsem se s lehkým nadšením.

"Nevím" zavrtěl zvědavě hlavou. "Vidím mrtvý" prozdradila jsem mu. Harry zalapal po dechu a oči se mu rozzšířili pochopením. "Takže vidíš mámu a táta?" zeptal se nadšeně.

"Jsou v týhle místnosti. Vím, že je nevidíš, ale teď jsou s tebou furt a po válce je přivedu" usmála jsem se na něj a on mi padl do náruče. Slyšela jsem jeho vzlyky a tak jsem ho jen pevněji objala.

Dlouho do noci jsme si všichni tři povídali a usnuli až nad ránem. Ráno mě probudil křik a následně sebrání peřiny. Hned mě pohltila studená zima. Snažila jsem se peřinu kolem sebe najít, ale bezúspěšně.

"Vstávej Laro!" rozpoznala jsem křik Hermiony. Rozespale jsem se posadila a zjistila, že Ron ještě chrápe a Hermiona na něj řve. Harry už se taky probouzel, ale s Ronem to bylo mnohem těžší.

Musela jsem se nad tím zasmát a když jsem viděla Hermionin vrazědej pohled tak jsem radši rychle zalezla do koupelny si udělat ranní hygienu a převléct se. Oblékla jsem si černý džíny s dírou na koleni a černý tričko. Ráda jsem nosila černou.

Ke svým černým vlasem a bílou pletí se mi to líbilo. Když jsem se vrátila do pokoje tak mě hned vystřídal Harry zatímco Hermiona se zase pokoušela probudit Rona.

"Uhni! To musíš takhle" zašklebila jsem se a polila ho vodou ze sklenice u jeho postele. Ron byl v okamžiku na nohou a zmateně se rozhlížel. Obě jsme se začali smát a plácli si. "Dobrá práce" usmála se na mě Hermiona a Ron se mračil a mumlal něco o nespravedlnosti.

"Počkám dole" řekla jsem a co nejrychleji zmizela. Docela už čekala celá rodina a zřejmě čekali jen na nás. "Dobré ráno" pozdravila jsem s úsměvem.
"Dobré! Kde jste tak dlouho? Pojď tady máš snídani" řekla mi Molly a vedla mě ke stolu.

I přes její a mou snahu jsem pořád byla lehce podviživená. "Ronovi se nechtělo vstávat" řekla jsem a zasmála se nad vzpomínkou jeho probuzení.

Můj pohled zase samovolně zahnul k Fredovi. "Jak jsi ho probudila?" zašklebil se na mě Fred. "Jak to víš?" podezíravě jsem se na něho koukla. "Slyšeli jsem váš teda hlavně tvůj smích" objasnil Fred a George přiťakal.

"Polila jsem ho vodou" pokrčila jsem rameny a zasmála se. "Dobře ty" pronesla dvojhlasně a já se na ně zazubila a plácla si s nima. To už po schodech šel i zbytek a Ron furt vypadal, že je v polospánku.