Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

22

"Dobrý ráno" usmála se na mě Harmiona. "Dobrý" zabručela jsem. Šíleně mě bolela hlava. "Jak sis užila ples?" zeptala se mě. "Byla jsem skoro celou dobu s Fredem a Georgem kdyz teda zrovna George neotravoval Angelinu" zasmála jsem se. "A s Fredem všechno dobrý" zeptala se. "Víc než dobrý" uculila jsem se když jsem si vzpomněla na to při čemž nás vyrušil Snape. "A co ty a kluci? Vůbec jsem vám pak nepotkala" zeptala jsem se nazpátek.

"No odešli jsme hodně brzo. Vlastně jsem se s Ronaldem pohádala, byl na mě naštvanej, že jdu s Krumem, začal vytahovat o tom, že je to konkurence pro vás" protočila očima ale ja na ní poznala, že jí to hodně mrzí. "To bude dobrý, znáš Rona. Myslím, že žárlil prostě, i slepý by viděl jak na tebe kouká" usmála jsem se a můj úsměv se rozšířil když jsem si všimla, že se Hermiona červená. "Tak to neni" namítala a snažila se schovat za vlasy. Jen jsem se zasmála a hned mě trefil polštář co po mě hodila.

"Ahoj Harry" usmála jsem se na Harryho když jsem kolem večera sešla do společenky. Celej den jsem prospala, bylo mi hrozně blbě. Od Hermiony jsem se pak dozvěděla, že Fred i George taky nevylezli z pokoje a od Jordana zjistila, že i blijou. Musela jsem se nad tím smát. "Ahoj Laro" usmál se na mě Harry. "Děje se něco?" zeptala jsem se a prohlídla jsem si ho.

"Zdál se mi divnej sen" svěřil se mi. "Řekneš mi o něm?" zeptala jsem se ho jemně a vzala ho za ruku. "Byl tam hřbitov a nějaký hrob na kterým byla socha. Pak se obraz změnil a jal byl v nějakým domě, byl tam červíček a něco malýho myslím, že voldemort a ještě někdo tam byl" řekl mi znepokojeně. Hned mi došlo, že to musel bejt Skrk. Měla jsem chuť si nafackovat, zatímco se tady líbu s Fredem. Moody je v nebezpeční a po škole nám běhá smrtijed.

"Myslíš, že to něco znamená?" zeptal se mě Harry a tím mě vytrhl z přemýšlení. "Nevím Harry, i mě se občas zdají divný sny o hřbitově, ale nikdy jsem tomu nepřikládala velkou váhu" řekla jsem mu taky znepokojeně. Se smrtí jsem dlouho nemluvila a ani jsem dlouho neměla sny kde by mě něco varovalo, ale smrt mi řekla, že to celý souvisí s tím proklatým pohárem. "Uvidíme časem" usmála jsem se na něj a jemné ho pohladila po vlasech.

"Máš pravdu" objal mě pevně. "Kde je kořínek zas vůbec?" zeptal se mě nejspíš aby odvedl naše myšlenky jinam. "Je v pokoji. Je uraženej, že jsem ho nevzala na ples" zasmála jsem se. "On vyměkne. Donesu mu nějaký dobroty" ucucilala jsem se. "Tak to bych taky vyměkl" zasmál se Harry. "Víš si rady s druhým úkolem?" zeptal se mě Harry. "Nevím vůbec, mam v plánu se na to zítra večer pořádně podívat. Nezbývá nám už moc času" povzdechla jsem si. "Tak snad to zvládnem" usmál se na mě povzbudivě. Ještě nějakou dobu jsem tam v tichosti seděli a užívali si přítomnost toho druhýho.

"Jak se máš?" dohnal mě Fred. "Teď už mnohem líp" uculila jsem se na něj. "Tak to je mi ctí" usmál se na mě. "Pozítří už je druhý úkol" povzdechl si smutně. "Já to zvládnu! Notak podívej se ne mě" řekla jsem mu a čekala až se na mě podívá. "Ať už přichystají cokoliv, nenechali by studenta zemřit a já to zvládnu, věř mi" vzala jsem ho za ruku. "Věřím ti, ale stejně se bojím" pohladil mě po tváři. "Já vím, že bych ti chyběla" zasmála jsem se. "A jak" zasmál se taky.

"Cedric mi řekl, ať jdu s vejcem do koupelny. Harry už tam šel takže já půjdu taky" usmála jsem se na něj a propletla jsem si s ním ruce. "S Harrym?" zeptal se zamračeně. "Jo, to víš, potají se vloupám do klučičích koupelen a přidám se k němu. Snad už napustil bublinky" utahovala jsem si z něj.

"Nech toho!" zamračila se na mě naoko naštvaně. "Nežárli. Miluju jen tebe" políbila jsem ho. "Je to těžký. Jsi tak sexy" zasmál se do polibku. "To se neříká" začervenala jsem se. "Snad se nečervenáš" zasmál se a já ho praštila do ramene. "Musím jít pro to vejce a jít do koupelny dřív než bude večerka. Tak pa" políbila jsem ho a odešla. V pokoji jsem rychle vzala věci a vejce.

Jakmile jsem si napustila vanu nebo spíš bazén tak jsem si do něj spokojeně lehla. Bylo to božský. Po chvilce jsem si vzala vejce k sobě. Pozorovala jsem ho zamyšleně. Všimla jsem si že na víčku jsou ruzný znaky. Už jsem je někde viděla. Někde v knihovně nebo někde. Zamyšleně jsem to pozorovala než mi to konečně došlo. Viděla jsem je v knize o obyvatelých černýho jezera. Zní to divně, ale opravdu tam žijí mořský lidi. Nad hladinou je jejich hlas pro nás jako křik a kvílení, ale pod vodou je to překrásný hlas. Hned mi došlo, že to musel bejt jejich hlas a proto jsem je nad hladinou slyšeli jen jako křik.

Zhluboka jsem se nadechla a ponořila se i s tím vejcem. Ten zpěv byl nádhernej

Přijd za námi v ten modrý svět
nad zemí náš zpěv neslyšet
a věz, že nám teď propadlo
oč v životě jsi nejvíc stál
Máš hodinu jen krátký čas
abys to získal zpatky zas

Vynořila jsem se a přemýšela nad tím co mi to teda řeklo. Mám hodinu na to abych vydržela pod vodou a našla něco o co v životě nejvíc stojím. Musela jsem se usmát. Mám výhodu v tom, že jsem metamorfomág. Přeměním se buď do něčeho co žije pod vodou nebo si přeměním dýchalní na žábry. Hned mi ale došlo, že Harry nic takovýho neumí a usměv mi hned spadl. Kdybych mu pomohla mohlo by se to brát jako podvod a tak mu musím aspoň pomoct najít něco vhodnýho pro něj.

Byla jsem s Harrym, Hermionou a Ronem v knihovně a všichni jsme se snažili najít něco co Harrymu pomůže. Všichni jsme byli už vyřízený. Hledali jsme už přes tři hodiny. Ale nenašli jsme nic co by se Harry stihl do zítra naučit.

"Harry!" řekla mu rázně Hermiona když se Harryho hlava nezvedala z knihy na kterou měl položenou hlavu. "Řekni to ještě jednou" poprosila ho. "Přijd za námi v ten modrý svět." pronesl Harry. "Černý jezero" vyhrkla Hermiona. "Máš hodinu jen krátký čas" pokračoval Harry. "Zas jasná věc ikdyž trochu problematická" řekla znepokojeně Hermiona. "Trochu problematická?" zeptal se ironicky Harry.

"Na něco přijdeme" usmála jsem se na něj unaveně. "Jak to vyřešíš ty vůbec?" zeptal se mě Ron. "Na něco se přeměním" odpověděla jsem jednoduše a všichni se zasmáli. "Lara má pravdu, my to dokažeme" povzbuzovala ho Hermiona. "Pomůžeme ti jak nejvíc to půjde" usmála jsem se na něho taky.

"Nerad vás ruším v rozjímání. Profesorka McGonagallová chce aby jste za ní přišli" vyrušil nás Moody. Hned jsem se na něj zamračila. "Vy ne Pottera" zarazil ho když se Harry začal zvedat. "Weasley a Grangerová" řekl a všimla jsem si, že na mě potají pokukuje.

"Ale pane! Druhý úkol je už za pár hodin" namítala Hermiona. "Jasně. Pan Potter a slečna Whiteová jsou už jistě připravení a udělaní nejlip když se dobře vyspí" utnul jí Moody. "Běžte" pobídl je ještě a tak se Hermiona s Ronem museli odebrat pryč.

"Longbottome!" zavolal Moody nahlad a hned se u nás objevil vystrašenej Neville. "Pomozte Potterovi a Whiteový uložit ty knihy" poručil a odešel a tak se Nevill nám vydal pomoct.

"Poslyšte jestli vás zajímají bylinky, měli by jste začít s úvodem do bylinkářství" radil nám Nevill a já se musela pousmát nad tím jak je roztomilej. "Kouzelník v Nepálu, antigravitační stromy" pokračoval dál. "Neville, neuraž se, ale bylinky mě moc nezajímají." řekl mu Harry.

"No jasně! Neville zajímáš se o bylinky hodně?" zeptala jsem se ho. "Ano, proč?" zeptal se trochu rozpačitě. "A není ve vodních bylinkách něco jako žaberník aby se dalo vydržet hodinu pod vodou?" zeptala jsem se ho. Došlo mi, že když jsem byla jěstě v Kruvalu, četla jsem o bylinkách a myslím, že tam byl žaberník ale nejsem si jistá.

"No ano, mělo by se potom vydržet hodinu pod vodou. Je to žaberník" odpověděl mi Neville. "Skvěle. Můžeš Harrymu prosím jednu obstarat?" zeptala jsem se. "Jasně" usmál se na nás. "Děkujem!" objala jsem ho a nejspíš jsem Nevilla trochu rozhodila.