Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

8.

Druhý den mi přišel říct Harry, že mě a jeho Remus naučí jak odehnat mozkomory. Docela se toho bojím, ale všechno lepší než to zažívat znova.

Čas utíkal hrozně rychle a ani jsem se nenadála a už byl sníh. Hrozně mě děší myšlenka na to, že pojedu na vánoce na dva týdny domů. Dneska je zase výlet do prasinek a my s Harrym musíme zůstat tady.

"Půjdeš se mnou do prasinek?" přiběhl za mnou udýchaný Harry. "A jak to uděláme?" zeptala jsem se šibalsky. Ráda porušuju pravidla. Už kolikrát jsem za letošní rok pomohla Fredovi a Georgovi s žertíkama.

"Půjdeme pod neviditelným pláštěm" zašeptal tak, aby nás nikdo jiný neslyšel. Když jsem poprvé o tom plášti slyšela tak jsem tomu nechtěla vůbec věřit. Už kolikrát jsem slyšela příběh tří bratrů a relikvie smrti.

"Tak fajn, jen se půjdu převlíct" oznámila jsem mu a vyběhla do pokoje se rychle obléct do teplého. Po chvilce jsme už oba byli namačkaný pod neviditelnylm pláštěm a pomalu šli do prasinek.

Na pozemkách nás, ale chytli dvojčata Weasleyovi a odvedli nás dál.

"Co to děláte?" vyjel na ně Harry a já se na ně zamračila. "Chceme vám pomoct dostat se do prasinek" řekl Fred a Georg vytáhl prázdný kus pergamenu.

"Co je to za pitomost?" zeptal se Harry. "Tak pitomost říkáš?" začal Fred. "To je tajemství našeho úspěchu" řekl Georg. "Ale řekli jsme si, že to potřebujete víc. Prosím Georgi" pobídl bráchu Fred a Georg vytáhl hůlku a namířil na pergament.

"Slavnostně přísahám, že jsem připraven ke každe špatnosti" pronesl a já konečně pochopila co to je. Remus mi o něm vypravěl.

"Pánové Náměsníčík, Červíček, Tichošlápek a Dvanácterák mají čest vám připravit Pobertův plánek" četl Harry a nechápavě ho rozložil než se mu rozšířili oči překvapením a nadšením.

Dvojčata nám ještě všechno k tomu vysvětlila než jsme se vydali za Ronem a Hermionou do prasinek. Našli jsme je u tří košťat. Sedli jsme si rovnou k nim. Hermiona se nejdřív mračila a nadávala s tím, že tady může bejt kdekoliv Sirius Black, ale po chvilce se uklidnila.

Koukla jsem se jen tak ke dveřím a když jsem si uvědomila, že dovnitř vchází profesorka McGonagallova, ředitel Brumbál a ministr kouzel rychle jsem popadla Harryho za ruku a schovala se i s ním pod stolem.

"Co by tady chtěl Sirius?" zeptala se madam Rosemerta. "Harryho Pottera" řekl ministr kouzel. S Harrym jsme si jen vyměnili nechápavý pohledy. Můj taťka rozhodně nechce Harryho.

"Před lety, kdy se Harryho rodiče začali schovávat skoro nikdo nevěděl kde jsou, ale Sirius Black to věděl a řekl to vy víte komu" začala vyprávět profesorka McGonagallová. "Taky zabil jednoho z jejich přátel. Petera Pettigrewa." začal minustr.

"Když chtěl varovat Potterovi tak narazil pravě na Siriuse, který ho zabil spolu s 12cti mudly. Ne jen zabil. Zbyl z něj jenom jeden prst" dokončila profesorka a všichni šli ještě někam nahoru. Harry rychle vyběhl ven a já hned za ním. Jsem si jistá, že Ron s Hermionou budou za mnou.

Harryho jsem našla u chroptící chýše jak sedí na jednom kameni a brečí. Klekla jsem si k němu a položila mu ruce na kolena. "Vím co si myslíš, ale nepřestavej se se mnou kvůli tomu bavit" řekla jsem mu se slzama v očích. Vážně se bojím, že mnou bude teď opovrhovat.

"Zradil moje rodiče! Byl to jejich přítel a zradil je! Až mě najde tak budu připravenej. Až mě najde, zabiju ho!" řekl rozhodně. "Harry, je to pořád můj táta" řekla jsem mu opatrně. Harry nic neřekla jen odstrčil moje ruce a vzal Hermionu s Ronem a šli ode mě pryč. Oba na mě ještě hodili omluvný pohled a nechali se táhnout pryč.