Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

16

Probudilo me ostrý světlo na ošetřovně. Pomalu jsem se rozkoukala a posadila se. Hned se odněkud vyřitila Madam Pomfreyová.

"Co se stalo?" zeptala jsem se. "Měla jste panický záchvat. Tohle vypijte a večer si přijdte pro další" podala mi lektvar a já ho do sebe vyklopila. "Za chvilku začne večeře tak běžte" řekla mi ještě než odešla. Pomalým krokem jsem se vydala do velký síně.

Jakmile jsem došla ke svým kamarádům musela jsem je stokrát ujistit, že jsem v pořádku a že to nic nebylo. Ještě chvíli jsme se bavili než si Brumbál stoupnul a tím se utišila celá velká síň.

"Přichází okamžik na který všichni čekáte! Výběr šampiónů!" začal slavnostně Brumbál. A natáhl ruku k poháru. Hned z něj vyletěl první papírek.

"A jako první ze školy krásnohůlek je Fleur Delacour" vyhlásil a Fleur se postavila a odešla. Hned po ní vyletěl druhý papírek. "Jako druhý ze škole z Kurvalu je Viktor Krum" zahlásil i druhého soutěžícího.

"A jako poslední ze škole čar a kouzel v Bradavicích je Cedric Diggory!" dokončil výběr tří kouzelníku a my se dali do hlasitého postlesku.

Jenže když už vypadalo že je po všem tak z poháru vylítli další dva papírky. Všichni jsme zalapali po dechu a já chytla za ruku Freda vedle mě.

"Harry Potter a Lara Whiteova!" zavolal šokovaně Brumbál. Okamžitě jsem si vyměnila pohled s Harrym. To není možný! Ani jeden z nás tam nechtěl jít, ale Hermiona nás probrala a popohnala.

"Podvodníci!" někdo vykřikl. "Ještě jim nebylo sedmnáct!" vykřikl někdo další. Rychle jsem chytla Harryho za ruku a táhla ho dolů po schodech do místnosti kam zmizeli i ostatní.

"Hodil si tam svý jméno?" zeptala jsem se šeptam rozklepaným hlasem. "Ne, ty?" zeptal se vykolejeně nazpátek. "Já taky ne, tohle je špatný" zavrtěla jsem zoufale hlavou a hned na to vběhli učitelé dovnitř.

"Hodili jste tam svý jméno?" naléhavě se nás ptal profesor Brumbál. "Ne" odpověděli jsme nastejno. "Ale jisteže lže" řekla s francouzkým přízvukem ředitelka Krásnohůlek. "Ale nelže, hranici kterou nakreslil Brumbál by nedokázali porazit ve čtvrtém ročniku" ozval se naproti tomu Moody.

Hned jsem hodila pohled na Severuse. "Jsem si jistá, že v tom má Skrk prsty" řekla jsem zoufale Severusovi v hlavě. Otočil se na mě a v jeho očích jsem vyčetla skrytou starost. "Nic se ti nestane, nebudeš soutěžit" řekl mi nazpátek v hlavě. Hodila jsem na něj pochybovačnej pohled.

"Pravidla jsou jasná. Musí soutěžit" rozhodl Barty Skrk starší. "Ne, v žádném případě Lara nebude soutěžit" vložil se do toho naštvaně Severus. "Proč tobě na tom záleží?" zeptal se ho podežrele Moody. "Oba dva nezvládnou projít tak těžkými úkoly bez toho anižby zemřeli" řekl to zaobaleně.

"My to zvládnem" řekla jsem rozhodně a chytla Harryho za ruku. "Ať už za to může kdokoliv, my neumřeme" řekla jsem a snažila se uklidnit všechny. I přesto, že já umřít nemůžu jsem měla strach. Bolest rozhodně cítit můžu.

Ještě chvíli se tam všichni dohadovali než Brumbál poslal všechno pryč a nechal tam jen mě. "Laro, víš o tom něco víc?" zeptal se mě Brumbál. "Ne, ale smrt mi říkala, že tenhle rok se Voldemort vrátí a má to něco společnýho s turnajem" řekla jsem mu a hodila na něj zoufalej pohled. "Já nevím co mám dělat" řekla jsem zoufale dál.

"Bude lepší když všichni kdo to vědí zapomenou na to, že jsi paní smrti. Pro tvoji i jejich bezpečnost." hodil na mě vážnej výraz. Nechtěla jsem za žádnou cenu aby zapomněli na to co jsem jim řekla, ale jestli díky tomu budou v bezpečí tak to udělám.