Trpělivost růže přináší (HP fanfikce)

24

"Vzpomínám jak jsem vás viděl prvně, ikdyž tebe Laro trochu dýl. Byli jste ta nejubožejší parta jakou jsem kdy viděl, připomínali jste mi mě samotnýho. A jsme tady po čtyřech letech" blábolil Hagrid trochu opile když jsme se procházeli v lese. Musela jsem zadržovat smích. "Stejná banda ubožáků" zasmál se Ron. "No možná, že i jo, ale máte jeden druhýho a Harryho s Larou kdyby to šlo tak věřím že vyhrajou oba dva!" vykřikl vesele Hagrid a já přidala trochu abych dohnala Harryho.

"Copak?" zeptala jsem se ho jemně. "Já nevím ani, mám z toho všeho divnej pocit" svěřil se mi. "Já taky Harry" řekla jsem mu ustaraně. V dálce byla slyšet písnička kterou ty tři zpívali. "Co to?" zeptala jsem se zmateně když jsem spatřila klobouk kterej jistě patřik Skrkovi staršímu. Harry se hned chytil za jízvu a syknul bolestí. "Harry, co děje?" zeptala jsem se ustaraně a i mě pohltily ne moc pěkné pocity a ve vzduchu jsem cítila smrt. Hned jsem si vzpomněla na Skrka i jeho syna vydávajícího se za Moodyho a v duchu si pořádně vynadala.

"Laro!" vykřikl Harry. Podílavala jsem se a před námi leželo tělo Skrka. "Panebože" přikryla jsem si rukou ústa. Z pod ruky my vyšel přidušenej vzlyk. Klekla jsem si ke Skrkovi a nevěděla jsem co dělat. Byla to jen moje vina, mohla jsem hned jít za Brumbálem nebo Severusem a nemusel nikdo zemřít. "Pojď, musíme to jít rychle říct Brumbálovi" řekl mi vyklepaně Harry a to k nám už přišel Hagrid i Ron s Hermionou. Všichni zalapali po dechu.

Celou cestu jsem byla zavřená ve svý hlavě a jen si vyčítala že jsem tomuhle mohla zabránit kdybych nebyla tak blbá. Jakmile jsme to řekli Brumbálovi, ještě jsme šli všichni k Hagridovi všichni jsme z toho byli vyklepaný než jsme se s Harrym rozhodli vydat se za Brumbálem. Chrlíč nás vyvezl na horu, ale před dveřma jsme se zastavili kvůli hlasům.

"Zemřel tu člověk Popletale a nezůstane to jen u něj!" vykřikl naštvaně Brumbál. "Musíme něco udělat!" pokračoval. "To nedovolím! V dobách jako je tato očekává kouzelnický svět od svých vůdců sílu! vykřikl Popletal nazpátek. S Harrym jsme se na sebe zmateně podívali než jsme přistoupili blíž ke dveřím. "Aspoň jednou ukažte, že ji máte!" odporoval Brumbál. "Turnaj tří kouzelníků se rušit nebude! Nechci být považován za zbabělce" pronesl tvrdohlavě Popletal. "Skutečný vůdce se neohlíží na to co si lidé myslí!" vykřikl naštvaně opět Brumbál.

"Co jste to řekl?" začal vyhrůžně Popletal. "Jak to se mnou mluvíte?" dokončil to. "Promiňte, možná by vás zajímalo, že vás rozhovor už není soukromý" vyrušil je Moody neboli Skrk junior a dveře se před námi otevřeli. "A Harry! Laro!" vykřikl nadšeně Popletal. "Moc rád vás zase vidím" pokračoval ve svý přetvářce zatímco jsem probodávala Moodyho pohledem. "Přijdeme jindy, pane profesore" navrhl hned Harry.

"To nebude třeba, my už jsme tady skončili" řekl nám Brumbalk a rukou postrčil Popletala ke dveřím. "Vrátím se za chvilku, ministře až po vás" pobídl ho Brumbál a podal mu klobouk. "A dejte si klidně lékořicové křupky zatímco budu pryč" nabídl nám ještě. "Musím vás varovat, jsou trochu ostřejší" usmál se na nás než si sám jeden vzal a i s Popletalem zmizel. Následoval ho i Moody kterej po mě opět házel divné pohled. Něco podle mě tuší.

"V Bradavicích nemůže bejt ani jeden rok klidnej co?" zeptala jsem se na ulehčení. "Ne" zasmál se Harry. "To fakt nemůže" povzdechl si. "Jsi v pořádku?" zeptal se mě starostlivě. "Co když jsem tomu mohla zabránit? Co když Skrk nemusel umřít kdybych byla chytřejší?" zeptala jsem se zoufale. Nemohla jsem mu říct o falešným Moodym.

"Co to povídáš?!" zamračil se Harry a přešel ke mě. "Laro, to co se stalo nebyla tvá chyba a to samé i já jsem tomu mohl zabránit nebo kdokoliv další. Nemůžeš se kvůli tomu obviňovat, nemohla jsi za to" povzbudivě mě chytl za ruku. "Jo, asi máš pravdu" povzdechla jsem si, ale přesvědčená jsem rozhodně nebyla.

Harry si nabral hrst lékořicových křupek. Bohužel jedna vyletěla a pořádně ho kouskla. Hned se na něj vrhli i ostatní a Harry narazil zády do skříň. Rychle jsem mávla rukou a lékořice spadli zmehybněný na zem. Musela jsem se zasmát. "Nesměj se mi" zasmál se i Harry.  Ale něco se za náma otevřelo a to upoutalo naší pozornost. Opatrně jsem k tomu přišli.

"Co to je?" zeptal se zmateně Harry. "To je myslanka. Četla jsem o tom, ale nevím k čemu tady slouží" pokrčila jsem taky zmateně rameny. Ponoř se, vlezu ti do hlavy a přesunem se tam oba, jinak se oba dva neponořime" pobídla jsem ho a Harry přikývl. Vlezla jsem mu do hlavy a Harry ponořil obličej do vody. Zatočil se s námi celý svět než jsme se každý ve svým těle ocitli v soudní síňi. Zmateně jsme se na sebe podívali.

Hned jsme si všimli profesora Brumbála vedle nás. "Pane profesore?" zeptal se zmateně Harry než někdo pronesl to samé za ním a prostrčil ním ruku. "Harry, tohle je jenom vzpomínka, pamatuješ jak jsi mi říkal o tom jak jsi v druhým ročníku byl ve vzpomínkách Raddle? Tohle je to samý" vysvětlila jsem mu a Harry užasle koukal kolem dokola.

Něco se začalo dít, klec uprostřed se začala hejbat a nahoru vyjel Karkarov. "Igore Karkarove, jste na vlastní žádost přivezen z azkabanu, aby jste vypovídal před tribunálem. Prokáželi se vaše svědectví jako užitečné, může tento tribunál nařídit i vaše okamžité propuštění" započal Barty Skrk starší.

Oba s Harrym jsme na to se zatajeným dechem koukali. "Do té doby zůstávate z pohledu ministerstva, usvědčeným smrtijedem, souhlasíte s podmínkami?" dokončil Skrk. "Ano pane" odsouhlasil to Karkarov. "Co nám chcete říct?" zeptal se tedy Skrk. "Znám jména pane" vyhrkl Karkarov. "Například Rosier, Evan Rosier" vyhrkl dál. "Rosier je mrtvý" řekl mu Skrk. "Mrtvý?" zeptal se překvapeně Karkarov. "Jo a vzal toho kousel i mě" naklonil se k Brumbálovi Moody a ja jsem si ho pořádně rozhlídla. Nechápu jak se mohl nechat chytit.

"To jsem nevěděl" pokračoval Karkarov. "Nemůželi svědek nabídnout nic jiného" začal Skrk. "Ne!" skočil mu do řeči Karkarov. "Ješte Rookwood! Byl to špeh" vykřikl dál. "Augustus Rookwood? Z odboru záhad?"zeptal se Skrk. "Jo! Přesně! Dával informace vy víte komu přímo z ministerstva!" vykřikoval Karkarov. "No dobrá, tribunál se poradí, Vy si zatím vrátíte do azkabanu" rozhodl Skrk. "Ne! Počkat, prosím, mám i další co třeba Snape? Severus Snape?" vykřikoval zoufale Karkarov. "Tribunál si je vědom, že jsem v této věci už svědčil, Severus Snape skutečně byl smrtijedem a ještě před pádem Lorda Voldemorta se za obrovského rizika stal naším agentem" přidal se do toho i Brumbál.

"To je lež! Severus je věrný pánovi zla!" vykřikoval Karkarov až ho musel umlčet Skrk. "Neználi svědek další důležitá jména považuji toto zasedání za ukončené!" vykřikl Skrk. Musela jsem přemýšlet nad Severusem. Nepřekvapilo mě to, ale vím, že teď ho Harry bude ještě víc nesnášet. "Vím že tato osoba se podílela na zajetí a pomoci cruciatus na mučení bystrozora Longbottoma a jeho ženy!" vyrušil mě z přemýšlení Karkarov. "Barty Skrk junior!" vykřikl a Barty Skrk junior se snažil utéct než ho Moody trefil a jeho tak zajali.

Hned potom nás to s Harrym zase vyplivlo v pracovně. "Zvědavost není hřích, ale měli by jste být opatrnější" vylekal nás Brumbál. "Tohle je myslánka, dávám do toho svý vzpomínky abych se na ně mohl kouknout ještě jednou a přemýšlel co by se mohl stát jinak" vysvětlil nám. "Pane, ten syn pana Skrka, co se s ním vlastně stalo?" zeptal se zvědavě Harry. "Zavřeli ho do azkabanu. Bartyho to úplně zlomilo. Neměl navybranou, důkazy byli jednoznačné" odpověděl mu. "Proč se ptáš?" zeptal se a já si v tu chvíli přišla opravdu navíc. "Já jen, že se mi o něm zdalo" vysvětlil Harry. Jen já a Severus jsme věděli proč a o tom, že ještě žije. A tak mu Harry převyprávěl jeho sen.

Nakonec se ho i zeptal zda si Brumbál myslí zda se to děje i doopravdy nebo je to jen sen a Brumbál mu řekl že by si těch snu neměl všímat. "Laro počkej tu ješte" řekl mi když jsme byli na odchodu.

"Laro, mám takový pocit, že se opravdu blíží to co jsi předpověděla" povzdechl si smutně. "Nemůžu to zastavit, ale chci aby jsi ochraňovala Harryho, ale ne za cenu vlastního života" řekl mi trochu smutně Brumbál. "Samozřejmě, že budu, je pro mě jak můj bratr" řekla jsem mu rozhodně a Brumbál se jen usmál.

Cestou do společenky jsem se ještě stavila u Severuse a převyprávěla jsem mu všechno co se stalo. "Pozoruju ho, ale neudělal zatím ani jednu chybu a bez důkazů toho moc nezmůžem, ale je opravdu opatrný, zamyká si kabinet velmi těžkými kouzli" vysvětlil mi Severus. "Buď prostě opatrná a nevyrhej se po hlavě do nebezpečí" řekl mi ještě než jsem odešla.

—————————————————————————-
Omlouvám se, měla jsem menší blok v psaní.