Rytmus krve

Bonus - Válka nikdy nekončí

Drahý Marcusi,

nejspíš už ani nevíš, kdo jsem. Jak by také ne, když jsem tě naposledy viděla  před patnácti lety. Nejspíš ani neznáš mé jméno, protože mě zamlčeli. V celé Anglii najdeš už jen hrstku lidí, která si na mě vzpomene, a zrovna tvůj otec mezi nimi je. Nerozešli jsme se tehdy v dobrém, proto o mně nejspíše nemluvil.

Nechci ti formou dopisu kázat o dobru a zlu, o tvém otci nebo rodině, záleží jen na tobě, jak se rozhodneš. Chci ale, abys věděl, že kolem sebe nemáš zdi, nejsi v pasti a nikdo tě nemůže donutit dělat věci, které ty sám nechceš.

Trvalo mi to věky na tohle přijít, byla jsem asi ve stejném věku jako ty teď, když mě vrhli do první války. A teď, po tolika letech, je zpět. Někde uvnitř jsem vždycky věděla, že ten den přijde. A přišel, jen o kousek dřív, než jsem si myslela.

Válka nikdy nekončí, Marcusi. Vždycky ti bude dýchat za krk a žádat tě o tvé milované. Ať už se rozhodneš pro kteroukoliv stranu, věř, že já vím, jaké to bylo. Jaké bylo mít v rukou rozhodnutí a možnost volby.

Mám ti toho tolik co říct, ale pokud nebudeš sám chtít, nebudu vyprávět. Je to tvoje budoucnost, tvé činy a tvůj život. Každý máme právo si s ním naložit po svém. I tak tě ale prosím, buď opatrný. Tohle je válka, nikdy nevíš, kdy se kletba obrátí proti tobě, proto nedopusť, abys o ní nemohl rozhodnout.

Tvá teta Connie

Marcus Flint dočetl dopis a uchechtl se nad tou volbou slov. Hloupé, přesně tak by to popsal. Celý dopis byl hloupý, vždyť Connie, Constance, zradila a opustila zemi v té nejhorší bitvě. Ani nevydržela do konce, pomyslel si.

Stejně tak věděl, že možnost volby nepotřebuje. Zvolil už dávno. Zadíval se na svoje předloktí, na kterém se zablýsklo znamení zla. Jeho víra a touha, byl jedním z nich.

Ještě jednou proletěl dopis očima, pak ho zmuchlal a odhodil do krbu. Příliš pozdě, Connie.

V krbu zaplál oheň a spolkl celou minulost jeho tety. Marcus si dolil do sklenice Ohnivou whisky. Pomalu upíjel, zatímco v krbu si oheň podával papír. Úhledné řádky písmem Connie vedly jen nerovný souboj se žhnoucími plameny. Neměl na výběr.

Kdesi vzadu v hlavě mu ale začala hlodat myšlenka, co kdyby přece jen výběr měl. Rozhodl by se jinak? Válka znovu započala, ale copak on mohl sběhnout k Potterovi?

Ne, válka možná nikdy nekončí, ale příběh se neopakuje. Marcus zavrtěl hlavou. Nepůjde po stopách své tety, zůstane až do konce. I kdyby to měl být jeho konec.

Válka totiž nikdy nekončí. Svou volbu musí předvést všichni, žádná strana není dobrá, obě něco obětují pro svůj úspěch. Marcus měl volit mezi špatným a horším výsledkem, aniž by pořádně viděl možnosti. Každý si tím musel projít.

Každý totiž měl možnost volby, aniž by to tušil. Jenže Marcus ji ještě neviděl. Všichni si tím museli projít sami a nikdo jim nemohl pomoct v prozření. Všichni se totiž jednou dostanou na scestí. A na tuhle volbu je nikdo připravit nemůže.