20.

21 4 1
                                    

Áďa: Mám otázku.
Genya: No?
Áďa: Proč si s timhl VŠÍM souhlasil?
Genya: Protože to řekl Hashira a Hashiri máme poslouchat.
Áďa: A řekl ti že to má trvat asi 2 hodiny?
Genya: Ne.
Áďa: Nashle🗿
Genya: Nikam nejdeš.
Áďa: Proč?
Genya: Sanemi.
Áďa: Co ti řekl tvůj BRATŘÍČEK?👀
Genya: Hele není to "BRATŘÍČEK" ale brácha.
Áďa: Tak co ti řekl?
Genya: Jednoduše tu zůstaneš, protože to Sanemi řekl.
Áďa: Dobře no.

Šla jsem tedy do vnitř a začala psát do deníku.

Genya: Co píšeš?
Áďa: Nic.
Genya: Já vim že tě to tu ve vnitř nebaví ale tak.
Áďá: *usměju se* Stačí?
Genya: Hele já budu muset takže. Ahoj
Áďa: Ahoj.

Genya odešel a já asi po půl hodině jsem se tolik nudila že jsem si napsala příklady a začala je počítat. Pak jsem viděla Harua a ten letěl ke mě.

Áďa: Ahoj👀
Haru: Co ti je?
Áďa: Nic👀 Jak ti je?
Haru: Ne dobře protože tě tu HLEDÁM už asi 1 HODINU.

Haru mě pak co to dopověděl klovnul do obličeje.

Áďa: Au.
Haru: To doufám že to bolí.
Áďa: Tak promiň že mám zakázáno jít ven🗿
Haru: Tak ses mohla třeba ozvat já nevím.
Áďa: Pojď sem.
Haru: Proč?
Áďa: Prostě sem pojď.

Haru ke mě přiletěl a já jsem si ho "vzala" na prst a pak jsem ho pohladila.

Haru: Neni ti fakt dneska něco?
Áďa: Ne.
Haru: Dobře no. Já musím k mastrovi. Tak já nevím. Ahoj?
Áďa: Čau.

Haruovo POV:
Lhal jsem letěl jsem k Sanemimu. Letěl jsem k němu a když jsem dorazil na místo tak začal na mě sypat miliardu otázek.

Sanemi: Ahoj...zase. Takže co? Byla tam vůbec?
Haru: Jo byla tam. Ano chovala se normálně.
Sanemi: Dobře a co se tam přesně dělo?
Haru: Něco psala. Nějaký čísla.
Sanemi: Dobře.

Sanemi odešel a já odletěl se kouknout po terénu.

Ádi POV:
Ty vole. Mě to tu už nebaví. Proč děláme tady blbosti když VÍME že to není dobrý nápad?🗿

Genya: Ahoj.
Áďa: A-ahoj.
Genya: Co je? Si se lekla?
Áďa: ANO.👀
Genya: No nic. Sanemi říkal že můžeš už jít ven.
Áďa: ANOOOOO👀. BACHA👀
Genya: C-

Jak Genya řekl že můžu jít ven tak jsem vyběhla z domu. Pak jsem si všimla že je tma.

Áďa: VÁŽNĚ je teď tma?
Genya: Jo. Chtěl sem ti říct že je lepší asi jít ven zítra.
Áďa: Hele když už si začal mluvit o zítřku tak. V kolik zítra máme ten trénink?
Genya: Ve 2 jako vždycky.
Áďa: Aha. No tak když není dobrej nápad chodit teď ven tak tam ani nejdu, nepotřebuju další problémy takže. Nashle.

Šla jsem opět do vnitř a šla jsem zkusit usnout. Pak po půl hodině přišel Sanemi.

Genya: Ahoj?
Sanemi: Ahoj? Co je?
Genya: Vím že tohle je tvůj dům ale jakto že si tu v noci?
Sanemi: Hele tentokrát tu budu i přes noc protože nic nemám.
Genya: Aha.
Áďa: Dobrej.
Genya: Mu říkej ahoj ne?👀
Áďa: Hele můj bratr neni jo👀
Genya: Dobře no👀😂
Sanemi: Co je v tomhle? *Vezme deník*
Áďa: NIC👀

Sanemi položil deník.

Sanemi: Jistli to je něco soukromí ho tak stačí to jen říct já na to šabat nebudu.
Áďa: Tak je tam něco osobního.
Sanemi: Dobře.
Genya: Nechtěla si jít spát RŮŽENKO?👀😂
Áďa (šeptem): PROČ?🗿😂
Genya: Tak co?👀😂
Áďa: Tak já jdu. Nashle👀
Sanemi: Proč ta přezdívka „Růženka"?
Genya: Protože chodí spát brzo👀
Áďa: To není pravda🗿.
Genya: Ty jsi tu?👀
Áďa: Tak já jdu když mě tu nechceš v-

Genya se na mě usmál a já nevěděla proč a pak jsem si vzpomněla na to pravidlo co mi nařídil Sanemi.

Áďa: To pravidlo ještě stále platí?
Sanemi: Jo.
Áďa: Tak za tohle se omlouvám.
Sanemi: Dobře ale teď už radši nic neříkej než si to rozmyslím.
Áďa: Jasný.

------------------

Zase trochu kratší kapitola, omlouvám se za to.

Konec :D



RMT v Demon SlayerKde žijí příběhy. Začni objevovat