RMT v Demon Slayer

68.

Šla jsem kolem nějakého rampouchu, hodně velkýho. Šla jsem dál bez toho abych věděla kam jdu, viděla jsem nějakýho malého chlapce a nějakého muže s ním.

Adéla: Wait...Hey! Tartaglia is that you?!

Bylo to jako kdyby mě neslyšeli, šla jsem k tomu rampouchu zpátky a když jsem se na něj šáhla tak to nešlo, jako kdybych byla duch.

Báry POV:
Portla jsem se někam, viděla jsem velký kulový po chvilce ale ta černá mlha zmizela a WHAM! Podlaha nějaký místnosti kompletně nasáklá krví a *dramatická hudba* byla jsem od krve a v ruce sekeru od krve. Najednou tam někdo vběhl a byla to Šárka pam pam paam.

Šárka: Tyvole Báro co se tu stalo?
Bára: Umm... Jestli sis náhodou nevšimla, tak tady leží jeden, dva, tři čtyři mrtvoly všude je krev + tu krev mám na sobě. Takže asi se tu vraždilo.
Šárka: Jako to mi je jasný ale JAK???
Bára: Takže vletěla jsem do týhle místnosti se sekerou předpokládám, a potom jsem někomu podřízla krk, zlomila vaz, a potom jsem se záhadnýma schpnostma asi teleportovala nevim a wham useknutá hlava, a poslednímu jsem asi tou sekerou řízla do břicha. Stačí ti to?
Šárka: Proč máš tohle za potřebí?
Bára: A JAK TO MÁM ASI DOSARDELE VĚDĚT?
Šárka: Tak já nevim. Byla to nějaká mise nebo co?
Bára: Jop.
Šárka: A od koho?
Bára: Od Milelith
Šárka: Aha?
Bára: Co na mě tak koukáš já nejsem hitman!
Šárka: Vyloženě teď si řekla že ti to někdo dal za úkol, takže jo něco jako hitman možná jsi.
Bára: Nejsem!
Šárka: Fajn, ale už pojď nebo sem někdo od nich příjde
Bára v hlavě: Sice absolutně nechápu co se to stalo a ani nevim vlastně co jsem říkala.. jako by někdo za mě mluvil.

Zase mě to portlo někam do aleluja, ale tentokrát mě to portlo někam do výšky takže... Au.
Bára: Super kde to jsem teď?
Rozhlédla jsem se, a byl předemnou nějaký strom měl takové žluté listy a v kmeni tam bylo něco modrýho svítivýho a byla noc takže moc hezký pohled na to byl, bylo to asi tak stejně příjemný jako když vám někdo svítí baterkou do obličeje. Tak jsem se kolem toho stromu procházela a když jsem zkoušela jít někam dál tak jako by tam byla bariéra. Po chvíli potulování jsem si sedla na kámen a po chvilce na mě někdo promluvil.
???: Kdo jste, a co chcete?

Než jsem se stihla otočit a zjistit kdo to je, tak mě to zase portlo někam a opět jsem měla černou mlhu před obličejem👍.

Ádi POV:
Všimla jsem si že už tu jsem jako normální viditelná osoba a taky mi začala být zima. HMMM. Ovšem jsem nechtěla na sebe nějak nalákat pozornost a tak jsem se proplížila k nějakýmu táboráku.