RMT v Demon Slayer

62.

Najednou jsme slyšeli střelu když jsme se podívali na tu obrazovku a tam byl postřelený člověk. V ten moment jsme všichni viděli Adélu, ne tu černo-bílou postavu. Nebudu lhát bylo tam hodně krve, ale všichni vypadali s tím kompletně v pořádku.

Rengoku: Já má pocit že někdo-
Shinobu: Radši to neříkej.

Bára: Vím že je blbý se ptát, ale...všechno v pohodě?
Áďa: Jo,jo jasný, krev je snad všude ale všechno je v poho. Ale jděte já už to nějak zařídim.
Týna: Ale-
Áďa: Pšt...prostě jděte ne?

Sanemi: Dělá si srandu že jo?
Obanai: Asi chce se prostě zabít.

Viděli jsme jak zbytek skupinky odchází a docela jsme se divili. Najednou jsme viděli jak Adéle se nějak zjevila v ruce krabička. Tu otevřela tím že zmáčkla v nějakým pořadím tlačítek a potom se přemístila.

Dívali jsme se opět na tu obrazovku a tam byla Adéla akorát v jiným oblečením ale jinak pořád měla ty rány.
Najednou jsme viděli zase nějaký pohyblivé obrazy před sebou.

02:05-02:45

Nevím proč se nám ukázalo zrovna tohle. Ty lidi neznáme, vlastně nic z toho neznáme. Viděli jsme najednou Adélu jak si dala na ty rány nějakou tekutinu, rychle a neočekávaně ty rány zmizely jako by nic.

V moment co se ostatní začali bavit o tom co se děje si Adéla vzala víc tich lahviček do menší brašny. Najednou jsme se všichni zase zjevili doma.

Adély POV:
Zase jsem byla v Himejimovo domě. Najednou jsem cítila takovou tupou bolest. Nikdo kolem mě nebyl, to byla celkem dobrá zpráva až na to že o pár minut potom někdo přišel. Viděla jsem nějaké 3 postavy, myslela jsem si že nejlepší bude je ignorovat. Slyšela jsem kroky jak jdou ke mně a slyšela jsem smích, byl docela povědomí ale nemohla jsem si vzpomenout kde jsem ho slyšela.

Šla jsem raději někam jinam. Najednou jsem se zase portla do nějakého domu. Vedle mě byl nějaký dron nebo co a furt to lítalo za mnou. Chytila jsem ho a vypla.

Když jsem se procházela po tom domě tak jsem viděla všude panenky. Našla jsem nůžky a nějaký vzkaz.

„Zkus mě najít hehehe..
    
                                                     -Angie”

Po chvíli mi došlo že Angie je nějaká ta panenka. Šla jsem jí tedy hledat, všimla jsem si že tam byly stopy krve. Šla jsem po nich jen abych našla tu Angie. Najednou vyletěla nějaká ta panenka a bodla mě do ruky skrz na skrz. Tu panenku jsem vzala a hodila někam do lovišť. Něco mi říkalo že tu Angie mám bodnout těmi nůžkami takže jsem to udělala. Najednou se tam zjevil i nějaký člověk. Zacouvala jsem a od té osoby jsem jen slyšela jednu věc.

???: Is it..over?

Najednou se vypařila a já když jsem se podívala na ruce tak jsem je měla celý od krve.

Zase jsem se portla zpátky, všimla jsem si že jsem stále měla tu ránu na té ruce.

Zavázala/zaškrtila jsem si tu ránu a slyšela jsem že někdo šel dovnitř.
Viděla jsem Himejimu, najednou ke mě přišla kočka a dala mi tlapku na ruku. Zrovna na tu kde jsem měla tu ránu. Himejima si toho všimnul...nějak a šel za mnou. Vyhrnul mi ten rukáv, rozvázal mi ten obvaz a "viděl" tam tu ránu.

Himejima: A jak se tohle stalo?
Áďa: Ehm...panenka která měla nějaký ostrý chapadla????
Himejima: Prosim?
Áďa: Já nevim co to bylo jen vim že mi to probodlo ruku!
Himejima: Dobře jen v klidu..
Áďa: Promiňte jistli jsem nějak-
Himejima: To nevadí, ale asi by si s tím měla jít ke Kocho-san.
Áďa: Ale-
Himejima: Žádné ale.
Áďa: Ale však to stačí jen zaškrtit ne?

Zase jsem si to zaškrtila a potom jsem slyšela mluvit Himejimu.

Himejima: Bože...prosím-
Áďa: Vy jste neměli probodnutou ruku?
Himejima: Ano ale-
Áďa: A vy nevíte co se dělo když jste měli probodnutou tu ruku?
Himejima: Hlavně většinou si byl bez vědomí.
Áďa: Aha, ale...tohle co teď říkám mě naučila škola takže👀
Himejima: Dobře?
Áďa: Kde je vůbec Genya a ostatní?
Himejima: Před pár hodinami jsme se dozvěděli že tam je démon. Upperrank.