RMT v Demon Slayer

41.

Nikoho POV:
Po zbytek večera se u Adély nic nedělo.

Báry POV:

Bára: Tak jak to tedy bude?
Tomioka: 3 dny budete ve vnitř.
Bára: Ani na mise nemůžeme jít?
Tomioka: Ne.

Nikoho POV:
Všichni šli "domů". Potom se už nic nedělo.

-Druhý den-

Adély POV:
Vzbudila jsem se,udělala rutinu a chtěla jsem jít ven ale potom jsem si vzpomněla že nemůžeme. Tak jsem šla od dveří. Vzala jsem deník, koukla do něho a bylo tam něco.

Zase tam bylo něco napsanýho co jsem nenapsala já.

„Chceš se odsud dostat?"

Áďa: Nah👀.

„Lžeš."

Áďa: Možná ale co s tim ty uděláš?

„To je jedno."

Zavřela jsem ten deník a šla dělat něco jinho ale jelikož jsem nevědělo co tak jsem prostě začla přemýšlet.

Uběhla necelá hodina a rozhodla jsem se že si začnu kreslit. Po chvíli někdo přišel a tem někdo byl Sanemi.

Sanemi: Ahoj.
Áďa: Ahoj.
Sanemi: Tak co?
Áďa: Nuda. To nemůžu jít ASPOŇ na ty mise?
Sanemi: Ne. Když už se tu tak nudíš tak si něco zahraj ne?
Áďa: Znám jenom hry pro minimálně dva hráče.
Sanemi: No tak tu chvíli budu stejně tu musim být kvůli tý dohodě.
Áďa: Však si to ty sám navrhl.
Sanemi: Mlč. A řekni nějakou tu hru.
Áďa: Dobře👀😂. Znáš kámen,nůžký,papír?
Sanemi: Ano.
Áďa: Tak tohle je něco podobnýho akorát to je kámen,nůžky,papír-
Sanemi: Však to je úplně to samý.
Áďa: To není všechno. Kámen,nůžky,papírytapír,spock.
Sanemi: A pravidla hry nebo kdo jak vyhraje?
Áďa: Nůžky stříhají papír, papír balí kámen, kámen rozdrtí tapíra, tapír otráví Spocka, Spock zničí nůžky, nůžky utnou hlavu tapírovi, tapír sní papír, papír usvědčí Spocka, Spock vypaří kámen a jak je zvykem - kámen tupí nůžky.
Sanemi:

Áďa: Co je?
Sanemi: Nic...🗿

Chvíli jsme tam hráli tohle a potom se začal Sanemi zase ptát na otázky.

Sanemi: Jak funguje to cestování mezi světy.
Áďa: Říkm to na posledy👀. Nebudu to říkat protože potom by mohli být problémy.
Sanemi: Říkej.
Áďa: Nic neřeknu.
Sanemi: Řekni jak to funguje.
Áďa: Ne.

Sanemi šel na proti mě takže sem vzala roha.

Sanemi: Stůj.
Áďa: Ne.👀
Sanemi: Pojď sem.
Áďa: Ne.
Sanemi: Já ti říkám stůj.
Áďa: A já ti říkám že ne.
Sanemi: Prostě stůj.

Sanemi mě chytil za ruku. Docela pevně.

Sanemi: Teď už nezdrhneš.
Áďa: Ne nezdrhnu protože mi lámeš ruku.
Sanemi: Tak mám tě chytnout za hlavu?
Áďa: Ne🗿.
Sanemi: Zeptám se už na posledy jak funguje to cestování?
Áďa: Co já vim. Nevim jak to funguje. Někdy po dlouhý době ty věci na to použiju ale nestuduju to. Prostě mz bodu A se dotaneš do bodu B. Stačí?
Sanemi: Já vim že víš jak to funguje tak to řekni.
Áďa: N-ne? Ne.

Zase jsem viděla nějakou siluetu postavy.

Sanemi: Hej? Co je?
Áďa: Nic.
Sanemi: Zpátky k tématu.
Áďa: No?

Po další asi 2 hodiny se mě ptal na otázky kolem toho tématu.

Sanemi: A co ten deník? Stalo se něco od..tam toho?
Áďa: N-jo.
Sanemi: A co?
Áďa: No...víš jak ses mě ptal co mi je?
Sanemi: No?
Áďa: Tak jsem viděla nějakej stín.
Sanemi: A co je se stínem?
Áďa: Vypadá jako člověk.

------------------

Opravdu se mě neptejte proč jsem tu dala pár věcí z teorii velkýho třesku👀. Prostě se to stalo.

Konec :D