První

1. Kapitola

Už je to pět měsíců co selekce běží a já jsem stále tady. Právě stojím na stupínku a Mel mi upravuje šaty na ples. Tento ples však není obyčejný.  Je na počest Elity. Na tenhle ples jsou pozvány rodiny dívek z Elity. Konečně po dlouhé době uvidím mamku, taťku, Patrika a Andrewa.

„No tak nevrť se, nebo ty šaty nikdy nedodělám.“ Hučela na mě Mel. Já jí ale moc neposlouchala, myšlenkami jsem už byla u své rodiny.

„Jaká je?“ Zeptala se Mel. „Kdo?“ Nechápala jsem. „Tvoje rodina.“ Vysvětlila Mel.

„No, mamka je trochu přísná, ale je to potřeba, jinak by to u nás doma nefungovalo. Je ale starostlivá. Mám ji ráda. Taťka ten je takovej pohodář. Má rád zvířata, hlavně svoje králíky. Patrik a Andrew jsou raubíři, i tak se na ně těším.“ Dokončila jsem své vyprávění.

Mel právě dodělala šaty a já se podívala do zrcadla. Byly blankytně modré se sukní až na zem. Korzet pokrývala bílá krajka, která končila na začátku sukně. Byly s ramínky, za což jsem byla ráda.

„Vypadáš nádherně. Myslím, že až se bude konat příští pátek ples, tak si nesedneš. Každý s tebou bude chtít tancovat.“ Konstatovala radostně Měl. „No tak to se pak budu muset na chvíli vytratit.“ Odpověděla jsem jí.

„Tak fajn a teď mi pomoz se zase převléknou do normálních šatů.“
Mel se jen usmála a pomohla mi do obyčejných šatů. Pak jsem se vydala do jídelny, protože byl už nejvyšší čas na večeři.

Sloužící nosili podnosy s jídlem. Dnes jsme konkrétně měli kuřecí maso s rýží a nějakou omáčkou. Bylo to moc dobré. Jako zákusek jsme měli ananasovou zmrzlinu. Když jsem dojedla poslední lžičku zmrzliny, byla jsem už plná. Všichni už dojedli a tak jsem se vydala do své komnaty.

Převlékla jsem se už do noční košilky, když někdo zaklepal na dveře.
„Dále“ Křikla jsem ke dveřím v domnění, že je to Mel. Když jsem se ale otočila ke dveřím, stál tam Nik.
„Ahoj co potřebuješ?“ Zeptala jsem se. „Chtěl jsem ti něco říct.“ Pomalu došel ke mně a sedl si na mou postel.

„Zítra brzo ráno odjíždím.“ Na chvílí se odmlčel. Využila jsem toho. „A kam?“
„Do Francie, za Alexem. Má nějaké potíže, tak mu jedu pomoct.“ Odpověděl mi Nik. Při to se mi díval zpříma do očí. „Já myslela, že když je selekce, tak nemůžeme opustit zdi tohohle paláce.“ Konstatovala jsem s úšklebkem.

„No to je pravda, ale platí to spíš pro vás v Elitě. Samozřejmě že bych se vám měl věnovat, ale toto je nezbytné.“ Odpověděl pobaveně Nik.
„A kdy se vrátíš?“ Chtěla jsem vědět. „To zatím nevím, ale budu se snažit vrátit se co nejdřív. Do plesu už budu zpět.“

„Bude se mi po tobě stýskat.“ Řekla jsem a sedla mu na klín. Automaticky mě sevřel v obětí. „I mně se po tobě bude stýskat.“ Řekl a políbil mě na tvář. „Mám nápad. Co kdyby si tu přespal? Chtěla bych si tě užít do poslední chvíle.“ Podívala jsem se mu do očí.

„Myslím, že je to skvělý nápad.“ Jakmile to dořekl, překulil se na záda a mě strhl sebou. Nakonec nás přikryl. Usínala jsem s úsměvem.

Když jsem se ráno vzbudila, byla jsem už sama. Od Mel jsem se dozvěděla, že Nik už odjel.

Tak jo, vítejte u mé třetí knížky z trilogie. Děkuji všem, co se dostali až sem. A samozřejmě chci znovu poděkovat všem, kteří hlasovali pro mé minulé příběhy. Budu ráda, když budete dávat hvězdičky i tomuto příběhu.
A to je asi vše. Brzy u další kapitoly. YSLP