První

27. kapitola

O sedm měsíců později:

Právě se mi narodila holčička. Jsem vyčerpaná a držím jí v náruči. Vím, že to ale není na dlouhou. Za chvíli přijde Calebe a odnese jí navždy z mého života. Po tváři mi stékají slzy. Chci, aby se zastavil čas.

Dovolil mi jí pojmenovat. Právě spala, připomínala malého andílka. Měla krásné blond vlásky, každý pramínek měl jiný odstín, modré oči po Nikovi. Byla mu tak hrozně podobná. Dlouho jsem přemýšlela nad jejím jménem, to jediné zůstane památkou na to, že je to moje dcera. Znovu jsem se na ní podívala, usmívala se ze spaní. A pak mě to napadlo. Angel. To jméno k ní perfektně sedělo.

Natáhla jsem se k nočnímu stolku a otevřela šuplík. Vyndala jsem papír a naškrábala krátký dopis. Pak jsem si sáhla na krk a sundala si medailon od Nika. Byla to moje poslední věc, která mi po něm zbyla. Otevřela jsem ho a chvíli se dívala na naší společnou fotku. Pak jsem složila dopis a zavřela ho do Medailonu. Následně jsem ho zapla malé Angel okolo krku a schovala pod oblečení. Nakonec jsem jí ještě zabalila do zavinovačky.

„Snad si toho Caleb nevšimne. Doufám, že se ten dopis i medailonek dostane k Alexovi. Miluju tě zlatíčko a nedovolím, aby si nepoznala tatínka a žila opuštěná v dětském domově.“ Šeptala jsem jí do ucha. Pak jsem uslyšela otevírání dveří a přitiskla si jí ještě víc k sobě.

„Už je čas jít.“ Pravil Caleb a sebral mi jí z náruče. Brečela jsem, prosila jsem, ale bylo to k ničemu. Nemohla jsem nic dělat. Jen jsem se koukala, jak mi ji odnáší ze života. „Miluju tě Angel.“ Zavolala jsem a pak se dveře zavřely. Propukla jsem v hysterický pláč. Najednou se kolem mě obmotaly malé ručičky a uvěznily mě v objetí. Winter mě objímala, ani jsem si nevšimla, že přišla. Také jsem jí obejmula a dál jsme plakala. Nakonec jsem musela vyčerpáním usnout.

Pohled třetí osoby:

Muž s novorozencem právě vystupuje z auta před nemocnicí. Jde rozhodným krokem. Zastaví se až před babyboxem. Otevře ho a podívá se na spící miminko. Přemýšlí zda dělá dobře. Je to přeci jen nevinný človíček. Pak si ale vzpomene, kdo je otec miminka a je rozhodnuto. Opatrně ho položí do babyboxu, zavře ho a odejde. Pospíchá k autu. Už se těší domů za svou milovanou Zoe. Nastartuje a nemocnici i s malou Angel nechává za sebou.

Mezitím se už Angel dostane do rukou doktorů. Při kompletním vyšetření miminka si všimnou medailonku. Otevřou ho a vypadne na ně dopis, adresovaný jejich princi Alexandrovi. Velice se podiví a zkoumavě si dopis prohlíží. Nakonec ho odloží a pokračují v prohlídce novorozence.