První

6. kapitola

Zbytek týdne se nic zajímavého nedělo. Buď jsem byla v dámském salónku a povídala si nebo četla. Teď jsem stála na stupínku a Mel mi oblíká mé modré šaty, které byly speciálně na tento ples.

Najednou někdo zaklepal. „Dále“  Křikla jsem ke dveřím. Ty se následně otevřely a já k nim vzhlédla. Do očí se mi hrnuly slzy a proto jsem rychle zamrkala, abych si nerozmazala make-upu, který Mel tak pracně vytvářela.

Ve dveřích stála celá moje rodina. Pohlédla jsem na Mel a pohledem sem se jí zeptala, zda už můžu jít. Mel mi zapnula poslední knoflíček a pak kývla.

Slezla jsem ze stupínku a vrhla se mamce kolem krku. Ta to nečekala a málem spadla. Naštěstí jí chytly taťkovy silné paže a obě si nás přitáhl do obejít. Chvilku jsme jen tak stáli a objímali se. Pak mi došlo, že jsou tu i ostatní a odtáhla jsem se.

Sehnula jsem se ke svému bratrovi a dala mu pusu na čelo. Chvilku se na mě šklebil, ale nakonec mě obejmul a tím mě totálně překvapil. Drželi jsme se docela dlouho. Pak se ode mě odtáhl a dělal jakoby se nic nestalo. Byl to zase ten “starý, známý“ uličník.
Zvedla jsem se a došla k Patrikovi. Než jsem se nadála, uvěznil mě v pevném objetí. Pak se sklonil k mému uchu a zašeptal, tak abych to slyšela jen já: „Chyběla si mi sestřičko“ Narovnal se, usmál se a já byla totálně zmatená. Nikdy se takhle nechoval. Jasně byl to můj bratr a někde uvnitř mě měl rád, ale skoro nikdy to nedával najevo.
Byla jsem tak zmatená a zároveň šťastná, že je tu má rodina, takže jsem si ani nevšimla co mají na sobě. Až do doby než jsem spatřila ji.

„Cler? Si…si to ty?“ Nemohla jsem uvěřit tomu, co vidím. Stála tam. Na sobě měla nádherné šaty. Sukně byla bílá a stříbrně se leskla. Tmavě modrý korzet pokryt kamínky, které se leskly na světle. Vlasy jí spadaly na ramena. Vypadala nádherně.

„Ehm...Zo? Si tady s námi?“ Její hlas mě vrátil zpět do reality. „Ty.. ty už jsi v pořádku? Zeptala jsem se a rozběhla se k ní. Pevně jsme se obejmuly. Začaly mi téct slzy a tak jsem zamrkala. Jedna slza ale přeci jen utekla. Naštěstí jsem měla voděodolnou řasenku.

První se vzpamatovala Cler. Moc ti ty šaty sluší. Si hotová princezna Zo.“
„Tobě to taky sluší.“ Odpověděla jsem jí.

„Zoey, už byste asi měli jít. Ples už začal.“ Oznámila nervózně Mel. Podívala jsem se na ní a zjistila, proč byla tak nervózní. Koukala na Patrika, který se jí také díval do očí. Nikdy jsem ho takhle ještě neviděla, vlastně ani Mel. Dívali se na sebe tak zamilovaně.

„No tak mi půjdem napřed.“ Řekla jsem, začala se hrnout ke dveřím a při tom před sebou všechny strkala. Patrik šel hned za mnou, ale já ho zastavila. „Máš nějak divně uvázanýho toho motýlka. Běž za Mel, ta ti ho opraví.“ Chtěl něco namítnout, ale já mu už zavřela dveře před nosem.

Odešli jsme před hlavní sál, kde už čekali i ostatní rodiny Elity. Za chvíli za námi dorazil i Patrik a na tváři měl úsměv, který jsem u něj viděla poprvé.