První

10. kapitola

Právě jsem se procházela v zahradě. Po tom ztrapnění před Nikem jde omluvila a odešla sem. Zavřela jsem oči a zhluboka jsem se nadechla.

„Neměla by jsi tu být sama." Řekl a obmotal ruce kolem mého pasu. Lekla jsem se a nadskočila. Podívala jsem se na něj. Na tváři mu hrál pobavený úšklebek. „Co tu vůbec děláš? Neměla by sis užívat svou rodinu?" Dívali jsme si zpříma do očí.

„Já mám svojí rodinu opravdu ráda a moc se mi po ní stýskalo, ale...ale potřebovala jsem být na chvíli sama. Ta snídaně byla první na mém žebříčku nejhorších snídaní. Bylo to trapný." Svěřila jsem se mu.

„Nebylo to zas tak trapný" Podíval se do mých očí. „Dobře tak trochu bylo." Oba jsme vyprskli smíchy. „Proč ses tehdy vůbec tak vyšňořila?" Zeptal se, Když se mu konečně podařilo trochu uklidnit.

„Protože jsem už chtěla být dospělá a princezna." Odpověděla jsem mu. „Počkat, počkat! Chceš mi říct, že jsi chtěla být dospělá, ale hrála sis na princeznu. To nezní moc dospěle." Znovu vyprskl smíchy.

„Tak za prvý, nehrála jsem si na žádnou princeznu, pouze jsem jí chtěla být. A za druhý, už nechci být princezna. Bylo to jen krátkém období, kdy jsem ještě nevěděla, co všechno musí princezna obětovat. Třeba já bych se neprovdala za někoho koho nemiluju, jen kvůli dohodnutému sňatku." Dokončila jsem své vyprávění skoro na jeden nádech.

Myslím, že moje odpověď ho překvapila. Mezi námi panovalo nepříjemné ticho, které se mi vůbec nelíbilo. Rozhodla jsem se to ukončit.

Přiblížila jsem se k němu a políbila ho na rty. Okamžitě začal spolupracovat. Vjela jsem mu rukou do vlasů. On se přesouval na můj krk. Pak mě chytil pod zadkem, nadzvedl mě. Omotala jsem kolem něho nohy. Ani jsem si nevšimla, že se pohybujem, dokud mě nepoložil na lavičku v altánku. Naklonil se nade mě a začal mě znovu líbat. Pomalu jsem mu začala rozepínat knoflíčky od jeho košile.

„Zo, si tu? Ó můj bože...o...omlouvám se. Nevěděla jsem ž...že tu nejsi sama."

Hrozně jsem se lekla a odtáhla jsem se od Nika. Ten taky zpozorněl a posadil se. Začal si zapínat knoflíčky, které jsem mu stihla rozepnout. Cler, celá v rozpacích začala couvat. „Musím jít za ní." Konstatovala jsem stále ještě červená studem. Naposledy jsem ho políbila a opustila altánek. Prostě jsem ho tam jen tak nechala.

Zaklepala jsem na dveře její komnaty a čekala. Za chvíli se ozvalo „dále" a já vešla dovnitř. Jakmile Cler zjistila, že jsem to já, popadla mě za ruku a táhla k její posteli. Naznačila, ať si sednu a tak jsem se posadila vedle ní.

„Tak tohle mi budeš muset holka vysvětlit. Ani nevíš jak jsem se cítila trapně, když jsem vás tam viděla. Překvapili jste mě. Vždyť já jsem mohla být svědkem vzniku nového královského potomka." Cler na mě upírala své zvědavé oči, které jiskřily nadšením.

„Myslím, že tě zklamu. O žádného potomka jsme se nepokoušeli. Jen jsme se nechali trochu unést. Abych pravdu řekla, tak po té snídani jsem potřebovala být chvíli sama. Pak se tam objevil Nik. Chtěla jsem ho jen jednou políbit, ale když už jsme byli v tom, nebylo lehký přestat. Pak mě odnesl do toho altánku, kde jsi nás viděla ty. Což mě přivádí na otázku co jsi tam dělala?" Tázavě jsem se jí dívala do očí.

„No, jak jsi po té snídani zmizela, tak jsem tě šla hledat do tvé komnaty, ale tam jsem potkala jenom Melanie. Ta mi poradila, že často chodíš do zahrady. Tak jsem tě všude hledala a pak jsem něco uviděla v tom altánku tak jsem se tam vydala a zbytek už víš." Usmála se na mě.

„Jaký to bylo? A nechali jste se takhle "unést" víckrát?" Její oči už zase jiskřily.

„Bylo to úžasný. Připadala jsem si jak v ráji. A musím přiznat, že tohle nebylo poprvé co jsme se nechali trochu unést." Upírala jsem na ní oči, které zářili štěstím.

„Ty ho opravdu miluješ že?" Zeptala se.

„Miluju ho celým svým srdcem."