První

11. kapitola

Jsou špatné a dobré chvíle. Každé špatné chvíle jednou odejdou, stejně tak i dobré. Zůstanou na ně jen vzpomínky, které si můžeme připomínat. A místo nich přijdou další, špatné nebo dobré. 

Proto teď stojím ve své komnatě a loučím se se svou rodinou. Slzy mi stékají po obličeji. Stejně tak mamce a taťkovi. Oba je objímám. Pak se skloním a věnuji svému mladšímu bratříčkovi pusu. Hraje drsňáka, ale jednu slzu neubránil a stékala mu po obličeji. Setřela jsem mu ji palce a pošeptala mu do ucha: „Neboj! Brzo se zase uvidíme.“ Usměje se na mě.
Pak přijde na řadu Cler. Uvězním jí v těsném objetí. „Bude se mi po tobě stýskat.“ Šeptám jí do ramene a u toho mi začne téct ještě víc slz. Pochybuji, že mi rozuměla. Pak se sklonila k mému uchu. „Staň se královnou a ničeho se neboj! Jste si souzeni. Budeš mi chybět.“ Neochotně se od ní odtáhnu a přistoupím k poslednímu členu rodiny k Patrikovi.

Přivine si mě do těsného objetí. A já se k němu skloním. „Vím, že se líbíš Mel a vím, že tobě se líbí taky. Tak to nepokaz.“ Pak se od něj odtáhnu a vidím jak se  červená. Myslím, že jsem uhodila hřebíček na hlavičku.

Stáli jsme před palácem a já je ještě naposledy objímala. Nechtěla jsem je pustit. Nechtěla jsem aby odešli. Ale i přes to jsem je pustila a dívala se jak odchází. Zmohla jsem se jen na mávání. Bylo nádherný je zase vidět a tak těžké říct sbohem. Po tvářích mi zase stékaly slzy. Najednou se kolem mého pasu obmotaly dvě silné paže.
„Neboj to bude dobrý. Za chvíli selekce skončí a oni to přijdou na naší svatbu. A pak se klidně můžou přestěhovat sem. A pak je budeš vídat každý den.“ Usmál se a mě se ulevilo.

„Tak a teď pojď ať nepřijdeme pozdě.“ Přijala jsem jeho rámě a společně jsme odešli. Vlastně jsem ani nevěděla kam jdeme. Zastavili jsme se až v hlavním sálu.

„Tak dámy a máme tu další vyřazování. Není sice pátek, ale musíme zase sníží počet. Takže, dnes vypadne…“ Na chvíli se odmlčel. „…Cleo Johnsonová. Je mi to moc líto. Taky bych Vám chtěl dámy připomenout, že dnes se budou vysílat mimořádně zprávy. Proto se dnes před osmou dostavte do sálu. Tak a to je asi vše užijte si zbytek odpoledne.“ Věnoval mi úsměv a pak odešel.

Cleo mě docela překvapila. Neodcházela s brekem nýbrž se vztyčenou hlavou. No na druhou stranu nemá se za co stydět vždyť se dostala do Elity i když jen na chvilku. Spoustu dívek co vybrali do selekce, se už dobře vdaly. A co teprve Cleo která byla Elita.

Na nic jsem už nečekala a vydala se do své komnaty. Pak jsem si zavolala Mel.

„Takže Mel, až mu budeš chtít poslat dopis, tak ho napiš a dej mi ho, já ho už pošlu.“ Spustila jsem na ní hned jak vešla. „A komu bych měla posílat dopis?“ Dívala se na mě udiveně.
„Ale Mel, nehraj to na mě. Já vím, že miluješ mýho bráchu.“ Jen se na mě nervózně usmála. „Tobě to nevadí?“
„A proč by mi to mělo vadit? Jsi moc pěkná a jsem ráda, že se můj bratr zamiloval právě do tebe. A teď mě musíš rozptylovat, ať pořád nemyslím na svojí rodinu. To je rozkaz.“ Usmála jsem se a tak jsme tam až do zpráv hrály karty a povídaly si.