První

21. kapitola

Seděli jsme zrovna v jídelně a snídali, když přišel Nik. Všichni jsme přestali jíst a postavili se. „Omlouvám se dámy, že jdu pozdě. Nebudu dlouho zdržovat, jen bych vás chtěl poprosit, abyste prosím všechny přišly do knihovny. Tak to je vše přeji dobrou chuť." Sedl si a my hned po něm.

Sedím v knihovně na křesle a čekám už jen na Nika. „Nebudu to prodlužovat a přejdu rovnou k věci. Tenhle týden s vámi byl skvělý. Bohužel týden už skončil a to znamená, že dnes soutěž někdo opustí. Dnes selekci opouští Olivia Robinsonová. Je mi líto, pro vás dnes soutěž končí. Rád jsem Vás poznal." Na chvíli se odmlčel. Olivia byla smutná, ale nic neřekla a odešla.

„Tak a teď mám pro vás už veselejší zprávu. Bude se konat další ples, jelikož už je jen půlka Elity. Tentokrát v maskách. Proto vám dnes odpadnou veškeré hodiny. Do vašich komnat přijdou i vaši návrháři. Budu se na vás těšit na zítřejším plese." Dokončil svůj proslov. Pak odešel.

Vydala jsem se do své komnaty. V závěsu za mnou byli kluci. Melodie tam už na mě čekala. „Takže mám už nějaký návrh na tvoje šaty. Když se ti ale nebude líbit.." Přerušila jsem jí zvedlou rukou. „Melodie tvoje návrhy jsou vždy perfektní. Naprosto ti věřím."

„No, představovala by si vílu. Krásnou mýtickou bytost. Šaty budou s tyrkysového tylu. Budou pokryty sem tam nějakými bílými květy. Nejvíc květů bude od pasu dolů a tak zakryjí vše co by měly. No a na obličej si dáš stříbrnou škrabošku. I když je škoda schovávat tvůj krásný obličej." Návrh jsem jí odsouhlasila a ona pak odešla.

Pak jsem si lehla. Nevím čím to je, ale v poslední době jsem nějaká unavená a přitom spím osm hodin denně. Už jsem skoro usínala, když někdo zaklepal na dveře. „Dále" Řekla jsem tak potichu, že to ta osoba za dveřmi mohla jen stěží slyšet.

Neotevřela jsem oči, ani když osoba vstoupila dovnitř. „Zoe nesu ti poštu." Takhle mě oslovuje jenom jeden člověk. Otevřela jsem oči a prudce jsem se zvedla. Trochu se mi zamotala hlava. No jo, zase jsem se rychle zvedla. Radši jsem si zase sedla. „Děkuji Calebe. Dlouho jsem se neviděli." Usmála jsem se na něj. „No víš, měl jsem hodně práce, ale teď si s tebou potřebuju promluvit." Na chvilku se odmlčel a já jen kývla na souhlas.

„Víš, že tě hrozně moc miluju. Já se snažil na tebe zapomenout, ale nejde to..."

„Promiň, ale já už mám Nika, kterýho miluju. Můžeme být třeba kamarádi." Přerušila jsem ho.

„Ale já bez tebe nemůžu žít. Potřebuju tě a ne jako kamarádku. Prosím, vyber si mě, jsem lepší než on." Zněl přímo zoufale.

„Promiň, ale já si vždy vyberu Nika, jak už jsem ti několikrát říkala. A teď už prosím odejdi, chci být sama." Chtěl něco říct, ale já ho zarazila. Nakonec odešel.

Otevřela jsem obálku a vypadly na mě dva dopisy. Na jednom bylo mé jméno a tak jsem ho otevřela.

Ahoj Zoey,

Tenhle dopis vlastně není pro tebe. Potřebovala bych abys ho předala Mel. Já jsem ho nemohl poslat adresovaný přímo jí, protože by si ze mě všichni utahovali. Tak předem děkuji.

Jinak už jsem ti řekl, že tě mám rád?! Užívej si to tam.