19. kapitola

62 5 0
                                    

Ráno byl trošku zmatek, protože dnes měla mít program Isabella, jenže ta včera odjela, jelikož se jí narodila neteř a chtěla jí vidět. Takže nás je už jen šest a dnešní program připadl na Olivii.

„Nevíš Mel co bude dnes za program?“ Zeptala jsem se hned jak jsem vstoupila do své komnaty. „Neřeknu ti to, ale tady máš menší nápovědu.“ Podala mi do ruky oblečení.

„Mel oni tu mají bazén?“ Jak to, že o něm nic nevím?“ Fak to nechápu, jsem tu už tak dlouho a nevěděla jsem, že tu mají bazén. Mel jen s úsměvem přikývla. Oblíkla jsem si tedy bílé dvoudílné plavky a hodila na ně kraťasy a tílko.

Vydala jsem se strážemi v patách před dámský salónek, kde jsme opět měli sraz. Byla jsem tam druhá, což pro mě bylo neobvyklé. Čekali jsme asi pět minut než přišli ostatní.

„Takže já jsem si pro vás připravila den u královského bazénu. Doufám, že si ho užijete.“ Řekla svou skromnou řeč Olivia.

Pak se vydala pryč a všichni jí následovali. Nik šel vedle ní ve předu a smál se něčemu, co vyprávěla. Vraždila jsem její záda očima.

„Ale, ale tady někdo žárlí.“ Smál se Adam. „Ne, to teda nežárlím. No tak možná jo. Ale jak by ti bylo, kdyby se ti líbila nějaká holka a kolem ní by obletovala několik kluků.“ Vychrlila jsem na něj. On i David se ale začali smát. Hodila jsem po nich nechápavý výraz.

„Víš, můj bráška kope za jiný tým.“ Vysoukal ze sebe mezi smíchem. Pořád jsem na ně nechápavě dívala a tak mi to Adam vysvětlil. „Jsem gay.“  Jen jsem se na něj dívala s otevřenou pusou. Ale, uvědomila jsem si, že je to neslušný a hned jí zavřela. „Já myslela, že gay je urážka.“

„Není, když to říká gay.“ Odpověděl Adam. „A co už máš nějakýho partnera, nebo se ti někdo líbí?“ Začala jsem hned vyzvídat. No jo jsem hrozná. „Ne pořád čekám na toho pravého prince z pohádky.“ Usmál se na mě jako sluníčko. „A co ty Davide, taky čekáš na svojí princeznu z pohádky a nebo si jí už našel?“ Na otázku mi už ale nestihl odpovědět, protože jsem už stálý u dveří do bazénu.

„Tak dámy doufám, že se vám náš bazén bude líbit.“ Pravil Nik a dva strážci otevřeli dveře. Umožnili nám tak výhled na obrovskou halu s velikým bazénem. Okolo byly lehátka. Rozběhla jsem se k jednomu a málem zase spadla, protože jsem uklouzla po kluzké podlaze. Naštěstí se mi podařilo udržet si rovnováhu a došla jsem až k cíli, neboli lehátku.

Sundala jsem si kraťasy, tílko a vydala se k bazénu, kde už stál Nik, který měl na sobě kraťasy na plavání. Jakmile si mě všiml, začal si mě prohlížet. „Ale, ale podívejme se tady ti tečou sliny.“ Usmála jsem se na něj a ukázala na jeho koutky úst. „Tady jo. Hm..“ A než jsem stihla zareagovat vzal si mě do náruče a skočil se mnou do bazénu.

Když jsem vyplavala na hladinu, začala jsem kašlat vodu. Adam s Davidem se jen smáli. „Hej, co kdybyste mi radši pomohli.“ Zašklebila jsem se na ně. Oni ke mně natáhli ruku, ale smát se nepřestali. Využila jsem toho a oba je stáhla do vody. Teď jsem se smála já a dokonce i Nik.

Postupně se k nám přidali i ostatní. Blbli jsme tam celý den, jen jsme si udělali pauzu na oběd.

Konečně jsem se dostala do své komnaty, už jsem i po večeři. Vlezla jsem si to napuštěné vany a relaxovala. Pak jsem vylezla, usušila se a převlékla do noční košilky. Dnešek byl náročný, takže jsem byla už unavená a hlavně jsem se musela vyspat. Zítra je můj den.

PrvníKde žijí příběhy. Začni objevovat