První

17. kapitola

Dnes je čtvrtek, což znamená, že si pro nás připravila program Bonnie. Už jsme po snídani a stojíme venku, před námi malířský stojan, a v rukou svírám štětec a paletu s barvami. Vše samozřejmě natáčí kamery. Nik tu byl taky a pořád mě pozoroval, ale já ho ignorovala, protože jsem na něj byla ještě pořád naštvaná.

„Tak běž za Lady Bonnie, ona ti poradí co nakreslit“ Řekl mi Adam, poznala jsem ho podle červené růže, která už byla trochu uschlá, když jsem už asi pět minut koukala na plátno, které je pořád bílé.

„Myslím, že to není nejlepší nápad. Navíc teď mě už zrovna napadlo, co namaluji.“ Odpověděla jsem až moc rychle. „Copak, vadí ti něco na Lady Bonnie. Mě připadá, že byste si rozuměli.“ Vyzvídal David.
„Ale to ne, Bonnie je úžasná. Vlastně to byla moje nejlepší kamarádka, ale já jsem pak naše přátelství zničila. Ale to je jedno teď se o tom nechci bavit.“ Po tváři mi stekla jedna neposedná slza. Rychle jsem si jí setřela. Ponořila jsem štětec do barvy a začala malovat.

Po hodinové práci jsem měla hotovo. Mistrovským dílem by se to ale nazvat nedalo. „Tak kluci, můžete hádat co jsem nakreslila.“ Oba dva se na to pozorně dívali. „Možná nějaký návrh příšerek do pokračování filmu Příšerky s.r.o.“ Tipoval David. „Ne bráško, ne to bude Gru a Dru z filmu já padouch tři.“ Hádal Adam.
„Ale no tak chlapi, mám se snad urazit. Vlastně ne, vždyť já jsem vás dva vyobrazila brilantně. Nemůžu za to, že vypadáte jako příšerky a padouši v jednom.“ Ušklíbla jsem se na ně.

Po tak náročné práci mi pořádně vyhládlo a tak jsem se vydala spolu s ostatními do jídelního sálu, protože byl čas oběda.

Po vydatném obědu jsme se všichni vydali do dámského salónku. Bylo to divný protože sem muži nesmějí bez pozvání královny. Dnes to bylo ale jinak. Hráli jsme tu různé deskové hry s Nikem a dokonce i se strážcemi.
S Adamem a Davidem jsme si zabrali hru opičky. Je to bezva hra. Nejprve se sestaví plastová palma, do které se nastrkají barevné špejle dírkami skrz na skrz a pak se do ní nasypou malinké plastové opičky. Každý hráč hodí kostkou a jaká barva mu padne, takovou špejli musí vytáhnou. Hráči se snaží neshodit žádné opičky. Kdo na konci hry bude mít nejméně opiček vyhrává. Vždycky jsem je porazila, protože si do toho navzájem naschvál strkali. Užili jsme si opravdu hodně srandy.

Pak jsme se všichni přesunuli do kroužku na společnou hru. Každý jsme měli na čele napsané jedno zvíře a museli ho uhádnout. Tohle už bylo trochu těžší, ale i tak jsme si užili spoustu legrace. Nakonec jsem skončila čtvrtá, no řekněte není žížala těžký zvíře na uhádnutí?

Večer jsem už byla unavená, ale i přes to jsem si sedla ke stolu, vyndala deník a začala psát na nové stránce.

22. 2
Milý Jamesi,
Včera jsem poznala super kluky Adama a Davida. Sice mi dělaj chůvu, za co můžu poděkovat Nikovi, ano pořád jsem na něj trošku naštvaná, ale je s nima sranda, obzvlášť když si je pletu. Jo jsou to jednovaječná dvojčata. Zatím jsem je rozlišila růží, ale musím vymyslet něco jiného.
Jinak dnešek byl fajn. Chvilku jsem potrápila svůj malířský talent, který teď bude muset dlouho odpočívat. Zbytek dne jsme hrála hry. Kluky jsem pokaždé porazila, tak mi slíbili odplatu, už se těším:)

Taky jsme hrála hru poznej zvíře a skončila čtvrtá. Aspoň že jsem nebyla poslední.
Jsem zvědavá co si pro nás na zítra připravila Crystal. Doufám, že to nebude žádné líčení nebo, manikúra.