První

14. kapitola

Je poledne a tak sedíme v jídelním sále. Už čekáme jen na příchod královské rodiny.

„Dobré poledne dámy. Nebudu vás dlouho zdržovat, jistě máte už hlad. Tak tedy..Rozhodl jsem se, že vás chci lépe poznat. A proto si každá připravíte program na celý den. Nějaké aktivity, které děláte rády.
Na zítra si připraví program Ava. Vím, že je to docela narychlo. Ale věřím, že jste Lady Avo velice šikovná a jistě vás něco napadne. Kdybyste potřebovaly pomoct s nějakým zařizováním, nebojte se na někoho obrátit, případě i na mě."

"Teď přečtu, jak půjdete po sobě. Ve středu bude Lady Abagial, ve čtvrtek Lady Bonnie, v pátek Lady Crystal, v sobotu Lady Isabella, v neděli Lady Olivia a v pondělí Lady Zoey. Tak to je asi vše přeji dobrou chuť.“

Nikova slova slova mě docela překvapila. Ale podle mě je to dobrý nápad. Aspoň si užijeme spoustu legrace. Vyzkoušíme si něco nového a hlavně, jak Nik řekl, dozvíme se o sobě víc.

Po obědě jsme se vydala do své komnaty. Ostatní nejspíš šli do dámského salónku, ale já se potřebovala soustředit a být na chvíli sama. Mám sice program jako poslední, takže mám víc času, ale podle mě to výhra není. Jelikož mi ostatní dívky můžou nějaké aktivity sebrat.

Vytáhla jsem si svůj deník. Rozhodla jsem, že si to do něj naplánuju. Po půl hodině, co jsem jen tupě sledovala pořád prázdnou stránku deníku, jsem si dala pauzu a prohlížela si celý deník. Byl plný vzpomínek. Najednou mi do oka padla fotka mě a Winter u našeho sněhuláka. A v tom  mě to napadlo. Nejprve jsem se ale musela zeptat Nika.

Na nic jsem nečekala a vyrazila do třetího patra, kde mají komnaty členové královské rodiny. Správně by jsme tady neměli co dělat, ale co už. Před Nikovou komnatou byli dva strážci, což znamenalo, že tu je.
Chtěli mě zadržet s tím, že princ si nepřeje být rušen, ale já se jim vysmekla a zaklepala na jeho dveře. Otevřely se a na chodbu vykoukl Nik.

„Promiňte princi, snažili jsme se jí zastavit ale…“ Nik je přerušil zvednutou rukou. „To je v pořádku. Pojďte dál Lady Zoey.“ To oslovení mě trochu překvapilo, ale chápala jsem, že na veřejnosti si nemůžeme jen tak tykat.

Jakmile se za námi zavřela dveře, přitiskla jsem své rty na jeho. „Strašně moc si mi chyběl“ Řekla jsem, když jsem se od něj odtáhla. „Ale Zoey, vždyť jsme se viděli u oběda.“ Na tváři mu hrál zas ten jeho sexy úšklebek. „Já vím, ale ten byl už před půl hodinou.“ Taky jsem se na něj usmála.

„A to jsi přišla jen kvůli polibku.“
„Chceš říct, že ti můj polibek nestačí.“ Lehce jsem ho bouchla do ramene. „Ale máš pravdu. Mám na tebe takovou prosbu.“ Usmála jsem se na něj. „Pro tebe všechno lásko.“ Tím oslovením mě trochu ochromil. „Ja-jak jsi mě to nazval?“ Prostě jsem tomu nemohla uvěřit. „Lásko. Něco se ti na tom nelíbí? Klidně ti můžu říkat zlatíčko nebo drahá…“
„Ne Lásko se mi líbí. Já…jen že. Chtěla jsem se ujistit, že slyším dobře.“ Odpověděla jsem stále trochu v šoku. „Co tě na tom tak udivuje. Vždyť víš, jak moc tě miluju.“ Na důraz svých slov mě políbil. Začala jsem spolupracovat. Nakonec jsme se od sebe museli odtáhnou, protože nám došel kyslík.

„Takže, jaká je tvoje prosba?“ Zeptal se a tím mě vrátil zpět na Zem. „Jo malé jsem na to zapomněla. No, je to kvůli mému programu. Vím, že ho mám až jako poslední, ale myslím si, že by se to mělo domlouvat dopředu. Chtěla bych sem totiž pozvat děti z dětského domova. Nejprve by jsme společně něco vařili a pak si udělali takový zimní piknik. Tak co na to říkáš šlo by to?" Tázavě jsem se na něj podívala. Chvíli mlčel a já už myslela, že se mu můj nápad nelíbí. „Je to perfektní nápad. Neboj, já to s dětským domovem zařídím. Takže s tvým programem počítám. Budu se těšit.“

Rozloučili jsme se polibkem a oba šli svou cestou. Já odpočinou si do své komnaty a Nik za svými povinnostmi.