První

18. kapitola

Dnes jsem vstala opravdu brzy. Sluníčko teprve vycházelo. Do snídaně jsem měla tři hodiny pro sebe. Oblíkla jsem si sportovní oblečení, legíny a sportovní tričko, přes to jsem si přehodila sportovní mikinku. Završila jsem to černými teniskami. Vlasy jsem si vyčesala do culíku.

Otevřela jsem dveře a nečekaně za nimi stali dvojčata. „Dobré ráno kluci. Co byste řekli na takovou ranní rozcvičku?“ A sotva jsem dotekla poslední slovo, rozběhla jsem se pryč. Bylo mi jedno, že se to na Lady nesluší. Slyšela jak kluci něco zanadávali a pak kroky mířící za mnou. Doběhla jsem k hlavním dveřím, vedle kterých stáli dva strážci. Ani mi nestihli otevřít, protože jsem byla rychlejší a vyběhla ven.

 Zastavila jsem až u fontány a počkala až kluci doběhnou. „Tak co, líbila se vám moje ranní rozcvička?“ Usmála jsem se na ně. „Perfektní. Možná by si nám to mohla dát vědět dopředu, abychom na to byli připravení.“ Podle uschlé růže jsem poznala, že mluví Adam.

Vydala jsem se k záhonku růží a opět dvě utrhla. „Vážně je musíme nosit. Všichni muži v paláci si z nás utahujou, že jsme dvě květinky.“ Protestoval David. „Jo, to je můj rozkaz. Dokud budete moje chůvy, chci vás rozeznat. A navíc jste takový krásný květinky.“ Ušklíbla jsem se na ně. A připla jim nové růže.

„A teď pokračujeme“ Kluci chtěli něco namítnout, ale já je neposlouchala, rychle se otočila a narazila do něčí vypracované hrudi. Ani jsem se nemusela koukat do koho jsem nabourala, protože to kluci prozradili. „Dobrý den Vaše Výsosti.“ Řekli sborově a uklonili se. Pak trochu odstoupili, abychom měli trochu “soukromí“.

„Ty jim teda dáváš zabrat. Hned po ránu běh.“ Smál se Nik. „No co, udržuju jim kondičku. Navíc za to můžeš ty. To ty si jim přikázal, aby za mnou běhali jako ocásek.“ Řekla jsem trošku naštvaně.

„Ty se na mě ještě pořád zlobíš Lásko.“ Na chvíli se odmlčel. A pak mě políbil, bylo mu jedno, že nás kluci sledují. „A teď už mi odpustíš?“ Zeptal se a díval se na mě písma očima. Jak jsem mohla říct ne. „Dobře odpouštím ti, ale pořád s těmi chůvami nesouhlasím.“ Usmála jsem se na něj. Pak jsem se k němu sklonila, že ho políbím, ale  na poslední chvíli jsem uhla a běžela pryč. Nik se jen usmál a běžel za mnou a kluci samozřejmě taky.

Chvilku jsem tam ještě pobíhali a pak jsem se vydala do své komnaty. Svlékla jsem si oblečení a ponořila se do vany. Asi dvacet minut jsem relaxovala a pak si umyla vlasy čokoládovým šampónem, který jsem si tady oblíbila.

Nakonec jsem jen v ručníku vyšla ven, kde už na mě čekala Mel s připravenými šaty. Oblékla jsem si tedy obláčkově modré šaty a obula bílé balerínky. S úsměvem na tváři a po boku kluků jsem se vydala na snídani.

Dnes měla na starosti program Crystal, která si pro nás připravila hru na hudební nástroje. Odebrali jsme se tedy do hudebního pokoje. Nejprve nám, na klavír, zahrála Crystal své sólo, které si pro nás připravila. Pak jsem se postupně u klavíru střídali. Někteří naopak hráli na kytaru, nebo housle. A ti co na nic neuměli, jen tak poslouchali.

Zrovna jsem koukala do blba, když jsem to uslyšela. Otočila jsem se, abych zjistila kdo hraje a byla překvapená. Seděl tam Nik a nechal se unášet hudbou a mě vzal s sebou.

Večer se konaly zprávy na kterých jsme naštěstí nemuseli nic říkat. Hovořilo se zde jen o politice, zahraničním obchodu a o rebelech. Do postele jsem se dostala unavená, ale šťastná. Dnešek jsem si užila.