První

3.kapitola

Dopis jsem strčila do obálky, kterou jsem našla v jednom z šuplíků a vložila do deníku. Do večeře zbývalo ještě spoustu času a já už byla nějaká unavená a tak jsem se rozhodla, že si na chvilku lehnu a odpočinu.

Objevila jsem se na písčité pláži. Seděla jsem tam na desce ve stínu vysoké palmy. Vlnky narážely na kameny u pobřeží. Vzduch voněl po soli. Racci mi kroužili nad hlavou. Až na tyhle všechny zvuky tu byl klid. Sluneční paprsky, které se dostaly i přes větve palmy, mi svítily do očí, a proto jsem je zavřela. Poslouchala jsem zvuky přírody dokud mě nevyrušil známý hlas.

Otevřela jsem oči a chvilku se rozkoukávala. Přede mnou stál Nik a usmíval se. Chtěla jsem se ho zeptat, co předtím říkal, protože jsem ho neslyšela, ale přerušila mě něčí ruka, která se dotkla mé paže. Otočila jsem se tedy za tou rukou, takže jsem byla zády k Nikovi.

Stál tam Caleb. Chtěla jsem něco říct, na něco se zeptat, ale nenechal mě. Místo toho řekl: „Vyber si mě.“ Nechápavě jsem se na něj koukla a chtěla jsem se zeptat, jenže mě vyrušil Nikův hlas: „Jak by si mohla vybrat tebe, když si už vybrala mě.“

Stoupla jsem si a byla už trochu naštvaná, protože jsem nevěděla o co jim jde. „Tak aby bylo, jasno nevím o co vám tady jde!“ Zeptala jsem se až trochu moc hlasitě.

„Vyber, koho miluješ víc.“ Řekly oba zároveň. Tohle otázkou mě zaskočili. Přejížděla jsem pohledem z jednoho na druhého. „Tak už si vyber mě.“ Radil mi Caleb. „Ty víš, že miluješ jenom mě.“ Říkal zase Nik a já nevěděla co dělat. Jistě, věděla jsem že miluju Nika, a že Caleb pro mě taky něco znamená, jenom jsem nevěděla jak moc. To je teď ale jedno. To nebyl ten hlavní důvod proč jsem nechtěla odpovědět. Věděla jsem, že když si vyberu Nika ztratím Caleba.

Tak jsem tam jenom stála a koukala z jednoho na druhého. A najednou jsem uslyšela další hlas, tentokrát dívčí.
Z počátku jsem nerozuměla slovům, ale hlas sílil.  Nakonec jsem otevřela oči, které ,až teď jsem si všimla, byly zavřené a přede mnou stála Mel.

„Musíš okamžitě vstávat! Za chvilku máš být na večeři.“ Naléhala na mě Mel. Nejspíš už po několikáté. Nedobrovolně jsem vstala a nechala Mel pracovat. Jedním pohybem mi stáhla noční košili a už se hrnula do šatny. Než jsem se nadála, vystrkovala mě oblečenou, nalíčenou a učesanou ven z komnaty.

Sprintem jsem se vydala do jídelny. Jak jsem se později dozvěděla, nebyl to až tak dobrý nápad. Sbíhala jsem po schodech do přízemí a myšlenkami jsem už byla v jídelně, nedávala jsem pozor.

Ani nevím jak se to stalo, asi mi nevyšly kroky, nebo se projevila moje nešikovnost. Všechno se odehrálo tak rychle. Ucítila jsem ostrou bolest hlavy. Automaticky jsem si přiložila ruku na hlavu. Projela mnou další vlna bolesti. Začala se mi motat hlava. Moje zorné pole z kraje požírala temnota. Stáhla jsem ruku z hlavy a strčila jí do svého zorného pole. Než můj obraz zcela pohltila temnota, uviděla jsem krev na své ruce a to mě vyděsilo.

Chtěla jsem něco říct, někoho zavolat, ale nešlo to. Už mě obklopovala temnota, která mi zamezila jakéhokoliv pohybu.