První

23. kapitola

Dnes je pátek. Předešlé dva dny se nic nedělo. Měly jsme jen další nudné hodiny etikety a historie, které jsem poslouchala jen tak napůl. Teď sedím v pokoji na mém pohodlném gaučíku a čtu si mou oblíbenou knihu.

Nevnímám okolní svět a tak se leknu, Když ucítím něčí ruce na mých očích. Osoba nakonec ruce stáhne a tak ji můžu spatřit. „Niky, vylekal si mě.“ Vyčetla jsem mu. „Možná že kdyby si vnímala okolní svět, všimla by sis mě, nebo by si slyšela alespoň otevírání a zavírání dveří.“ Konstatoval Nik.

„Navíc mám pro tebe důležitou informaci. Rozhodl jsem se ukončit selekci. Na co čekat ještě jeden týden, když už jsem si stejně vybral tebe. Ještě dnes vyloučím Avu a Bonnie a zítra vyhlásím mou manželku, nebo-li tebe.“ Nemohla jsem uvěřit tomu, či Nik právě řekl. „Počkej, chceš mi říct, že zítra už budeš jenom můj?“ Potřebovala jsem se ujistit.

„Ano na zítra se pozvou všechny dívky, které byly v selekci. Pak všem ohlásím, že jsem si vybral tebe.“ Nezmohla jsem se na jediné slovo a tak jsem ho jen políbila.

Ani po jeho odchodu jsem tomu nechtěla pořád věřit. Svlékla jsem si šaty a lehla si do napuštěné vany. „Tak já už budu zítra zasnoubená s Nikem.“ Říkala jsem si pro sebe.

Po dvaceti minutách jsem se rozhodla umýt si i vlasy a tak jsem se natáhla pro můj oblíbený čokoládový šampón. Lahvička byla ale prázdná. Chvíli jsem se rozhodovala a nakonec neochotně vylezla z vany a došourala se ke skříňce pod umyvadlem. Chvilku jsem tam hrabala, až na mě něco vypadlo.

„A do háje.“ Proběhlo mi hlavou hned jak jsem to uviděla. „Jak jsem na ně mohla zapomenout.“ Vykřikla jsem nahlas a v ruce svírala balíček vložek. Teprve teď mi došlo, že jsem už dva měsíce neměla měsíčky. Nechápu jak jsem na ně mohla zapomenout.

„To nemůže být pravda, to nemůže být pravda.“ Opakovala jsem pořád dokola. Slzy a vzlyky se později změnily v hysterický pláč.

„Zoey slyšela jsem, že selekce už zítra skončí a tak…“ Ava svou větu nedořekla. Nejspíše si mě všimla. Musel to být děsný pohled vidět mě na zemi jenv ručníku a ubrečenou. „Co se ti stalo Zoey.“ Klekla si vedle mě. Když jsem jí neodpovídala, vtáhla si mě do svého objetí. Po chvíli jsem se trochu uklidnila a tak jsem se rozhodla, jí vše říct.

„Já..Já my-myslím, že jsem tě-těhotná.“ Vysoukala jsem ze sebe mezi vzlyky. Jakmile jsem ale tuhle větu vyslovila nahlas znovu jsem se rozbrečela. Ava na mě chvíli šokovaně koukala. Nakonec se zeptala. „Jako s nějakým strážcem?“

Teď jsem se na ní dívala šokovaně já. „Ne s Nikem. Muselo se to stát na Vánoce. Hrozně jsem se na tom večírku opila a ráno se probudila vedle Nika. Oba máme z toho večera okno.“

„Počkej, počkej. Takže mi chceš říct, že sis o vánocích užila kouzelnou moc s princem?“ Vyptávala se a u toho se usmívala. „Avo to není vtipné. To je velký průšvih.“ Hodila jsem na ní vraždící pohled. „Jo promiň. Takže to znamená, že jestli jsi těhotná, tak už musíš být v druhém měsíci.“ Konstatovala Ava.

„Ale co mám teď dělat?“ Zeptala jsem se jí zoufale. „No teď si to ověříme a pak uvidíme co dál.“

„Prosím nikomu to neříkej.“ Prosila jsem jí. „Budu to muset říct aspoň tvojí komorné, aby ti opatřila těhotenský test.“ Oznamovala Ava a já věděla, že má pravdu a tak jsem jí nechala přivolat Mel, té jsem mohla věřit, že to nikomu neřekne.