První

16. kapitola

Probudila jsem se, protože mi do očí svítilo sluníčko, což bylo divný. Jak do kina může projít sluneční svit, když je v podzemí. A pak mi to došlo, pod sebou jsem cítila mojí pohodlnou postel a ne sedadlo v kině. Jsem u sebe v komnatě a asi pět minut už na mě Mel mluví.

„Promiň, neposlouchala jsem tě. Říkala si něco důležitého?“ Podívala jsem se na ní omluvně. „Ne jen, že dnes má den na starosti Abagial a ta začala už teď ráno. Naplánovala dobrovolný běh od sedmi, což je za dvacet minut. Přidáš se?“

„Jestli se stihnu připravit“ Mel jen přikývla a vydala se do mé šatny. Za chvíli byla zpět i se sportovním oblečením. Děkovně jsem se na ní usmála a začala se do něj soukat.

„Mel mám ještě jednu otázku. Jak jsem se ocitla u sebe v komnatě, když poslední co si pamatuju je kino?“ Zeptala jsem se a začala si rozčesávat vlasy.

Ona se jen usmála a začala vyprávět. „Máš pravdu usla jsi v kině. Já tu na tebe čekala, abych ti třeba s něčím pomohla. Ale ty si pořád nepřicházela. Zrovna když jsem se rozhodla, že se půjdu kouknout, kde jsi, se otevřely dveře. V nich se objevil Nik a nesl tě v náruči. Pak tě položil na postel a políbil.“ Při poslední větě se usmála.

Vlasy jsem si už zkrotila do culíku, tak už jen stačilo obout si boty a vyrazit. „A kde máme sraz?“ Zeptala jsem se mezitím, co jsem si zavazovala tkaničky. „Sraz je u hlavního vchodu.“ Usmívala se na mě. Nevím co bych bez ní dělala. „Děkuji. Tak já běžím, ať mi neutečou.“ Usmála jsem se na ní.

Otevřela jsem prudce dveře a vyšla ze své komnaty. Do někoho jsem ale narazila. „Omlouvám se Vám Lady Zoey.“ Podívala jsem do koho jsem narazila a uviděla nějakého strážného. „Ne prosím neomlouvejte se. To byla moje chyba. Neměla jsem být tak zbrklá. To víte spěchám, vlastně už bych tam měla za minutu být.“ Usmála jsem se na něj.

Pak jsem se rozhlédla a uviděla druhého strážného. Vypadali úplně stejně. Neřešila jsem to a vydala se rychle na cestu. Oni šli ale za mnou. „Vy mě pronásledujete?“ Zeptala jsem se jich při chůzi. Oni se jen usmáli. „Lady Zoey, máme přikázáno Vás všude doprovázet, abychom zajistili vaše bezpečí.“ Odpověděl ten, do kterého jsem vrazila a nebo to byl ten druhý? No to je jedno. „Takže mi v podstatě budete dělat chůvu.“ Odfrkla jsem si. Oba dva se tomu začali smát. „Tak mi aspoň řekněte jak se jmenujete, když se tu budeme potulovat spolu.“

„Tak já se jmenuju David a brácha, do kterého si před chvílí narazila, se jmenuje Adam.“ Představil se. „Jo, to je super. A nechtěli byste třeba nosit každý mašličku jiné barvy, abych vás rozlišila?“ Jen se uchechtli. Víc jsme si popovídat nestihli, protože jsem právě dorazili ke vchodu. Stáli tu tři dívky, Ava, Abagial, Olivia, a jejich strážci. A samozřejmě Nik v kraťasech a tílku.

Ať jsem počítala, jak jsem počítala, ne a ne se dopočítat. Bylo nás tu dohromady pět a strážců bylo jenom šest. Došla jsem za Nikem. Bylo mi jedno, že zrovna o něčem diskutoval s Avou, prostě jsem ho odtáhla stranou. „Mohl by si mi prosím vysvětlit proč si nám přidělil strážce.“ Okamžitě jsem spustila.

„Je to pro vaši bezpečnost. Kvůli častým útokům rebelů jsem se rozhodl zvýšit bezpečnost a tak jsme nabrali nové strážce a každé z vás přidělili.“ Říkal naprosto v klidu, jako by to byla samozřejmost. A možná že to je, ale pro něj ne pro mě.

„A proč mají všichni jen jednoho a já mám dva? Dokonce i ty máš jen jednoho.“ Řekla jsem už trochu naštvaně. „To protože tě znám a navíc jsi pro mě důležitá.“ Říkal pořád stejně klidně. Zato já už byla pěkně naštvaná. „Jsem ráda, že jsem pro tebe důležitá, ale ty jsi pro mě taky důležitý a navíc jsi korunní princ, takže by jsi měl mít aspoň čtyři. Už teď jsem se tady cítila jak pod mikroskopem a teď už se cítím jak nějaký kriminálník. Abys věděl, tak já žádné chůvy nepotřebuju.“

To už jsem křičela, takže nás všichni poslouchali. Jakmile jsem se ale na ně podívala, dělali jakoby nic. Už jsem to nevydržela a vyběhla ven. Potřebovala jsem na čerstvý vzduch. Pak už jsem slyšela jen, jak Nik něco pokřikuje po Adamovi a Davidovi. Víc jsem neslyšela, protože jsem už vyběhla pryč od nich.

Miluju běh. Člověk si při něm perfektně vyčistí hlavu. Škoda že jsem to zjistila až tady v paláci. Běžela jsem, kam mě nohy nesly. S každým krokem jsem cítila, jak mě vztek opouští, až zmizel úplně. Když jsem zastavila docela jsem se podivila. Byla jsem na mém oblíbeném místě v zahradě. Sedla jsem si na, pro mě dost známou, houpačku a začala se jemně houpat.

Po chvíli jsem za sebou uslyšela kroky a tak jsem se otočila. Stáli tam Adam s Davidem. „No hoši, to byl slabý výkon na to, že jste strážci. Vždyť jsem vám lehce utekla.“

„Byli jsme informovaní, že to s Vámi nebudeme mít lehký a teď jsme si to jen potvrdili.“ Soukal ze sebe mezi nádechy Adam nebo David.

„A jen pro vaši informaci, jste nás překvapila a ještě ke všemu vás poháněl vztek. Jak jsme měli mít šanci.“ Řekl se smíchem nejspíš David.

„Tak zaprvý, i když jsem vás překvapila, pořád byste měli mít rychlejší reakci. Rebel vám taky nebude oznamovat: Právě vám uteču. Za druhý vás by měl pohánět strach. Co pak by se stalo kdybych vám utekla a něco by se mi stalo? A za třetí když už mi budete dělat chůvu, tak si budem tykat.“ Řekla jsem naprosto klidně až jsem se sama překvapila.

„Víte, že princi by se nelíbilo…“ Přerušila jsem ho zvednutou rukou. „Dobře budeme vám ehm tobě tykat.“ Odpověděl jeden z nich.

„Výborně a teď bych se o vás ráda něco dozvěděla. Například kolik Vám je, jaká je vaše oblíbená barva, máte ještě nějaké sourozence?

,,Fííha. To jsou teda otázky. Takže je nám dvacet a já jsem o minutu starší, moje oblíbená barva je červená. A jen tak mimochodem kdybys nevěděla, tak jsem Adam.“ Usmál se na mě.

„No a máme ještě pětiletou sestřičku Popy. Jinak moje oblíbená barva je žlutá.“ Odpověděl David.

Otočila jsem se, přistoupila k záhonů s růžemi a utrhla jednu červenou a jednu žlutou. „Tak kluci a teď si vás rozliším. Tohle bude jenom provizorní řešení, než mě napadne něco lepšího, nebo než se vás naučím rozlišovat.“ Přistoupila jsem k nim a připla jim růže, Adamovi červenou  a Davidovi žlutou.

Zbytek dne jsme byli venku, protože Abagial si pro nás připravila různé sporty. Například badminton, volejbal. Adam s Davidem byli samozřejmě všude se mnou.