První

15. kapitola

Dnes je úterý, takže má  na starosti program Ava. Po služebných nám vzkázala, ať si vezmeme nějaké pohodlné oblečení. Chvíli jsem přemýšlela, co si obleču. Žádné šaty mi nepřišli dost pohodlné. Tak jsem si prostě oblékla černé legíny a bílou halenku. Doufám, že to nebude zas tak vadit.

Vydala jsem se tedy do dámského salónku, kde jsme měli sraz. Trochu jsem se zděsila, když jsem viděla, že všichni mají šaty. Bohužel už nebyl čas se převléknou.

Otočila jsem se ke dveřím a byla celkem v šoku. Stála tam Ava, ale neměla na sobě šaty. Měla na sobě světle růžové legíny a krémovou halenku. To ale nebyl jediný důvod. Vedle ní stál Nik a měl modré tepláky a bílou košili, přes kterou šli dobře vidět jeho svaly.

„Dobrý den dámy, nebudu zdržovat a rovnou předám slovo Lady Avě.“  Usmál se na nás vyhledal mě pohledem. „Dnes jak víte jsem si měla připravit program já a rozhodla jsem se pro filmový den. A nyní mě už následujte.“ Ukončila svůj proslov Ava a vydala se pryč.

Všichni šli za ní a tak jsem chvíli počkala, abych se nemusela tlačit. Nedívala jsem se na cestu a díky mé nešikovnosti jsem zakopla. Už jsem se viděla na zemi a připravovala se na bolest. Když však nepřicházela otevřela jsem oči. Skláněl se nade mnou Nik a držely mě jeho silné paže.

Přiblížil se ke mně ještě blíž a já myslela, že mě políbí. On se však sklonil k mému uchu a pošeptal: „S některými dívkami se už znám. Například tebe znám dokonsle, takže mě nepřekvapí, když zakopneš o vzduch. Ale neboj, já mám tvojí nešikovnost rád. Jo a ještě něco. Sluší ti to v těch legínách.“

Pak se odtáhl, ale jen tak, aby mi viděl do očí. Toho jsem využila a sklonila se k jeho uchu. „Já myslela, že mojí nešikovnost miluješ. Trochu si mě zklamal. Jo a mimochodem, bez tý košile by ti to slušelo víc.“ Odtáhla jsem se a na tváři mi hrál vítězný úšklebek.

Najednou se ke mně sklonil a políbil mě. „Tak co stačí jako omluva. Máš pravdu miluju tě celou i tvojí nešikovnost.“ Řekl když se odtáhl. „Myslím, že si to odflákl. Jakmile jsem to dořekla, vášnivě mě políbil. Pak ještě zašeptal: „S tou košilí máš pravdu, ale budeš si muset počkat až na večer.“ Na tváři mu hrál vítězný úšklebek. Chtěla jsem mu na to něco říct, ale to on už zmizel do kina. Vlastně ani nevím, jak jsme se k němu dostali.

„Ještě než si pustíme první film, uděláme si popcorn. Jaký si dáte? Máme tu na výběr hned několik příchutí. Slaný, syrový, slaninový, sladký, čokoládový.“ Nemohla jsem si vybrat a tak jsem si je všechny nasypala do velkého kyblíku.

„To jako vážně Zoey. Nemohla sis vybrat jen jednu příchuť. A když už tak si aspoň do dvou kyblíků oddělit slaný a sladký popcorn?“ Kývla nevěřícně hlavou Ava. Jen jsem nadzvedla ramena a posadila se na volné místo v druhé řadě.

„Takže, řeknu vám teď můj plán promítání. Nejprve se koukneme na nějaké romantické filmy a komedie. Pak volně přejdeme do kategorie akčních filmů. A vyvrcholíme s horory, kterým bude večer jen přidávat na intenzitě.“ Sdělila nám nadšeně své plány a posadila se vedle mě.

Musím říct, že jsem s nimi spokojená až na ty horory. Ty přímo nesnáším, protože se bojím už jen samotné tmy. Snad se mi na horory podaří nějak zmizet.

Nik, který ještě před chvílí stál u popcornu, se posadil vedle mě z druhé strany. Pouštěli jsme si první film, myslím, že se jmenoval pravidla lásky, ale já ho moc nevnímala, i když jsem se snažila. V jeho přítomnosti to ale prostě nešlo.

Už jsem se přesouvali do sekce akční filmy, když bylo čas oběda. Dveře se otevřely a vešlo hned několik služebných s tácy, plnými jídlem. Od palačinek, vaflí, lívanečků, vdolků až po šneky z listového těsta, chlebíčky, jednohubky.

Zase jsem se nemohla rozhodnout. Nakonec jsem si nandala dvě vafle, několik lívanečků, pár palačinek a pět šneků. Po krátké obědové pauze jsme se zase přesunuly na sledování filmů.

Začaly hrát titulky posledního akčního filmu a já se zvedla a snažila se nenápadně zmizet. „Kam si myslíš, že jdeš? Teď teprve začíná práva zábava.“ Otočila jsem se na Nika s prosbou v očích. On se však jen usmál a sklonil se k mému uchu. „Nemusíš se ničeho bát, budu sedět hned vedle tebe.“ Usmál se a stáhl mě zpět na mé místo.

„Dala by sis něco k pití?“ Zeptal se. „Jestli budeš tak hodný a donesl by si mi prosím pomerančový džus a ještě nějaké brambůrky a preclíky jo a ještě prosím gumové medvídky.“ Odpověděla jsem mu pohotově. Když už mě donutil tu sedět, tak tu aspoň nebudu o hladu.

„Sice jsem se ptal na pití, ale pro tebe všechno moje lásko. Jen nechápu jak můžeš mít hlad. Vždyť jsi toho tolik snědla k obědu.“ Nad tím oslovením jsem se musela usmát. Ještě pořád jsem se na něj nezvykla.

„Prostě mám hlad. Navíc oběd byl už před dlouhou dobou.“ Mile jsem se na něj usmála. Jen pokrčil rameny a odešel.

Už jsem snědla všechny preclíky a gumové medvídky. Pytlík s brambůrkami byl plný už jen z poloviny. No jo, když jsem se soustředila na jídlo, tak jsem se pak tak nebála.

První horor celkem ušel, ale teď jsme si pouštěli IT a myslím, že neusnu. Nesnáším klauny. Přikrývala jsem si obličej rukama. Při jedné hrozné scéně jsem to už nevydržela a zabořila hlavu do Nikovy košile. Ten se jen usmál a přetočil mě, takže moje hlava skončila v jeho klíně.

Byla jsem už hrozně unavená a tak jsem asi usla a ten horor nedokoukala. Upřímně mi to vůbec nevadí.