𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

1.

,,Poběž!" Zakřičela jsem na dobíhajícího Rafea a pozorně ho sledovala.

,,Naser si," řekl a spadl do písku, načež se začal hned smát. Lehla jsem si vedle něj a snažila se uklidnit můj dech.

,,Vyšel si ze cviku chlapče," řekla jsem a podívala se na telefon. Bylo 11:34, 13. července.

,,Musíš mi pořád něco vyčítat?" Podíval se na mě s úšklebkem a já se podívala na něj.

,,Jen tě motivuji k většímu výkonu. Tvůj běh je skvělý," zasmála jsem se a zvedla se ze země. Podala jsem mu ruku na pomoc.

,,Fajn," zamumlal a přijmul moji ruku.

Dneska jsme si byli po delší době zaběhat. Dříve to bylo na denním pořádku, ale momentálně už to nešlo. Byli jsme vždy utahaní ze školy, protože na konci roku jsme měli spoustu závěrečných zkoušek. Dohodli jsme se, že budeme muset začít znovu běhat, protože fitko dvakrát do týdne opravdu nestačilo. Jen co Rafe souhlasil, vytáhla jsem ho do lesa a konec byl zde na pláži. Bylo to krásně strávené poledne. Z mého přemýšlení mě ale přerušil jeho hlas.

,,Co dneska večer?"

,,Mám pocit, že máme nějakou večeři pro smetánku, máma mi to včera říkala. Ale prý, že jestli nebudu chtít jít, tak nemusím. Půjdeš ty?" Zeptala jsem se a šla pomalu po pláži. Zamyšleně se díval k nebi a potom se na mě usmál tím lišáckým úsměvem.

,,Takže mi chceš říct, že naše rodiny budou někde v daleku a my máme volný celý dům?! To zní jako zábava...," řekl a zastavil se.

,,Děláš si srandu? Party byla minulý týden v pátek." Řekla jsem vážně a stoupla si naproti němu.

,,A? Není to jedno? Lidi přijdou a ty jsi poslední dva dny dost upjatá, potřebuješ trochu vypnout, pobavit se, zatancovat si, opít se a třeba si i..."

,,Ani tu větu nedokončuj! Moc dobře víš, že nespím s lidmi na potkání."

,,Dobře... ale potřebuješ to," nahlas se zasmál a já ho praštila do ramene.

,,Fajn, uděláme to, ale chci, aby to byla party na kterou jen tak nezapomenu. Udělej něco, aby to bylo neobyčejné, nemám ráda stereotyp" dala jsem mu výzvu.

,,Beru," podal mi ruku a já mu ji stiskla. Potom mě vzal kolem ramen a já se s ním loudala až domů, kde jsme se rozešli každý svou cestou.

Byl to můj nejlepší přítel. Mohla jsem mu říct vše. Poslední roky se s ním nechtěl nikdo bavit, prý, že bere drogy. Nebyla to pravda. Nikdy jsem je u něj nenašla, ani mi to sám neřekl a to mi vždy říkal úplně vše. Jinak byl moc milý, teda alespoň na mě, k ostatním se choval trochu jinak. Byl i velmi hezký. Už od malička se mi líbil a byla jsem velice šťastná, když jsme se začali přátelit. Poslední dobou ale jakoby mě vlastnil. Ne že by se mi to nelíbilo, ale občas to už trochu přeháněl. Když se na mě jen někdo podíval, hned mu chtěl vydrápat oči. I když co si budeme... byly chvíle, kdy jsem chtěla udělat to samé. Vždy se na něj dívaly skoro všechny holky z Outer Banks a já u něho oproti nim neměla nikdy šanci. Rafe si mé žárlivosti dost všímal a vždy je od sebe odháněl. Nikdy totiž žádnou holku nechtěl, nebyl ten typ kluka, co by chtěl někoho milovat, nebo být milován. Často jsme od našich přátel slýchali, že se chováme jako pár a že by nám to spolu slušelo. Naše odpověď vždy byla, že jsme velmi blízcí přátelé a nechceme si to zkazit. Možná jsme ale oba chtěli to, co jsme si zapírali...