𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

41.

,,Byla jsi na tom líp než já," pokýval uznale hlavou Rafe a ztěžka dýchal. 

,,To si úplně nemyslím, pořád si běžel přede mnou," opáčila jsem a lehla si do studené trávy na zahradě. Byl už večer a my teprve teď doběhli domů.

Nevěděla jsem proč, ale měla jsem tušení, že tady není něco v pořádku. Měla jsem pocit, že nás někdo sleduje... Každopádně jsem se tím nechtěla moc zaobírat a nechtěla jsem tím zatěžovat ani Rafea.

Snažila jsem se uklidnit svůj dech, zatímco on si lehl vedle mě. Oba jsme se koukali do nebe plného třpytivých hvězd, které od nás byly tak daleko. Studená tráva mi chladila rozpálenou kůži a noční studený vzduch tomu moc nepomáhal. Zanedlouho mi začala být zima.

,,Jdu dovnitř," ohlásila jsem mu a rychle se zvedla ze země. Ještě jsem se protáhla a potom vyrazila do velké vily. Díky zvuku kroků jsem poznala, že nejsem sama, kdo se jde dovnitř.

,,Mám udělat něco k večeři?" zeptala jsem se a otočila se směrem k němu.

,,Já bych něco snědl... neuděláme jen toasty?" navrhl a pospíchal do kuchyně se mnou. Měla jsem obrovskou žízeň. A on očividně také, protože mě předběhl a spěšně si nalil do skleničky čistou vodu.

,,Klidně," souhlasila jsem. Také jsem neměla moc hlad, tohle by nám oběma mělo stačit.

Sledovala jsem ho, jak se snaží vodu nevylít, když šel pomalu ke stolu, kde sklenici položil na stůl. Vypadal nádherně...

,,Co bude zítra? Měli bychom si to říct, aby jsme nad tím nemuseli moc přemýšlet," vysvětlil a potom se napil. Jedna kapka, která sklouzla po skleničce a putovala dál přes jeho krk, se nakonec vpila do jeho trička. Vypozorovala jsem každý jeho pohyb a to i ten, když si prohrábnul jeho vlasy a zamířil ke kuchyňské lince. ,,Poslouchala jsi mě?" zeptal se a to mě probralo ze snění.

,,Ehm... jo, jasně," odkašlala jsem si a trochu se oklepala. On zpozorněl a jen mě pozoroval. Nadzvedl jedno obočí a já vstala ze židle, na které jsem doteď seděla.

,,Na co myslíš?" zeptal se laškovně a pomalu položil sklenku na linku. Dál tam jen tak stál.

,,Na co bych měla myslet?" zasmála jsem se a snažila se to nějak zakrýt. To se mi ale moc nedařilo.

,,No, znám tě, takže vím co se ti v té hlavě odehrává... Teď se to snažíš zakrýt," říkal pomalu.

,,Co bych asi tak měla zakrývat?" zadívala jsem se do země a snažila se z toho nějak vykroutit.

,,Ty moc dobře víš co," usmál se a pomalým krokem přešel ke mně. To už jsem se neudržela a podívala se mu do očí. Měl je sice temné jako vždy, ale já v nich dokázala najít tu jiskru, kterou tam měl, když něco chtěl. 

,,Měli bychom si udělat tu večeři," nedala jsem se a dál se opírala o futra dveří, které vedly do kuchyně.

,,Ta počká...," odpověděl a jemně přitisknul rty k mým. Já ihned podlehla a nechala ho dělat se mnou cokoliv bude chtít.

,,Rafe...," vydechla jsem a přitiskla se blíže k němu.

,,Co se děje...?" hlesl a přitom mě táhnul směrem nahoru. Nechtělo se mi tam, on byl ale očividně jiného názoru. Poddala jsem se mu, čehož využil a vzal mě do náruče. Odnesl mě nahoru a jemně položil na postel.

,,Teď jsi jenom moje," usmál se a vlezl na postel za mnou. Když si hned na to začal sundavat triko, už jsem se začala svlékat také, on Rafe mě ale zastavil. Chytnul mi zápěstí tak, abych s rukama neměla šanci pohnout.

,,Nejdříve sprcha," mrkl na mě a odešel do koupelny. Moje touha po něm byla teď ještě větší, a proto jsem se za ním rychle vydala do vedlejší místnosti.

,,Jdu se osprchovat s tebou," křikla jsem za ním, načež se začal hned smát.

,,Na to, že jsi nic nechtěla...," nedořekl, kvůli přerušení divnými zvuky. ,,Slyšela jsi to taky?" zeptal se tiše.

,,Jo," zašeptala jsem a podívala se z okna. Nikde nic. Oba jsme se na sebe podívali a pokynuli hlavou směrem k ložnici. Zhasli jsme všechna světla a pomalu se vydali do pokoje. Šli jsme blíže k oknům, abychom viděli, jestli je někdo na zahradě. Jenže nikde nikdo nebyl a my opět rozsvítili.

,,Co to pořád je?" řekla jsem nechápavě a svraštila obočí.

,,To netuším, ale je to divný... to už bylo v tom křoví a teď tady," shrnul to Rafe a opřel se o zeď.

,,A ještě když jsem si zavazovala tkaničky, to jsi na mě čekal," připomněla jsem mu, ,,to byl zase zvuk listí."

,,Něco mi na tom nesedí," přemýšlel nahlas.

,,Nejsi sám. Tohle se mi nezdá... a nebo jsme jen paranoidní," snažila jsem se to ulehčit. Zřejmě to ale moc nepomohlo.

,,To teda nejsme. Tohle je zvláštní," uznal a znovu přešel k oknu. ,,Dojdu se ještě podívat ven," rozhodl a šel ke schodům.

,,Půjdu s tebou, počkej," křikla jsem.

,,Ty tady zůstaneš," rozkázal a zmizel mi z dohledu za prosklenými dveřmi. Na jeho slova jsem ale nedbala. Rozhodně jsem kráčela dolů po schodech a potichu otevřela dveře tak, aby si toho nevšiml.

Můj pohled se stočil k postavě, která se plížila pod velký stromem, který tu přes slunečné dny vrhal stín, ve kterém se krásně odpočívalo. Jenže tu byla ještě jedna silueta. Ta šla podél zdi a já vytušila, že to bude jistě Rafe. Opatrně jsem šla za ním.

Když jsem byla velmi blízko něho, jen jsem viděla ruku, která ukazuje na dveře. Já zakroutila hlavou. Nechtěl mluvit, což se mi hodilo- nemohl mě odsud vyhodit.

Postava pod stromem byla ale rychlejší a mezitím, co se mě snažil Rafe odehnat, nám zmizela z dohledu a ztratila se někde v té noční tmě.

,,Kam zmizel?" zašeptal a ukázal pod strom.

,,Nevím, ale tady už jistě není," informovala jsem ho.

,,Kdyby jsi nepřišla, možná by tady ještě byl," řekl naštvaně a bez dalšího slova odešel dovnitř. Byl znovu naštvaný a já se mu nedivila. Do toho všeho se  ještě do mých emocí míchal strach z toho, kdo to byl. Měli bychom si tady dávat pozor...