𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

8.

,,Jdeme na oběd," řekl nahlas můj táta, když jsme měli všichni vybalené své tašky a byli ubytováni ve svých pokojích. Vzhledem k tomu, že má vila spoustu pokojů, se naši rodiče rozhodli, že každý z nás bude mít pokoj sám pro sebe. To se nám moc nelíbilo, ale nepokoušeli jsme se protestovat. Měla jsem pokoj ve druhém patře, napravo ode mě měl pokoj můj bratr a nalevo byl Rafe. Sarah s Wheezie byly ubytované dole, společně s rodiči. Měla jsem štěstí- mohli jsme se k sobě s Rafem tajně vplížit. Samozřejmě, že nám jakékoli navštěvování zakázali, ale jsme už přeci jenom skoro dospělí.

Teď jsme se chystali na oběd do nějaké předražené restaurace. Její název byl myslím Le Yaca Virginia Beach.

Rodiče si vymysleli, že půjdeme pěšky. Povídala jsem si s Rafem- drželi jsme se spíše vzadu. Najednou se Rafe zastavil a nadzvedl jedno obočí.

,,Co se děje?" otázala jsem se a zastavila se taky.

,,Nezdrhneme?" zeptal se a na tváři se mu pomalu objevoval lišácký úsměv.

,,Nemyslím si, že by rodiče byli rádi. Zvlášť, když máme nalajnovaný celý víkend, dost by jsme jim to překazili," odpověděla jsem a čekala na to, co z něho ještě vypadne. Když jsem se podívala, kde ta naše velká skupina je, nikde jsem je neviděla.

,,No právě. Nechci tady celý víkend být a dělat přesně to, co řeknou. Pojďme si užít trochu zábavy, však oni se neposerou... teď už je to jedno, jsou někde pryč," opáčil a chytil mě za ruku. Dal mi na ni drobnou pusu a potom ke mně zvedl zrak. ,,Prosím," řekl ještě a to už jsem úplně polevila.

,,Dobře, ale neseš za to odpovědnost, jasný?" Pozvedla jsem obočí a on jen pokýval hlavou na jeho souhlas. Potom jsme jen tak šli, i když ani jsme ani nevěděli kam.

,,Kolik že si měla vztahů?" řekl najednou a já se podivila té otázce. Vždy o každém mém vztahu věděl, ale nechtěl se o tom moc bavit.

,,Tři. Mike, Josh a Dave. Joshe si doslova nesnášel." Usmála jsem se spíše sama pro sebe, při té vzpomínce na to, jak Rafe oslavoval, když jsem mu oznámila, že se s Joshem rozcházíme.

,,To byl takovej neskutečnej hajzl," řekl, skoro to až zakřičel.

,,Přiznávám. Jen škoda, že se tě nemůžu zeptat na to samé," odpověděla jsem a on se na mě zamračil. ,,A neříkej, že to není pravda. Pan Cameron- nikdy nechce vztah, jen noc plnou vášně a sexu," odpověděla jsem a začala se usmívat. Jemu se po chvíli začal na tváři rozlévat úsměv.

,,A ty se mi divíš? Koukni se na ty holky. Nechtějí po tobě nic jiného, než aby jsem se s nimi vyspal a potom odtáhl, aby si mohly najít někoho dalšího. Je to jednoduchý koloběh." Podíval se dolů na své bílé tenisky a potom zase na mě.

,,Možná máš pravdu, ale když chceš, dá se najít i taková holka, která si tě nechá na víc než jednu noc. Třeba i na zbytek jejího života. A je jen na tobě, jestli ji dáš košem, nebo si ji necháš," řekla jsem a schválně narážela na nás dva. Je pravda, že Rafe se mnou vydržel. Nikdy neměl holku třeba jen na dvě noci. Nikdy. Jednou dokonce prohlásil, že je potom už opotřebovaná, že prý on musí mít změnu. Jeho výhoda byla, že jakoukoli holku chtěl, jednoduše ji dostal. Samy holky se na něj dost lepily, takže si měl z čeho vybírat. Nemůžu říct, že by mi to nikdy nevadilo, protože jsem popravdě dost žárlila. O tom jsem vám už ostatně říkala...

,,Možná, že si ji nechám..."

,,Možná?!" řekla jsem hlasitě a začala se smát. Stoupla jsem si před něj a dala si ruce kolem jeho krku. On si jeho ruce dal na moje boky, které si přitáhnul blíž k sobě. Byli jsme od sebe jen kousek. Potom jsem už jen cítila jeho rty přitisknuté na těch mých. Byl to slastný pocit.

,,Možná určitě...," řekl ještě mezi polibky. Dál už jsme oba mlčeli a užívali si jeden druhého.

,,Hele- něco jsem si zjišťoval a četl, že by tady někde poblíž měla být v plážovém baru nějaká větší party. Nechceš jít?" zeptal se po chvíli, co jsme se od sebe odtáhli.

,,Klidně. Stejně nevím, co bychom jinak dělali." Jemu se rozzářily oči, vzal mě za ruku a já se nechala poslušně dotáhnout do jakéhosi baru na pláži. Calypso Bar & Grill hlásal nápis na baru u pláže. Vypadalo to tu nádherně.

Byla tu opravdu veliká spousta lidí. Po chvíli jsem pochopila proč. Byl už večer, a tak zde zářila pouze světýlka. Hrála tu hudba z osmdesátek, bylo tu skvělé pití a vsadím se, že tu bylo dobré i jídlo. Lidé tancovali. Ale ne jen tak ledajaké tance. Byl to tanec plný vášně a lásky. S Rafem jsme je nějakou dobu pozorovali, když v tom přerušil ticho.

,,Nechceš to zkusit? Nejsem sice moc dobrý tanečník, ale za zkoušku nic nedáme...," zvedl se z barové stoličky, dopil svůj drink a natáhl ke mně ruku. Já se po chvíli zdráhání zvedla také a následovala ho na veliký, přeplněný, taneční parket...