𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

47.

Vrátila jsem se zpět do tiché místnosti, kam mě zavedl Lee. Věděla jsem, že teď přijde to nejhorší- měl teď totiž možnost udělat se mnou cokoliv. Na jednu stranu jsem litovala toho, že jsem s ním tu dohodu uzavřela, ale na tu druhou mě hřálo svědomí, že jsem mohla obejmout Rafea a být chvíli s ním. Teď jsem se ale neuvěřitelně bála toho, co přijde.

,,Tak co s tebou?" promluvil do ticha Lee, když jsem si s uslzenýma očima sedla na postel a snažila se nepřitahovat pozornost. To se mi ale očividně nepodařilo.

,,Co po mně chceš?" zeptala jsem se, abych nemusela zbytečně čekat a poslouchat omáčku kolem.

,,Co takhle, kdybychom si udělali pěkný večer?" usmál se a posadil se vedle mě na postel.

Polkla jsem a čekala na další informace. Cítila jsem nervozitu po celém těle. Bylo mi jasné, čeho by byl schopný člověk, jako je on.

,,Rafe tě zabije," odpověděla jsem potichu. Doufala jsem, že si to pořádně rozmyslí.

,,Ale ne, na co ty to myslíš?" přimhouřil oči. Nechápala jsem na co zas naráží. ,,Proč by mě měl Rafe zabíjet, když si s tebou chci užít jen normální večeři? Nic víc bych ti neudělal. To by se mi nevyplatilo," vysvětlil a postavil se. Já jsem jen dál mlčky seděla.

,,Vybral jsem ti krásný šaty... doufám, že se ti budou líbit stejně jako mně," říkal, zatímco přecházel ke skříni, ze kterých vytáhl šaty. Byly červené, delší a měly jen slabá ramínka. Vzadu měly moc hezké vázání a bylo poznat už od pohledu, že jsou z příjemného materiálu. Za jiných okolností bych z nich byla nadšená. Teď jsem se na něho pouze usmála a odpověděla: ,,Děkuji."

,,Nemáš za co. Bude to nejspíš naše jediná večeře a chtěl jsem, abys vypadala lépe než teď. Vím, že když chceš, umíš být překrásná," povídal a mezitím přešel pomalu ke mně. Položil šaty opatrně na postel vedle mě, kde ještě před malou chvílí seděl. ,,Občas přemýšlím nad tím, čím si tě takový psychopat jako je Rafe zasloužil...," řekl potichu. Na tohle jsem se rozhodla nijak nereagovat.

,,Oblíkni si je... za dvacet minut se sejdeme dole v té velké místnosti," informoval mě ještě a pak pomalu odešel.

Jen co se za ním zavřely dveře, jsem se snažila to všechno nějak vstřebat. Čekala jsem něco mnohem horšího, než večeři. Byla jsem tím pádem celkem v klidu. Jen jsem byla trochu zmatená. Jeho řeč, kterou tady před chvílí pronesl, byla poněkud zvláštní. Myslela jsem, že mě potřeboval jen aby z Rafea vydoloval peníze, ale očividně jsem tu byla i pro jeho osobní potěšení. Z toho jsem zas tak moc nadšená nebyla.

Místo přemýšlení jsem se ale rozhodla se dát dohromady a připravit se.

Odešla jsem do koupelny a omyla si pořádně obličej. Převlékla jsem se do šatů a musím uznat, že velikost trefil až podezřele dobře. Vlasy jsem měla už po těch dnech nehezké, tak jsem je uvázala do dvou copánků. Nevypadala jsem vcelku nejhůř, ale ani nejlépe. Nějak mě to ale netrápilo, nesnažila jsem se tady nikomu zalíbit, chtěla jsem už jen být zase zpátky doma...

Měla jsem ještě chvíli, zhruba tak pět minut, proto jsem se šla pokochat výhledem z okna. Venku byl příjemný teplý vzduch, který mě teď probudil k životu. Bylo tam tak nádherně a já musela být zavřená v téhle zatracené místnosti a čekat na to, až mě Rafe vysvobodí. Cítila jsem se jako malá holka, co nedokáže nic sama a ke všemu někoho potřebuje. Neustále jen na někoho nebo na něco čeká. Byla jsem naštvaná na sebe samu, ale moc dobře jsem věděla, že odsud se opravdu sama nedostanu.

Když byl čas, zavřela jsem okno a přešla ke dveřím pokoje, na které jsem zaťukala a snažila se ještě uklidnit svůj dech. Hrozně moc se mi tam nechtělo, ale bylo mi jasné, že se tomu nevyhnu.

Dveře se otevřely a bez jakýchkoliv poznámek mě strážce pustil z pokoje. Pokynul mi ještě hlavou, abych už šla. Poté za mnou dveře zavřel a já odcházela z blízkosti mého dosavadního pokoje dolů, do místnosti, ve které mě čeká dost možná nejlepší noc tady. Nebo nejhorší. To už jsem nechávala na osudu.

,,Sluší ti to," řekl někdo za mými zády. A kdo jiný, než Lee, který nyní přišel a jako správný gentleman mi otevřel dveře. Na sobě měl černou košili, kalhoty stejné barvy a dost výrazný parfém.

,,Děkuju," odpověděla jsem a vstoupila do místnosti. Hned jsem pozorovala, jestli jsme tu jen my dva, nebo ještě někdo další. K mému překvapení jsem zjistila, že jediný, kdo se tady nachází kromě mě, byl pouze on. Ulevilo se mi. Stále jsem ale byla v pozoru. Neměla jsem nejmenší tušení, jestli se na něco nechystá.

,,Posaď se," pobídnul mě a já se na jeho rozkaz posadila na židli, přičemž se on posadil na židli naproti mě, na protější straně stolu. Všimla jsem si, že je místnost naprosto čistá a na talířích před námi je velmi dobře vypadající jídlo. ,,Hovězí Wellington," pronesl, když si všiml mého výrazu, který očividně vypovídal o tom, že docela nevím, co na tom talíři vlastně je.

,,Dobrou chuť," řekl ještě a poté jsme se oba pustili do jídla. Bylo to výborné, ale díky stresu jsem toho moc nesnědla. Upíjeli jsme přitom nějaké šampaňské, které bylo taky moc dobré. Po delší době jsem se dobře najedla.

,,Už nebudeš?" zeptal se opatrně a pokynul hlavou k mému talíři. Zavrtěla jsem hlavou a odpověděla: ,,Ne, omlouvám se."

,,V pořádku," odpověděl klidně a odložil příbor. Připadalo mi, že se jeho chování zde na večeři poměrně změnilo.

,,Můžeš klidně jíst, nebude mi to vadit," řekla jsem rychle, bylo mi jasné, že on by klidně ještě jedl dál.

,,V pohodě, už jsem najedený," zalhal. Ještě dopil skleničku a poté se na mě upřeně zadíval. ,,Proč s ním jsi?" zeptal se a já byla otázkou poměrně zaskočena.

,,Ehm...," začala jsem. Neměla jsem ponětí, jak bych mu měla odpovědět. ,,Asi protože ho miluju," odpověděla jsem nakonec.

,,Asi?" udělal tázavý pohled.

,,Ne, určitě. Kdybych ho nemilovala, nebyla bych s ním," řekla jsem rozhodně.

,,Zasloužíš si někoho lepšího Allison."

,,To už jsem slyšela hodně krát. A stále si stojím za tím, že on je pro mě to nejlepší. Jsem s ním v bezpečí."

,,To nejsi... protože kdybys byla, tak tady teď nesedíš a nepovídáš si s někým, kdo tě unesl," odpověděl a já si v tu chvíli uvědomila, že mluví pravdu...