𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

51.

Většinu noci jsem nezavřela oči. Přemýšlela jsem a stále myslela na to, kam asi Rafe odjel. Usnula jsem nejspíš jen na čtyři hodiny a probudila se ráno v osm.

Ve chvíli, kdy jsem se šla po probuzení osprchovat, začal zvonit můj telefon. Spěšně jsem k němu přiběhla a podívala se na displej, kde bylo výrazně napsané jméno: Rafe

Mé srdce rázem poskočilo a ihned se mi začal zrychlovat tep. Chvíli jsem váhala, ale nakonec jsem hovor přijmula a položila si telefon k uchu.

,,Ahoj Allison," pozdravil a v jeho hlase bylo slyšet uklidnění.

,,Ahoj Rafe," odpověděla jsem potichu. Jakoby mi v tu chvíli vyschlo v krku a já na něj nemohla promluvit ani slovo. Jakoby se moje tělo bálo před ním cokoliv vyslovit, ačkoliv to byl můj nebližší člověk... stále byl.

,,Dneska odjíždíme zpátky domů, vyzvednu tě zhruba v půl jedenáctý. Ve dvanáct hodin odlítáme. Buď připravená," řekl klidně a položil hovor.

Byla jsem zmatená. Nejdříve zněl klidně a jakoby se mezi námi nic nestalo, ale poté ani nepočkal na mou odpověď a hovor hned položil. Sice tady ani nebylo na co čekat, moje odpověď mu musela být jasná. Ale stejně mi to přišlo celé divné. Možná ani on sám nevěděl, co si o té celé naší situaci má myslet. Nejspíš jsme byli oba stejně zmatení.

Vydala jsem se zpět do koupelny. Když jsem se svlékala z pyžama, které jsem do té doby měla stále na sobě, zadívala jsem se na svůj odraz v zrcadle. Za tu dobu co jsme zde byli, se mi událo hrozně moc věcí. Tolik, že to moje tělo a mysl nestihly zpracovávat. Docházelo mi to pomalu až teď a já se náhle rozbrečela. Ani jsem si nestihla uvědomit, jak hodně jsem za poslední dobu brečela. Vztah s Rafem... celá ta doba byla psychicky náročná a já probrečela tolik chvíli bez něj i s ním.

Chvíli jsem tam ještě tak stála, pak jsem ale vlezla do sprchy a s pomocí vlažné vody ze sebe ten smutek smyla dolů. Zavřela jsem oči a jen si užívala, jak mi kapky vody stékaly po těle. Milovala jsem tu chvíli.

---------------------------------------------------------

Stála jsem venku, na příjezdové cestě, v ruce klíče od vily, v druhé jsem držela můj telefon, vedle mě stál kufr. Byla jsem připravená se po včerejšku s Rafem vidět a byla jsem vděčná, že pro mě přijede. Kdyby mě ráno neinformoval, nevěděla bych, že dneska odlítáme.

Jen co jsem se podívala na telefon, abych věděla kolik je hodin, zatáčelo ke mně černé auto. Rafeovo auto. Zastrčila jsem mobil do kapsy kraťasů a vzala do ruky kufr.

Když vylezl z auta, ihned mi vzal kufr z ruky a dal ho do zadního prostoru auta. Mezitím jsem nastoupila na sedadlo spolujezdce a čekala, až bude i on na svém místě. Nervózně jsem si hrála se svazkem klíčů v ruce. Snažila jsem se uklidnit, i když jsem neměla tušení, proč jsem najednou tak nervózní.

,,Buď v klidu," řekl potichu Rafe, já zvedla zrak a podívala se mu do očí. Vypadal tak vyrovnaně, až to bylo děsivý.

Neodpověděla jsem mu, jen jsem se na něj jemně usmála a pak se podívala z okýnka, zatímco on nastartoval auto.

,,Zdá se mi to, nebo jsi naprostém klidu?" zeptala jsem se po chvíli jízdy.

,,Nezdá se ti to," odpověděl aniž by spustil oči z cesty před námi. ,,Allison, já jsem přemýšlel... miluju tě a nikdy bych si nechtěl připustit, že mě opouštíš... ale ty jsi to udělala... chápu tě a chápu důvod proč si to udělala, ale moc dobře oba víme, jak to nakonec dopadne," usmál se a konečně se na mě podíval. Ucítila jsem nepříjemný pocit v žaludku a přimhouřila oči.