𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

26.

,,Co bude teď?" zeptala jsem se Rafea, zatímco jsem měla hlavu opřenou o jeho rameno a on mě objímal jednou rukou.

,,Nemám tušení," hlesl a nahlas si povzdechl.

Byla noc po tom nejhorším dni a my dva tam seděli a poslouchali ticho, které se kolem nás rozprostíralo. Jediné světlo, které k nám dopadalo, bylo to měsíční. Noc byla chladná, ale naše emoce, jakoby v nás rozpálili oheň. V mé hlavě se toho dělo tolik a vsadila bych se, že on na tom byl stejně, ne-li hůř. Musel být hrozně zklamaný z toho, co udělal Ward. Nebo ne?

,,Jaký na něj máš teď názor, po tom všem?...," zeptala jsem se opatrně, abych ho nějak nevytočila.

,,Je to pořád můj táta. Mám ho rád," odpověděl klidně a já se nestačila divit.

,,Ty... ty ho máš ještě pořád rád?" musela jsem zeptat ještě jednou a doufala, že svou odpověď změní.

,,Jo," řekl a podíval se na své tenisky.

,,Rafe... nevím, jestli si to uvědomuješ, ale před chvílí tě tvůj táta držel v pokoji, kde tě taky zmlátil. Přijde ti, že si zaslouží tvojí lásku?" řekla jsem naštvaně a doufala, že si to uvědomí.

,,Kdo řekl, že si zaslouží moji lásku? Žádnou lásku v sobě nechovám, takže nevím, proč to sem taháš. Nikdy jsem nikoho nemiloval a ani nebudu. A je to můj jedinej táta, takže bys mě v mým rozhodnutí mohla respektovat," řekl a sundal ze mě svou ruku, kterou mě objímal. Já tam jen dál seděla a čekala. Ani nevím na co vlastně...

,,Děláš si srandu?!" řekla jsem nahlas a vstala ze země, kde jsme se doteď vzpamatovávali z toho všeho.

,,Co?" řekl nechápavě a podíval se na mě se zamhouřenýma očima.

,,Tak já se tady táhnu hodinu přes město, který skoro ani neznám a to jen pro to, abych mohla být u tebe. Abych se tě před tvým otcem zastala! A ty mi takhle poděkuješ?" rozhodila jsem rukama a čekala, jestli něco řekne. Ani mě nepřekvapilo, když jen seděl mlčky dál.

,,Já se o to neprosil," řekl a pohrdavě se usmál.

,,No tohle... to snad nemůže být pravda," povzdechla jsem si. ,,Takže počkat... chceš mi říct, že mě nemiluješ?" zeptala jsem se a pozorovala ho.

,,Jak jsem řekl. Nikdy jsem nikoho nemiloval, nemiluju a nikdy milovat nebudu," řekl jen a to už jsem ten boj vzdala.

Ten večer pro mě byl psychicky dost náročný. Dvě hádky a teď další. S osobou, kterou jsem tak milovala. Očividně to nebylo vzájemné. A já mu celou dobu věřila a myslela si, že ho dokážu alespoň v něčem změnit. V tom, aby někoho dokázal milovat. To bylo tohle celé lež?...

Když jsem tam jen tak stála a brečela, zatímco on se na mě jen díval, zamyslela jsem se and tím, proč mám tohle zapotřebí. Proč? Proč celé dny trávím přemýšlením nad tím, co je s námi špatně? Moje bitva byla prohrána a já byla rozhodnuta dál nebojovat. Vzdala jsem to, odložila zbraně a nechala si vrazit dýku do zad. Byla jsem tak hloupá, stačilo se jen otočit a nepřítele včas zastavit. Jenže já místo toho měla oči jen pro jednoho, který byl celou tu dobu na protější straně barikády než já.

,,Víš, já ti musím něco říct," říkala jsem mezi vzlyky a utírala si do ruky své slzy. ,,Přemýšlela jsem. Hodně. A celá ta cesta sem za tebou, mi k něčemu byla," pokračovala jsem a on se na mě jen zaraženě díval. ,,Zjistila jsem, že my dva," ukázala jsem na prostor mezi námi, ,,že to prostě nejde dohromady. Ty chceš něco jiného, než já. A já to chápu. Holky většinou chtějí, aby je někdo miloval, ale jestliže ty nikdy nikoho milovat nebudeš... pak... místo toho, aby mi bylo líto těch holek, mi je líto tebe. Upřímně. Vždycky jsem tvrdila, abychom zůstali přátelé, fungovalo nám to bez problému, tak proč takhle nezůstat?" pokrčila jsem rameny a udělala úsměv, který byl sice plný zoufalství, ale jemu to očividně nijak nevadilo. To co jsem říkala, jako by ani neposlouchal.

,,Protože jsme oba chtěli víc," ozval se po chvíli ticha.

,,To není pravda," hlesla jsem a zakroutila hlavou.

,,Není, jo? A jak mi teda vysvětlíš to v tom autě? To si jako nebyla ty? Samozřejmě, že si chtěla víc, ale tvoje svědomí tě od toho drželo dál, to je celý," vysvětlil a vstal ze země.

,,Nechala jsem se unýst," řekla jsem prostě.

,,A to ses nechala unášet celou tu dobu, kdy jsme byli spolu?"

Na to už jsem neměla odpověď a koneckonců ani sílu. Jen jsem si povzdechla a rozhodla se odejít. Jít do něj jak nejdál můžu. Zlomil mě.

,,Takže... si mě nikdy nemiloval?" otočila jsem se a zeptala se na poslední otázku. ,,Až mi na tohle odpovíš, odejdu," dodala jsem ještě.

,,...já...," těkal očima ze mě na strom vedle. ,,...ne," odpověděl nakonec. Odešla jsem, přesně tak jak jsem mu slíbila.

Odcházela jsem od něj a každým krokem, kterým jsem byla blíž domovním dveřím, jsem se vzdalovala Rafeovi, který tam zůstal stát. Do dveří zrovna vcházela moje máma s tátou, společně s Rose. Byli opilí, ale ještě se dokázali udržet na nohou, takže jsem usoudila, že zas tak namol nejsou.

,,Jdeš dovnitř?" zeptala se Rose, když chtěla zavřít dveře, zatímco já chtěla jít dovnitř.

,,Jo," odpověděla jsem stroze a rychle se chtěla dostat ven z předsíně. Ještě jsem se podívala na mámu, která se na mě jemně, jakoby omluvně usmála, ale já ji ignorovala a šla dál.

Nechtělo se mi jít do mého pokoje, tak jsem se rozhodla, že zajdu do pokoje s kulečníkem. Když jsem vstoupila, vypadalo to tu stejně, jako když jsme to tady s Rafem opustili. Všude rozbité věci a nepořádek. Na bílých závěsech, které se zde nacházely, byly sem tam červené skvrny, nejspíše do krve. Pomalu jsem přecházela po místnosti a hladila okraj kulečníku, který byl plný střepů a různých rozbitých dekorací.

,,Sestro, jsi to ty?" poznala jsem hlas mého bratra a zvedla zrak od rozmlácené vázy na zemi.

,,Jo."

,,Jak ti je?" zeptal se a přišel ke mně.

,,Kurva špatně," odpověděla jsem popravdě a on mě silně objal. Byla jsem mile překvapena, protože jsme se nikdy neměli v lásce, ale v tuhle chvíli mě to objetí potěšilo a zahřálo u srdce.

,,Pohádali jste se s Rafem?" zeptal se ještě, zatímco mě hladil ve vlasech.

,,Jo. Rozešli jsme se," rozbrečela jsem se znovu a držela ho tak pevně, aby neodešel. V tu chvíli jsem mu opravdu věřila.

,,Je mi to líto, všechno co se tady stalo," řekl upřímně.

,,To už jsem dneska slyšela od někoho jiného..."