𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

30.

,,Co se to tady dělo?" zeptal se šerif, když stál naproti vedle mě. Pozorně si mě prohlížel, snažila jsem se s ním nenavazovat oční kontakt kvůli mým zarudlým očím.

,,Jen malá oslava, nic víc," pokrčil rameny JJ a stoupl si vedle mě. Taky se díval spíše jinam, měl oči zarudlé ještě víc než já.

,,Takže když vám uděláme test na alkohol nebo drogy, budou negativní?" rýpl si šerif a vzal mě za bradu tak, aby se mi mohl bez problémů podívat do očí. Snažila jsem se stále uhýbat pohledem.

,,Nesahej na ni kreténe!" řekl nahlas JJ a varovně ho sledoval.

,,Fajn, pojďte se mnou," když mě pustil, naznačil nám, abychom šli za ním k policejnímu autu.

,,Jsme v prdeli," zašeptala jsem JJ, který šel vedle mě a mlčel. Na to jen zakýval hlavou.

,,Prosím podej mi ty testy na drogy," poprosil šerif svého kolegu, který vytáhl odněkud testy a začal je připravovat.

,,Je to nutný?" zeptal se v klidu JJ.

,,Ano, je. A jestli se vám to nelíbí, můžete s námi jet rovnou na stanici," odpověděl a jeho kolega mi začal stírat jazyk. Nebylo to ani nepříjemné, jak jsem čekala, ačkoliv to, co přišlo potom už nepříjemné bylo. Oba jsme měli pozitivní test. Byli jsme v hajzlu.

Nějakou dobu se tam ty policisté dohadovali, co s námi dál. Když přešel ten posraný šerif k nám, ukázal beze slova k autu, ve kterém přijeli. Dál jsme oba seděli na velkém kmenu spadlého stromu, který tady ležel nejspíš už pěkně dlouho.

,,Nastupte si," řekl rázně a dál ukazoval na startované auto, ,,ihned," zdůraznil a já se zvedla, protože odpor by byl zbytečný. JJ mě ale stáhnul zpátky a pozoroval šerifa, který tam jen stál a čekal. Když už ho ale čekat nebavilo, vyndal odněkud pouta. Zatvářil se, jakoby ho to celé obtěžovalo a v tu chvíli jsem si uvědomila, kam se všichni ostatní poděli. Kam jako odešli?

,,Zatýkám vás oba do cely předběžného zadržení za požití psychotropních látek," řekl, zatímco mi nasazoval pouta.

Ještě než jsem stihla cokoliv odpovědět, mé ruce už byly spoutané a JJ křičel nějaká sprostá slova, která jsem nevnímala. Začala se mi totiž neuvěřitelně motat hlava a navíc jsem přemýšlela, co bude dál.

Celou cestu mi třeštila hlava, přesto jsem se snažila na to moc nemyslet. Snažila jsem se soustředit na danou situaci a v hlavě si vytvořit v hlavě plán, který by nás mohl dostat pryč. Všechny z mých plánů by nás dostali akorát tak do ještě většího problému, což bylo to poslední, co bychom teď potřebovali.

Když jsme dojeli ke stanici, vystoupili jsme ven z auta a do očí mě udeřilo silné světlo, které osvětlovalo budovu. Zanedlouho jsme seděli v jakési cele a měli dál spoutané ruce. Bylo mi to nepříjemné, ale myslím, že jsem nebyla sama, kdo chtěl být zase venku na svobodě. Bylo to čekání na nic. Neměla jsem nikoho, kdo by o mě věděl, takže jsem neměla šanci se dostat v nejbližší době ven.

,,Co s námi bude teď?" musela jsem se JJ zeptat.

,,Musíme počkat, jestli za nás někdo zaplatí kauci. Jestli ne...," nedokončil větu. Bylo mi jasné, že potom by se to dál řešilo a nechtěla jsem vědět podrobnosti té horší verze. Jednoduše jsem mohla pouze čekat, jestli někdo přijde...

-----------------------------------------------------

Byly jsme zavřeni už zhruba dvě hodiny. Za tu dobu jsme si spolu dost popovídali a dozvěděli se o sobě zajímavé věci. On mi vyprávěl o vztahu s jeho otcem a o matce, která je opustila. O jejich partě a nejrůznějších zážitcích, na který už nikdy v životě nezapomene. Bylo příjemné ho poslouchat.

,,Trochu ti závidím," přiznala jsem a on se na mě nechápavě podíval.

,,To ti ani trochu nevěřím," zasmál se potom.

,,Závidím ti tu svobodu. Nikdo tě nekontroluje kam jdeš, kdy přijdeš a co tam budeš dělat," semkla jsem rty do úzké linky a dál ho sledovala.

,,Někdy bych byl radši, kdyby mě rodiče hlídali. Chybí mi ta jejich pozornost... sice se mi líbí tenhle způsob života, ale nevadilo by mi zažít alespoň dětství, kde by se o mě rodiče doopravdy starali. Já se vždycky spíše musel starat sám o sebe," vysvětlil a já jen zakývala hlavou na souhlas. Měl pravdu. Jeho život měl také mínusy a plusy, stejně jako ten můj. Jenže: ,,Nikdy nebudeme spokojeni s tím, kde jsme."

,,Allison Penn?" otázal se jakýsi policista a začal odemykat celu.

,,Ano?" odpověděla jsem jen a pozorovala ho dál. Začal mi odemykat i pouta, já tam jen stála a nevěděla, co dělat.

,,Zaplatili za vás kauci, můžete jít," oznámil mi a já se v duchu zaradovala. ,,A Vy jste Maybank?" zeptal se ještě a JJ jen pokýval hlavou. ,,Vy jste také opět na svobodě. Zaplatil za Vás Váš otec," informoval ho a já se na něj radostně podívala. Potom jsem si ale všimla jeho neklidného výrazu, který jasně vypovídal o tom, že to s jeho otcem nebude dobré. Podle toho, co mi předtím vyprávěl, už za něj otec musel platit několikrát a vždy to dopadlo špatně. ,,Můžete oba jít," uvolnil nám oběma cestu z cely a my společně vyšli ven. Ještě před odchodem jsme museli podepsat nějaké papíry a potom se vydali k hlavnímu vchodu.

Když jsem se před dveřmi zastavila, JJ se zastavil také a čekal, co udělám.

,,Doufám, že budeš v pořádku. Nerada bych, aby se ti stalo něco špatného. Opatruj se," řekla jsem a dala mu pusu na tvář. Po té se jemně usmál.

,,Děkuju. Omluvám se, že jsem tě do tohohle zatáhnul, chtěl jsem jen, aby ti bylo na té party dobře, mám tě rád," udělal omluvný výraz.

,,Tím se netrap. Taky tě mám ráda... a teď už pojď," vyzvala jsem ho a oba jsme vyšli ze dveří. Byla jsem zvědavá, kdo to za mě zaplatil. Ten někdo už čekal před vchodem a stál u nastartovaného auta. Světlo, které mi z osvětlení svítilo do očí bylo moc ostré, takže jsem na první pohled nerozpoznala, kdo to je.

,,Nastup si," řekl někdo hlubokým hlasem a nastoupil do auta na místo řidiče. Až po chvíli mi došlo, kdo to po mně chce, abych nastoupila. Mé obavy byly naplněny. Byl to Rafe. Podle jeho tónu hlasu nebyl ve zrovna nejlepší náladě...