𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

33.

Rafe zaparkoval u domu Cameronových a oba jsme vystoupili. Byla stále ještě trochu tma, ale díky lampám na jejich zahradě tu bylo bez obtíží vidět. Šli jsme spolu ruku v ruce po dokonale upraveném trávníku a oba mlčeli. Nebylo to ale trapné ticho, nýbrž příjemné.

Když se rozsvítilo za prosklenými vstupními dveřmi, zpozorněla jsem. Za nimi byla jasně vidět silueta, která se blížila ke dveřím a pomalu je otevřela. Byl to Ward- člověk, kterého jsem tu noc nechápala ze všeho nejvíc.

,,Ahoj děti, pojďte dovnitř," řekl mile a uvolnil nám cestu, abychom mohli vstoupit do jejich domu. ,,Allison, chtěl bych s tebou o něčem mluvit," řekl a podíval se na mě, jako by čekal na můj souhlas. Jen jsem pokývala hlavou a stiskla Rafeovu ruku silněji. Jeho prstýnky mi chladily dlaň. Hned, co jsem s Wardovo návrhem souhlasila mi pokynul, abych šla za ním. Za chvíli jsem už seděla v jejich kuchyni na bílé dřevěné židli, která mi byla podstatně nepohodlná.

,,Rafe, mohl bys nám nechat chvíli o samotě?" zeptal se jemně jeho syna, který seděl vedle mě. V moment kdy vyslovil Ward tu větu jsem se začala bát, co přijde. Jestliže u toho nemá být, není to jistě nic příjemného...

,,Jo, fajn. Budu u mě v pokoji, potom za mnou přijď," usmál se na mě a já jen odpověděla: ,,Jasně." Potom už odešel z místnosti, kde jsem byla už jen já a jeho otec. Nemohla jsem se dočkat, až budu moci odejít. Tohle byl snad zlý sen...

,,Určitě se divíš, že s tebou chci mluvit a nejspíše ti to celé přijde divné," řekl a přimhouřil oči.

,,Lhala bych, kdybych řekla, že mi to přijde v pohodě," uvedla jsem na pravou míru a opřela si záda o opěradlo židle.

,,Je mi to jasný. Ale mám tady jednu věc, o které bych s tebou chtěl mluvit, nebude ti to vadit?" zeptal se mile.

,,Ne, v pohodě, můžete pokračovat," opáčila jsem a čekala na jeho další slova.

,,To, co se stalo tenkrát v té restauraci a potom ve vile... nejspíše se k tomu už nechceš vracet, ale rád bych tu věc uzavřel. Myslím si, že už celou pravdu víš a a ni já se k tomu nechci vracet. Byl jsem ten večer pod vlivem alkoholu, to jistě víš... i když to mé chování samozřejmě neomlouvá. Jen ti připomínám, že takový většinou nejsem. Znáš mě přece. Jste s Rafem přátelé už od dětství a častokrát se vídáme," snažil se obhájit sám sebe. Moc mu to ale nevycházelo.

,,Nemáte tušení, co všechno o Vás vím, pane Camerone. Pro ostatní jste možná ten dokonalý otec a manžel, ale věřte mi, že já si tohle nemyslím. Je tu velká pravděpodobnost, že si o Vás půlka našeho ostrova myslí bůhvíjak nejste dokonalý, ale mám na to jiný názor," vytasila jsem svůj meč a zabodla mu ho přímo do jeho ega a sebejistoty. Nehodlala jsem ho tady omlouvat za to, co udělal svému synovi.

,,Dobře, nebudu ti to vyvracet. Je to koneckonců tvůj názor a já ti ho brát nebudu," zvedl ruce v obranném gestu, potom pokračoval. ,,Chtěl bych se ti zaprvé omluvit. Myslím tím hlavně to falešné obvinění, které jsem na tebe uvrhnul. Bylo to ode mě hrubé a pouze jsem tím ublížil tvému vztahu s rodiči. Ještě jednou se omlouvám a myslím to upřímně," udělal omluvný výraz, jako když dítě udělá něco špatného a omlouvá se, zatímco jeho řeč těla říká něco jiného.

Radši jsem nic neříkala, čekala jsem co dalšího tak 'upřímného' vypustí z úst dál.

,,Taky jsem se chtěl omluvit za to, co jsem ten večer udělal Rafeovi a i to, co se s ním dělo potom. A ohledně toho, co jsi mi řekla tu noc...," uhnul pohledem jinam a já zatajila dech, ,,měla jsi pravdu. Uvědomil jsem si svou chybu ve výchově svého syna. Tvoje slova jsem si vzal k srdci a od té doby se snažím Rafea tak neovládat a nechat ho jít. Je to pro nás oba tak lepší," uznal a já se v podvědomí hlasitě zasmála. Že by moje slova změnila Warda? Nesmysl.

,,Je mi jasné, že mi teď moc nevěříš, ale zkus o tom popřemýšlet a snad mi jednou odpustíš, jako si už několikrát odpustila Rafeovi... Víš, já jsem celé ty roky přehlížel, jak moc jsi pro něj důležitá. Díky tobě jeho život není tak tmavý a za to ti děkuji."

,,Dělám, co musím. On má totiž každý člověk na téhle planetě nějakou úlohu, kterou musí splnit. A víte, jakou vybral Bůh mně? Ochránit Rafea a zkusit ho udělat lepším člověkem. Rozzářit mu alespoň trochu jeho osamocený a prázdný život, který tady má. A já ten úkol musím splnit. Nenechám ho spadnou do té propasti ve které už tolikrát byl...," vysvětlila jsem mu a dál už mlčela.

,,Jsem rád, že si tu výzvu přijala Alison. A vše tohle se ti snažím vynahradit. Začal jsem tím, že jsem za tebe zaplatil kauci. Nechci vyzvídat, jak jsi se tam dostala. Navíc jsem to neřekl tvým rodičům a ani se to nikdy nedozví, to mi můžeš věřit. Každopádně, mám pro tebe a Rafea nabídku. Jestli ji nepřijmeš hned, nevadí. Máš čas o tom popřemýšlet do zítřka," gestikuloval rukama a já si pomyslela, že jablko nepadá daleko od stromu. Přitom jsem jeho nabídce nevěnovala sebemenší pozornost. Čekala jsem nějakou kravinu, kterou vymyslel je proto, aby mohl dělat, jak moc dobrý člověk to je.

,,Tati, kde je ten notebook? Čau Allison," přišla do kuchyně Wheezie a sedla si na židli vedle mě.

,,Čau Wheez, co tady děláš ve čtyři hodiny ráno?" zeptala jsem se potichu a byla ráda za to malé rozptýlení.

,,Nemůžu spát," odpověděla prostě.

,,Zlatíčko, říkal jsem, že v té opravně bude do zítra a běž spát," odpověděl ji klidně Ward.

,,Mohla bych si půjčit ten tvůj? Prosím," dodala, když její táta začal kroutit hlavou.

,,Ne, máš přísný zákaz půjčovat si můj notebook. To snad víš, ne? Ale hlavně už běž, řešíme tady něco důležitého," opáčil a pokynul rukou ke dveřím.

,,Fajn," odpověděla uraženě a odešla z místnosti. Ještě za sebou práskla dveřmi, načež Ward jen obrátil oči v sloup.

,,Takže skončili jsme tou nabídkou..."

Ahoj!
Chtěla bych vám všem poděkovat za voty a milé komentáře. Moc mě to těší a jsem neskutečně ráda, že se vám příběh líbí, o čemž svědčí to, že máme přes 4K přečtení!
Děkuji, mějte se krásně, miluju vás 💕
Verča <3