𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

7.

,,Takže, Sarah pojede s vámi a Allison s námi," říkal ještě Ward, než jsme vyjeli. Na místo dovolené jsme se museli dostat jedině autem, což bylo zhruba 2 hodiny jízdy. Vzhledem k tomu, že si Sarah začala povídat s mým bratrem, se rozhodlo, že pojedou společně. My s Rafem jsme toho hned využili a dohodli se, že my pojedeme také spolu. Wheezie (Rafeovo mladší sestra) jela s námi. Sice jsem se na cestu s Wardem moc netěšila, ale byla jsem schopna to vydržet.

Rafe si v prostorném autě se sedmi sedačkami sednul vedle mě a chytil mě za ruku. Wheezie, která seděla před námi se na nás otočila a protočila oči. Hned jsme se pustili.

,,Hej, já to viděla...," udělala podezíravý výraz. Ihned na to se ozval Ward.

,,Co si viděla, zlato?" zeptal se a podíval se do zpětného zrcátka. Hned jsme na ni začali gestikulovat, ať nic neříká.

,,Ehm, nic...," řekla a pak se otočila. Začala si prohlížet něco na telefonu, takže jsme měli s Rafem klid jen pro sebe.

,,Nemůžu se dočkat, až budeme z toho prokletého auta venku. Nevydržím to," stočil zrak ke mně a potom zpět ven z okýnka. Chytila jsem ho zase za ruku. Vzal moji nohu a přehodil si ji přes tu svou.

,,Co budeme dělat, až tam dojedeme?" Zeptal se do ticha. Jen jsem pokrčila rameny.

,,Nikdy jsem tam nebyla," odpověděla jsem a dívala se znaveně do jeho tmavých očí.

,,Kecáš. Virginia Beach. Zlomila sis ruku na molu. Neříkej, že si to nepamatuješ," zasmál se a opřel se zády více o sedačku.

,,Už si vzpomínám. Naši cestují pokaždé někam jinam, je těžký si to všechno zapamatovat. Ale je pravda, že na můj pád z mola se nedá zapomenout," začali jsme se nahlas smát, až ani jeden z nás nemohl popadnout dech.

Když jsme tam byli společně naposledy, byli jsme s Rafem na molu a užívali si společně stráveného času. Jenže pak jsme začali dělat blbosti, já spadla z mola a zlomila si ruku. Navíc to molo samotné, bylo dost staré a drželo z posledních sil. Nechtěli jsme to nikomu říct, takže se Rafe snažil mi to ošetřit pomocí obvazu. To ale moc nepomohlo a nakonec jsem stejně musela do nemocnice, kde jsem následně dostala sádru.

,,A dost, je mi hrozné horko," řekla jsem z posledních sil a začala se pomalu dávat do klidu.

,,Myslíš, že tam ještě bude?" Zeptal se a já nadzvedla obočí.

,,Jsem si jistá, že ne. Už tak bylo to molo dost staré a skoro neuneslo ani jednoho z nás. A jestli tam furt stojí, tak...," nechala jsem otevřenou větu, které se ihned chopil Rafe.

,,Tak mi dáš ten prsten co máš na ruce," dopověděl a já se na něj překvapeně podívala. Potom jsem svůj pohled stočila na své ruce a na můj jediný prstýnek. Našla jsem ho jednou na pláži a rozhodla se, že si ho nechám.

,,K čemu ti bude?" Opáčila jsem a zaujatě si ten prsten prohlížela. Ještě nikdy mi nepřišel tak zajímavý.

,,Dám si ho na řetízek a budu ho nosit na krku. Na moji ruku by mi totiž nebyl- očividně. A já ti dám ten svůj. Platí?" Podal mi ruku a mu ji na souhlas stiskla.

,,Fajn, to můžeme udělat ale i bez toho ztrouchnivělého mola," odpověděla jsem nezaujatě. On vzal agresivně moji ruku a prstýnek z ní sundal. Potom si sundal jeden řetízek, který nosil a splnil to, co říkal. Vypadalo to v celku roztomile, když měl na krku ten 'malý', zlatý prstýnek se sluncem. Sundal si ten svůj, zlatý s kompasem, a udělal to samé s mým řetízkem.

,,Je to skvělý...," zašeptal. Stále se jen díval a usmíval se.

,,To se ti to až tak líbí?" Zasmála jsem se. Nebudu lhát, taky se mi to dost líbilo.

,,Jak to skvěle pasuje. Dal jsem ti ten, na kterém je kompas- aby ti ukázal správný směr. Což je samozřejmě ke mně," zasmál se a pokračoval, ,,a ty si mi dala ten se sluncem- protože ty jsi moje zářící slunce...," pokračoval zasněně a já se nestačila divit, jak je najednou všímavý. Usmívala jsem se tam, jako kdyby mi řekl něco převratného. Vzala jsem řetízek mezi prsty a pevně ho sevřela v pěsti.

,,Slibuju, že ho nikdy nesundám, ať se děje cokoliv," řekla jsem a jemu se zajiskřily oči.

,,Já slibuju to samé," odpověděl a já mu dala jemnou pusu na nos. V tom se autem rozlehl Wardův hluboký hlas.

,,Za 20 minut jsme tam, tak se připravte," dopověděl a Rafe si povzdechl; ,,Konečně."

Zbytek cesty utekl rychle. Jen jsme si povídali a smáli se.

V cíli jsme vystoupili před luxusní vilou se třemi patry a rozlehlou zahradou. Tak tady to bude ještě zajímavé...