𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

39.

S trhnutím jsem se probudila. Byla jsem znepokojená, ale to, že to nebyla skutečnost mě vcelku uklidnilo.

,,Jsi v pohodě?" zeptal se ustaraně Rafe a vyděšeně na mě pohlédl. Měl doširoka otevřené oči a snažil se z těch mých něco vyčíst.

,,Jo," odpověděla jsem a koukla se ven, do bílých oblak. Nechtěla jsem na sobě nechat znát, že jsem zneklidněná. Jen jsem se na něj jemně usmála, abych mu dala znamení, že se nemá čeho obávat.

,,Za chvíli tam budeme," dořekl ještě a já jen přikývla. Já se napila vody, která byla na stolečku přede mnou a hlasitě vydechla. Opřela jsem si hlavu, zavřela oči a snažila se zrekapitulovat si ten sen. V hlavě jsem si zopakovala, co mi jednou mamka řekla: ,,Některé sny se stanou skutečností. Je to znamení, věř mi." V tuhle chvíli jsem ji ale věřit nechtěla. Kdyby se to opravdu stalo...

,,Co je?" řekl naštvaně Rafe a já na něj rychle pohlédla v domění, že mluví na mě. On měl ale u ucha telefon, takže jsem pochopila, že to bylo na dotyčného s kterým hovořil.

,,Řekl jsem ti, že až budu mít, tak ti to dám. Jdi do prdele," pokračoval a já ho jen klidně sledovala. ,,Táhni ty kokote!" zakřičel po chvíli do telefonu a poté hovor položil. Mobil zasunul do kapsy kalhot a promnul si obličej.

,,Kdo to byl?" zeptala jsem se a s předstíraným nezájmem se podívala na svůj telefon.

,,Nikdo," odsekl a hrubě ze stolu sebral láhev s perlivou vodou. Já jen mlčky dál sledovala telefon a beze smyslu se dívala na sociální sítě. Nezajímalo mě, co tam je, jen jsem s ním nechtěla navázat oční kontakt, když byl opět bez nálady.

,,Byl to Christian," řekl nakonec a já na něj pohlédla.

,,To je kdo?" zeptala jsem se. Neměla jsem nejmenší ponětí, koho má na mysli.

,,Je to syn jednoho z tátových kamarádů. Jako malý jsem se s ním bavil, teď už po mě chce jen kokain a podobný věci. Začal jsem s tím díky němu."

,,Takže tě do toho nezatáhnul jako první Barry?" neodpustila jsem si otázku.

,,Ne. Když viděl Christian co se mnou je, zkusil mi je nabídnout a potom už se to rozjelo," vysvětloval Rafe a bylo na něm vidět, že ho něco trápí. Nedokázala jsem přesně říct co.

,,Stalo se něco?" zeptala jsem se a zkoumavě se na něj podívala.

,,Možná...," nedopověděl, semkl rty do úzké linky a nakonec vytáhl z kapsy mobil. Chvíli na něm něco hledal, potom mi ukázal fotografii, díky které jsem neměla tušení, co říct.

,,Podle data je to ze dne, kdy jsem pro tebe jel na stanici. A omlouvá tě možná jen to, že si byla zhulená," informoval mě a já vzala do ruky telefon.

,,Jak víš, že jsem si dala jointa?" chtěla jsem vědět.

,,Mám své zdroje," odpověděl důležitě a odkašlal si. Já se jen dál dívala na fotografii.

Byla jsem tam já a JJ. On mě objímal kolem pasu a já měla ruce okolo jeho krku, hlavu jsem měla zakloněnou a zářivě se na něj usmívala. On mi to oplácel a skoro to vypadalo, že stačil kousek a naše rty by se spojily. Vůbec jsem si na tu situaci nevzpomínala. Kdo to vůbec fotil?

,,Kde si to vzal?"

,,Existuje Instagram, drahá," řekl ironicky a sebral mobil z ruky. Ten si dal zpět do kapsy a opřel se o sedadlo.

,,Čí profil máš přesně na mysli?"

,,Nepotřebuješ vědět," odsekl a nezaujatě se díval ven z okýnka. Bylo mi špatně z toho, že to Rafe zjistil. Proto byl celou dobu takový... tohle ho naštvalo... ,,A varuju tě, že už nikdy nebudeš brát žádný drogy bez mého dohledu a v jeho blízkosti. Očividně ti to nedělá úplně dobře," dodal panovačně.

Když se na mě podíval, měl rozšířené zorničky a mírně roztřesené ruce. Bylo mi ihned jasné, že v jeho krvi stále ještě koluje to svinstvo.

,,To říká ten pravý. Neustále jen lžeš svému okolí o tom, jak si čistej, přitom šňupeš, co se dá. Rafe... záleží mi na tobě a nechci, aby si jednou dopadl špatně," odpověděla jsem.

Po celý zbytek cesty jsme oba mlčeli. Vyhovovalo nám to, koneckonců bylo to lepší, než se zase hádat. Jeden z nás dvou by mohl říct něco, čeho by poté litoval. Jako to často bývá.

--------------------------------------

,,Slečno, můžete vystupovat. Jsme na místě," informoval mě pilot a poté otevřel dveře ven. Já šla hned v jeho závěsu a vyšla na čerstvý letní vzduch. Protáhla jsem se a teprve v tu chvíli si uvědomila, na jakou krásnou scenérii se dívám.

Přede mnou se rozprostíraly obrovské planiny, sem tam byly stromy, které díky svým slabým kmenům skoro jakoby plály ve větru. Okolní zvuky vyplňovalo cvrlikání cvrčků, zpěv ptáků a nakonec hlas Rafea a pilota, kteří spolu o něčem diskutovali.

V tu chvíli přišel Rafe a stoupl si vedle mě. Jen si hlasitě povzdechnul, promnul si obličej a poté odešel zpět k letadlu- respektive k autu. Ocitli jsme se totiž na velkém odlehlém parkovišti, kde stál i velký černý Mercedes. Jak jsem předpokládala- vůz patřil Wardovi.

Když jsem si všimla, že jde Rafe vykládat zavazadla z letadla do auta, rozhodla jsem se mu pomoct. Vykládala jsem kufry ven a podávala mu je, zatímco on je ukládal do zadního prostoru vozidla. Když jsme měli hotovo, jen jsme se rozloučili s pilotem a vyrazili na cestu k vile. Podle toho, co mi vyprávěla Sarah, by tahle cesta měla trvat zhruba 20 minut, ale vzhledem k rychlé jízdě řidiče- což byl Rafe- jsem to tipovala na 15 minut jízdy.

Nebyla jsem tak daleko od pravdy- za chvíli jsme byli v cíli: sídlo Cameronových . Když jsem vystoupila z auta, nestačila jsem se divit. Ta vila měla snad úplně všechno, na co by jste si vzpomněli. Byla ohromná a já měla pocit, že tady se nudit rozhodně nebudeme...