𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

42.

Když jsem se vrátila nahoru do naší ložnice, Rafe se sprchoval. Nechtěla jsem se mu vnucovat, byla na mě opět naštvaný a navíc jsem to nechtěla zhoršovat.

Sedla jsem si na velkou dvoulůžkovou postel a poslouchala zvuky z koupelny. Byla ale slyšet jen tekoucí voda, která dopadala z výšky na dno sprchy. Otevřeným oknem do pokoje proudil chladný noční vzduch a já si hlasitě povzdechla. Dělo se tu něco divného. Mým jediným přáním bylo, aby se nikomu z nás nic nestalo. I přes to všechno bych o Rafea nemohla přijít. Milovala jsem ho.

Když vylezl z koupelny, ležela jsem na posteli schoulená do klubíčka. Rafe si hlasitě odkašlal a pak se zeptal: ,,Uděláme tu večeři, nebo už nemáš hlad?"

,,Jak chceš," odpověděla jsem a dál nehybně ležela.

,,Hele Allison...," začal potichu a sedl si na postel vedle mě. ,,Promiň, že jsem tak vyjel, jen mě zajímalo, kdo to byl, ta celá situace se mi hodně nelíbí a měl jsem dobrou šanci ho dostat. Nechtěl jsem po tobě tak vyjet," omlouval se a hladil mě jemně po noze.

Neodpovídala jsem. Nechtěla jsem. Myslel si, že to vždycky všechno spraví omluvou a vše bude jako dřív. Nebavilo mě se neustále hádat a hned na to se usmiřovat.

Když viděl, že nereaguju, lehl si vedle mě tak, aby jsme se jeden druhému dívali do očí. A on věděl, že tím mi dá šach mat. Jeho zářivé ale zároveň temné oči mě vždycky dostaly tam, kam on sám chtěl.

,,Allison, já tě miluju, nechci se s tebou hádat," řekl a zaujatě se na mě díval. Ty slova z jeho úst zněla tak sladce...

,,Taky tě miluju," odpověděla jsem, protože mi bylo jasné, že bych stejně nevydržela být dlouho naštvaná. Vtom se ke mně přiblížil a políbil mě. Pokaždé, co se jeho rty dotkly mých, bylo to jako kdyby se to stalo poprvé. Milovala jsem ten pocit. Milovala jsem jeho.

Byla z nás nerozlučná dvojka. Když mě jeho ruce chladily na mé jemné kůži, když mi do ucha šeptal jak moc mě miluje, když jsem nekontrolovatelně vzdychala, zatímco on mě líbal na krku.... Když mé ruce prohrabovaly jeho jemné vlasy, jak se jeho dech změnil když jsme byli těsně u sebe.... Tohle všechno do každého detailu jsem tak moc milovala. A byla jsem rozhodnuta se toho nikdy nevzdat. Taky proto jsem se snažila vše vyřešit, všechny ty hádky, které jsme mezi sebou měli. Proto jsem mu odpouštěla všechno jeho hrubé a někdy nesnesitelné chování, které většinu času měl. Ale i přesto byl úžasný, když chtěl a nebo když měl dobrou náladu.

,,Jdeme udělat tu večeři," řekla jsem a snažila se vymanit z jeho objetí. Nic nenamítal a pustil mě, z čehož jsem usoudila, že měl nejspíš hlad. Prošla jsem bílými dveřmi a sešla schody dolů. Namířila jsem si to přímo do kuchyně, kde jsem začala připravovat věci na toasty. Při pohledu z okna v místnosti jsem si všimla, že začalo pršet a kapky vody dopadaly na okno. Bylo to uklidňující. Všude již byla tma, bylo ticho a jediné co bylo slyšet, bylo bubnování deště.

Když jsem měla polovinu toastů hotovou, přišel do kuchyně Rafe a objal mě zezadu, přitom jeho ruce objaly můj pas a jeho obličej zabořil do mého krku, jako to občas rád dělával. Ovšem, když si všimnul jídla, ihned mě pustil, vzal si talíř a usedl ke stolu. Když jsem se na něj pak otočila, už do sebe cpal druhý toast.

,,Měl si hlad, že?" zeptala jsem se a když jsem tu větu dořekla, uvědomila jsem si, že jsem zněla jako nějaká ustaraná matka.

,,Celkem jo... ty snad ne?" zeptal se zpět a přitom přimhouřil oči.

,,Ani ne," přiznala jsem se nalila si do skleničky čistou vodu.

,,To se divím, po celým dni," podíval se na mě ustaraným pohledem a pak se zvedl od stolu a ještě než jsem se stihla napít, mi skleničku vzal z ruky a vypil všechno, co v ní bylo. ,,Děkuju," řekl a usmál se na mě.

,,Jo však nemáš zač, pro tebe cokoliv," usmála jsem se ironicky a nalila si vodu znovu.

,,Mám ještě žízeň, nemohla bys jen...," smál se a přitom natahoval ruku na mou skleničku, přičemž jsem mu řekla: ,,Zapomeň Rafaeli," a přitom se smála s ním.

,,Hele ale pozor na jazyk slečno," přimhouřil oči a naklonil hlavu na stranu.

,,Ale copak se ti něco nelíbí?... Rafaeli?" dodala jsem a přitom jen přilévala benzín do ohně.

,,Nebudu lhát, něco mi tady nesedí," řekl a přitom se smál.

,,A copak pane Rafaeli?" pozvedla jsem obočí a sedla si na linku.

,,To oslovení... není tak úplně správné, víte slečno Cameronová?" odpověděl a při oslovení jeho příjmením jsem měla euforický pocit po celém těle.

,,Vážně?"

,,Hmmm," zabručel a to už se natahoval k mým rtům, které jsem spěšně semkla do úzké linky. Ihned se zamračil.

,,Chci se najíst," odpověděla jsem výmluvně a jemně ho odstrčila, abych měla místo pro to, slézt z linky dolů na pevnou zem.

,,Ještě před chvílí si říkala, že nemáš hlad," řekl a zachytil mě za pas.

,,To co jsem řekla před chvílí už teď nemusí být tak úplně pravda...," odpověděla jsem rádoby tajemně a odešla si sednout ke stolu, kde jsem začala jíst toasty, které pro mě zbyly. Rafe si zatím nalil vodu a šel si sednout na židli vedle mě. Pozorně mě sledoval.

,,Je na mě něco zvláštního?" zeptala jsem se opatrně.

,,Ani ne... já jen že... jsi nádherná i když jíš, nechápu jak to děláš," začervenal se a tak se rychle zvedl od stolu a odešel ke kuchyňské lince, kde začal sklízet nepořádek, který jsem tam udělala.

Neodpověděla jsem mu na to, viděla jsem, že to není úplně tak téma, které by chtěl rozvádět. Rafe totiž na tyhle sladký věci moc nebyl a tak jsem ho tím nechtěla týrat. Jen jsem dál mlčky seděla a jedla.

Po tom, co jsme všechno uklidili a snědli co se dalo, jsme odešli nahoru, kde jsem se šla osprchovat. Vše šlo podle plánu a v klidu, tak jak jsem to chtěla. Něco mi pořád ale vrtalo hlavou a myslím, že jsem nebyla jediná, protože když jsem z koupelny vyšla do ložnice, Rafe stál u okna jakoby nad něčím hluboce přemýšlel...

Zdravím!
V první řadě vás tady vítám po mé skoro roční pauze od psaní. I přesto, že jsem nic nepsala, příběh stále spousta lidí četlo a za to jsem moc vděčná <3
V druhé řadě bych vám chtěla vysvětlit, co se dělo, tak nějak ve zkratce.
Nejdříve to byla brigáda, která mi zabírala víkendy i přes školní rok, měla jsem pak taky spoustu práce se zařizováním věcí do nové školy. O prázdninách jsem se věnovala kamarádům a měla jsem spoustu plánů s mojí rodinou a pak začal nový školní rok, který to všechno změnil. Jsem na nové škole, všechno se změnilo a já jsem ráda, že mám sotva volné víkendy. Navíc jsem potřebovala čas pro sebe, psychicky jsem to moc nedávala a myslím, že by moje kniha byla naopak horší, kdybych ji psala jen protože musím a ne protože se mi chce. Každopádně už jsem na tom lépe a proto jsem se k psaní vrátila. Navíc teď vyšla nová série OBX a já načerpala novou inspiraci.
Doufám, že se vám nová kapitola bude líbit. Užijte si ji a mějte se krásně. Děkuji vám.
Verča <3