𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

21.

Jen co jsme s Rafem přišli k autu, začala jsem přemýšlet nad tím, co by se dnes mohlo zkazit. A že toho nebylo málo... Jeho nálada byla čím dál chladnější, stejně tak jako ta moje. Nechtělo se mi tam. Vůbec.

Zatímco si Ward a můj táta povídali mezi sebou a smáli se, já se otočila na Rafea a podívala se mu do jeho tmavých očí, jako bych tam hledala něco, co by mi řeklo, že ta večeře proběhne v klidu. Jenže jsem v nich našla jen nervozitu.

,,Tak nastupovat," rozhodl Ward a rozhodil rukama na povel. Chytila jsem Rafea za ruku a šla s ním do auta. Bylo mi jedno, s kým v autě pojedeme. Samozřejmě rozhodl, že se svezeme společně s jeho otcem. Fajn... Naštěstí tam s námi byla i Wheezie, která se na mě tak chabě usmála. Asi z toho taky neměla dobrý pocit. Ale přeci jenom: je tady ta šance, že by nakonec to dobře dopadlo a večeře by se nesla spíše v pohodové náladě.

,,Těšíte se?" zeptal se Ward a podíval se na nás oba. Drželi jsme se za ruce a čekali, až budeme v cíli, museli jsme vypadat celkem směšně.

,,Jo," hlesl Rafe a podíval se na mě, načež se jemně usmál. Já jen pokývala hlavou na souhlas.

Cesta se táhla a mě připadalo, že jedeme už hodinu, ačkoliv jsem se dozvěděla, že jsme byli na cestě jen asi patnáct minut. Patnáct dlouhých minut...

Někomu by se mohlo zdát, že to s Wardem přeháním a že přeci není až tak špatný. Jenže já si myslím něco jiného. Byla jsem svědkem mnoha situací, kdy se on jako otec ke svému synovi nechoval vůbec hezky. A jeho syn si toho bohužel nevšímal. Nebo si toho možná všímat nechtěl...

,,Rafe," zastavila jsem ho ještě, než jsme vstoupili do té předražené restaurace. Zmateně se na mě podíval a čekal na to, co řeknu dál. Přistoupil blíže ke mně a já se zhluboka nadechla. ,,Slib mi, že nebudeš dělat nějaký naschvály... nechci, aby tady byly hroty... prosím," vydechla jsem a čekala na jeho odpověď.

,,Jasně... dnešek jsem si celkem užil a nechci, aby se to zbytečně zkazilo. Bude to v klidu, slibuju," řekl a dal mi pusu do mých rozpuštěných vlasů. ,,Ale přeci jenom- ne za všechny hádky můžu já...," řekl ještě a já pozvedla obočí a podívala se na něj.

,,To jsem ale neřekla," odpověděla jsem a pokračovala dovnitř. Byla jsem překvapená. V celé restauraci bylo dost malých stolů, ale přesně veprostřed stál velký kulatý stůl s devíti židlemi- přesný počet pro nás. Ihned ke stolu přispěchala servírka, zatímco my si vybírali místa k sezení. Posadila jsem se ke stolu hned vedle Rafea, kterého jsem měla po pravé ruce. Po levé straně seděla moje máma. Naproti mě se usadil Ward- jak jinak, zrovna já ho musela mít ve výhledu.

,,Co to bude?" zeptala se laskavě servírka, v ruce měla notýsek, aby si mohla zapsat naši objednávku. Většina se jen spěšně podívala do menu, ale hned na první straně je něco zaujalo. Já si objednala úplně poslední.

Zanedlouho už každý při jídle diskutoval o různých tématech. Já jen jedla a pozorně sledovala ostatní. Přitom jsem také přemýšlela. Hlavně ale nad tím co bude, až přijedeme domů. Budeme s Rafem trávit čas spolu, nebo se snad odebere k Barrymu a spadne do té hluboké propasti na jejímž dně se skrývají drogy? Nad tím jsem mohla zatím jen přemýšlet...

,,Zvoní ti telefon," upozornil mě Rafe a já se vrátila z myšlenek zpět do reálného času. Všichni nás pozorovali, asi to vypadalo, že jsem dost mimo, když jsem si nevšimla zvonění telefonu.

,,Omluvte mě," řekla jsem potichu a odebrala se dál od stolu. Když jsem se podívala na obrazovku vyskočilo tam na mě jméno: JJ. Ani chvíli jsem neváhala a hovor zvedla. Ještě jsem se poohlédla k našemu stolu, jestli mě Rafe pozoruje, myslím, že kdyby zjistil, že si volám s JJ, zuřil by. O problém jsem v tuhle chvíli nestála.

,,Ahoj!" řekl vesele JJ do telefonu a já se nad tím musela trochu usmát. Jen slyšet jeho hlas, bylo uklidňující. Počkat... takhle bych nad tím ale přemýšlet neměla...

,,Ahoj," odpověděla jsem a nakonec vyšla ven před restauraci.

,,Co teď děláš? Zníš trochu jinak než minule," řekl ustaraně a já si povzdechla a zadívala se do dáli- přesněji řečeno na silnici, která byla dosti frekventovaná. Sledovala jsem bezmyšlenkovitě projíždějící auta a přemýšlela jen nad tím, jestli se mu se svým problémem svěřit, nebo dělat, že je vše v pohodě. Rozhodla jsem se pro druhou variantu... přeci jenom- on má určitě taky své problémy, nemusím ho zatěžovat ještě těmi svými.

,,Momentálně jsme na večeři, celá rodina. Ale jinak jsem v pohodě," přesvědčovala jsem tak trochu i samu sebe a čekala, jestli mi uvěří.

,,Aha... neruším? Já jen, že jestliže máte rodinnou večeři, asi tam chceš být s nimi," strachoval se.

,,Ne, v klidu, jsem ráda, že si zavolal... tvůj hlas je příjemný poslouchat," vypadlo ze mě a hned potom jsem se zasekla. Sakra, tohle bys měla říkat někomu jinému, ne člověku, se kterým se znáš jen dva dny.

,,Oh, to je hezký tohle slyšet," jemně se zasmál, potom pokračoval, ,,ale ten tvůj je taky příjemný slyšet- to je koneckonců důvod, proč ti teď volám."

,,Jsi v pohodě?" ozvalo se za mnou a já se rychle otočila, abych zjistila, kdo to je. Díkybohu to nebyl Rafe, ale Sarah. Přibližovala se ke mně, ale já ji zastavila zvednutím ukazováčku ve znamení, že musí počkat- než se rozloučím.

,,Je mi to hrozně líto a opravdu bych si s tebou chtěla popovídat, ale už se po mně shánějí, takže... zítra se vracíme, tak se můžeme domluvit. Mohli bychom jít ven, nebo něco můžeš navrhnout," vychrlila jsem ze sebe a přitom se dívala na nechápající Sarah.

,,Fajn, nebudu rušit, ale těším se, tak dej zítra vědět, až tady budete. Tak zatím," rozloučil se JJ a já mu jen tiše odpověděla. ,,Zatím."

,,Ale, kdopak to byl?" zeptala se zvědavě Sarah a pozorně si mě prohlížela.

,,JJ... hlavně to neříkej Rafeovi, prosím. Nesmí se dozvědět, že si s ním volám."

,,Stejně se to jednou dozví, ale pro teď budu držet zobák," prohlásila, ,,ale teď už pojď. Rafe je tam bez tebe nervózní," pokračovala a táhla mě za ruku zpět, k tomu velkému stolu...

Ahoj!
Další slíbená kapitola je tady.
Blížíme se k 1,5K přečtení, což je naprosto šílený, takže děkuji. Chci ale taky poděkovat za voty a komentáře, protože jakákoli odezva od vás je pro mě neskutečně důležitá a motivující.
Děkuji, mějte se krásně💕
Verča <3