𝗖𝗿𝗶𝗺𝗶𝗻𝗮𝗹 𝗽𝗮𝗿𝘁𝗻𝗲𝗿𝘀 /𝗥𝗮𝗳𝗲 𝗖𝗮𝗺𝗲𝗿𝗼𝗻

4.

150 km/h. Dost na to, abych dokázala dostihnout Rafeovo černý Ford. Zatím si nevšiml toho, že za ním jedu. Naštěstí.

Zanedlouho zaparkoval před Barryho "domem". Tedy jestli se tomu dalo tak říkat. Spíše to byla špinavá chýše plná drog. Ze dveří ihned vyšel samotný Barry. Z auta vystoupil Rafe a šel rychlým krokem k Barrymu. Já zaparkovala za stromy a pozorovala, co se bude dít dál. Nejspíše si všimli toho velkého auta, které stálo za stromy, ale nevěnovali mu sebemenší pozornost. Měli na práci asi něco úplně jiného a já přesně věděla co...

Po chvíli povídání vešli oba do domku. A já se rozhodla jednat. Bylo mi jasné, že jestliže je tohle Wardovo auto, někde tu bude nějaká zbraň. A já byla pevně rozhodnuta ji najít, protože jestli jsem se měla vydat k nim, musela jsem mít něco, díky čemuž se budu moct bránit. Oni by rozhodně neozbrojení nebyli.

Začala jsem hledat v přihrádce u spolujezdce a v šuplíkách vepředu. Nic.

Pokračovala jsem dozadu. Napadlo mě, že je možná někde v dolní části. Tam, kde máme normálně nohy. Tam jsem našla otevírání a vyndala ze skrýše černou pistoli. Zásobník byl plný, což znamenalo, že můžu vyrazit.

Vystoupila jsem z auta a zamkla ho. Pomalu jsem se blížila k oknu, abych mohla nejdříve ohlédnout situaci. Opatrně jsem se podívala oknem a viděla, že oba sedí na židlích a povídají si.

Přiblížila jsem se ke dveřím a kopla do nich, tím pádem se rychle otevřely a oba se na mě podívali. Zbraň jsem měla prozatím zastrčenou za kraťasy vzadu, přikrytou košilí.

,,Co ta tady dělá?!" Vykřikl Barry a zvedl se ze židle, načež ho Rafe chytil silně za ruku na znamení, že by se měl zase posadit.

,,Mě by spíše zajímalo, co tady děla Rafe?" Zeptala jsem se a opřela se o futra. Oba se na mě jen mlčky dívali.

,,Nic ti do toho není Allison. Měla bys vypadnout," odpověděl Rafe a šel ke mně. Přistoupil co nejblíže a díval se mi hluboce do očí. ,,Tohle nemáme za potřebí, odejdi. A nebudu to opakovat znovu," řekl a já zakročila. Rychlým gestem jsem vytáhla zbraň a namířila ji na něj. Chtěla jsem, aby odešel se mnou. Něco jsem mu slíbila a nehodlala to porušit.

,,Hoooo, tak klid, ano?" Řekl Rafe a na svou obranu dal ruce před sebe. Začal couvat. ,,Polož to, než se někomu něco stane," pozvedl obočí. Netrvalo dlouho a ani nevím odkud, vytáhl svou pistoli. Mířili jsme tam na sebe, jako bychom byli nepřátele. Celá ta situace byla hrozně divná. Nechtěla jsem to dělat, ale kvůli tomu včerejšku mi nezbývalo nic jiného. Bylo mi jasné, že to nevydrží a půjde sem. Věděla jsem to. A přece jsem tomu nezabránila. Možná kdybych neusnula...

,,Nepoložím to, dokud hned teď neodejdeš se mnou," řekla jsem přísně a on jen zakýval hlavou, podíval se na podlahu a pak zpět na mě.

,,Takže si teď se mnou budeš takhle hrát? Dělá ti to dobře? Protože jestli jo, tak není problém. Já mám rád hry taky." Nevěděla jsem, co se bude dít dál, tak jsem jen tak stála a čekala.

Z venku se ozvala hlasitá rána, tak jsem se ohlédla ven, což byla zásadní chyba. Rafe mi jakýmsi chvatem sebral pistoli z ruky a zpacifikoval mě, takže jsem byla naprosto v jeho moci.

,,Já mám moc rád hry, zvlášť když mi jdou," zašeptal mi do ucha a táhl mě ke svému autu. Snažila jsem se mu vyvlíknout, ale byl hrozně silný, takže jsem neměla šanci. Hrubě mě hodil na zadní sedačku auta a odněkud vytáhl provaz, kterým mi uvázal ruce k sobě. 

,,Bylo tohle nutný?" Zeptala jsem se ironicky a začala máchat rukama na můj nesouhlas. Cítila jsem se jako ulovená zvěř. Bylo mi trapně. Měla jsem jediný cíl; udržet ho bez drog. A co jsem udělala? Totálně to posrala...

Jen co zavřel dveře, zase odešel. Čekala jsem tam asi půl hodiny, než konečně přišel a nastartoval auto.

,,A příště si tu samičku hlídej brácho," zakřičel na něj ještě Barry a Rafe mu ukázal prostředníček. Samičku? To jako vážně?

,,Tohle si nemusel dělat Rafe, snažila jsem se ti pomoct, o nic jiného mi nešlo. Včera večer jsem ti to slíbila." Řekla jsem nahlas a podívala se ven z okýnka.

,,Ale musel, protože by si byla schopna někomu něco udělat. A o to já nestojím. A co bylo včera, to bylo a já toho lituju," řekl a mě začaly stékat po tvářích slzy.

,,Takže lituješ té noci strávené se mnou? Nebo toho, že sis vzal drogy?" Zeptala jsem se ještě, jen nevím, jestli jsem chtěla znát odpověď.

,,Toho, že jsem šel za tebou," odpověděl hrubě a to už jsem se neudržela a rozbrečela se úplně. Začala se mi motat hlava a rychlost auta tomu moc nepřidávala.

,,Chtěla jsem ti pomoct!" Křičela jsem, ale nejspíše to nemělo žádný význam. On si všímal jen cesty, po které jel.

Zajímalo mě, co se mnou bude dál. Doufala jsem, že mě pustí domů, ale to jsem se šeredně mýlila. Jen co mi pomohl vylézt z auta, mě vzal a vedl do jejich domu. Zavedl mě do pokoje pro hosty a tam mě zavřel.

,,Co to děláš Rafe?!" Křičela jsem na něj skrz dveře a doufala, že mě pustí ven. Nestalo se tomu tak.

Když si vzal drogy, byl někdo úplně jiný. Byl zlý, agresivní a násilnický. Dokonce i na mě.

Sedla jsem si ke dveřím a zády se o ně opřela. Dala jsem si hlavu do dlaní a čekala. Netuším na co... možná na to, že přijde a omluví se mi. Že mě obejme, řekne, že se omlouvá a mě má rád. Jenže to byly jen falešné naděje. Začala jsem brečet. Hodně. Asi to Rafe slyšel a tak odemknul dveře a vešel dovnitř, potom je zase rychle zamknul, klíček si dal do kapsy. Nahlas si oddechnul a sedl si na zem.

,,Nevím co to se mnou je. Nechci to dělat ale... ale ty hlasy... oni mi říkají že je to tak správně." Potom se ke mně naklonil a rozvázal mi provaz kolem zápěstí. Konečně...