Mistři světa !? // MS 2022 FF

,,Jak mateřská školka"

Probudil mě až Chýťa se slovy, že už jsme na letišti. Dost mě to překvapilo, ale najednou jsem byla plná energie. Vystřelila jsem mezi prvníma a náležitě si protáhla své rozlámané tělo z letadla. Úplně jsem zapomněla na svůj kufr, kterej mi musel přinést až Vránič s podezřele širokým úsměvem na tváři.

,,Co je, Havran?" Zeptala jsem se nechápavě, ale vše mi došlo hned, co jsem se podívala na telefon.

@jakubvrana vás zmínil/a ve svém příběhu. 

Svitlo mi upozornění a já ho se zájmem rozklikla. Je mrtvej.
Vyfotil mě. Spící. Na Chýťovo rameni, kterej mě nenápadně drbe ve vlasech. Sám ale nevnímá a upřeně čumí do svého telefonu, očividně na nějaký film. A to všechno doladil textem: Chýťa a Laura sázky na to, že spolu po MS skončí? @chytil_12 @laura_erat

🏒🏒🏒

Na hotel jsme dorazili celkem brzo na to, jak se sháněl po celém letišti Flíčkův kufr, kterej skončil u letištní policie kvůli špatnému označení a taky po tom, co jsem si já společně se Záďou spletla autobus a nastoupili jsme do neoznačeného, který měl převážet Kanadskou reprezentaci. No ani jednomu z nás nepřišlo divný, že nám ani jeden z obličejů nepřijde povědomý a oba jsme se pohodlně usadili a nevnímali nechápavý pohledy ostatních. Vyhodit nás musel až jejich trenér, kterého jsme dlouho přesvědčovali, že policii volat opravdu nemusí. A celá cesta z letiště byla zakončena tím, že nás táta nazval výletem mateřské školky díky hluku a bordelu, co jsme v autobuse dělali. Házeli jsme po sobě kšiltovky, nahlas pouštěli hudbu, křičeli a mně na hlavě dokonce přistály i ponožky. Čí jsou, to do teď netuším, ale vím, že se mi celý autobus smál. Speciálně Kubalík s Vráničem, kteří seděli přes uličku naproti mně. Do teď je z toho podezřívám.

🏒🏒🏒

,,Vážení rozdělte si pokoje a ve dvanáct se sejdeme na obědě" tlesknul táta a sám se odebral k výtahu následován mnou. Měla jsem mít pokoj sama, ale ne v patře s trenéry, nýbrž z hokejisty. Ale jsem za to vlastně ráda, nepřežila bych to vedle táty, kde by nebyla žádná zábava. Navíc jsem se s klukama za těch pár hodin docela seznámila a mám takový pocit, že mě přijali mezi sebe. Snad se nemýlím.

S tátou jsme se jen rychle rozloučili a já vyběhla z výtahu směrem do dlouhé chodby posázené dveřma. Hledala jsem 217, která se měla na následující týdny stát mým menším domovem. Byla skoro až na konci chodby, ale ani to mi nevadilo, protože byla krásná. Prostorná chodba, šedá dřevěná podlaha a velká ložnice lazená do bílo šedé barvy. Televize, velká manželská postel, velký balkon oddělený od ostatních jen nízkým sklem a lednička narvaná k prasknutí. Prostě luxus, ve který jsem doufala od chvíle, co mi táta cestu oznámil.

Hned po prohlídce jsem padla i v oblečení do postele, ale brzy jsem byla nucena vstát. Někdo klepal a to dost silně.

,,Ahoj" pozdravil Havran a po očku si prohlídnul můj pokoj. Za nim stál Kubalík, Záďa, Chýťa i Hroňas s Hajasem, kteří se taky snažili nahnout a podívat se.

,,No nazdar, co potřebujete?" Řekla jsem s překvapením ve tváři a prohlídla si všechny kluky.

,,Jen jsme šli zjistit, kdo je náš soused, protože já s Kubou jsme v 216, Záďa s Chýťou v 218 a v 219 je Hroňas s Hajasem" objasnil mi situaci Kubalda a hned na to se přidal i Záďa: ,,A navíc potřebujeme pokoj, kam dáme Playstationa, abychom tam mohli i v noci a bylo to málo nápadný"

,,Takže jestli ti to nevadí, můžeme ho dát sem? Pochybuju že Kariho nebo Erata napadne zrovna tvůj pokoj" přidal se do vysvětlování i Filip Hronek a já je s protočením očí pustila dovnitř. Věděla jsem, že mi nezbývá nic jiného a s tou nápadností měli vlastně pravdu. A třeba mě nechají si s nima zahrát NHLko, ve kterém, jen tak mimochodem válím.

,,Díky, jsi fakt kámoška" objal mě Kubalda. To mě trochu zaskočilo, nečekala bych to. Ale i tak jsem mu objetí opětovala a zůstala v něm dlouho. Do doby, než mi na pokoj neohlášeně vtrhnul táta. A jediný, co viděl bylo mé a Dominikovo objetí.

,,Dominiku!" Zvýšil mírně hlas. Rychle jsme se od sebe odtáhli a stoupli si tak, abychom zatarasili výhled na ostatní kluky. Rychle přestěhovávali Playstation na balkon společně se sebou a i v té zimě jen v tričkách se na sebe naskládali a dovnitř koukali jen velkým oknem. Hlavně aby si jich trenér nevšimnul.