Mistři světa !? // MS 2022 FF

rada za všechny peníze?

,,Lauri? Můžu?" Vstoupil bez zaklepání Chýťa do mého pokoje. Už jsem ležela, v pyžamu, zabalená v dece a s telefonem v ruce. Schylovalo se k půlnoci a zavíraly se mi oči. Jeho návštěva se mi skoro vůbec nehodila, i tak mi ale bylo líto, ho odmítnout. Měl skleslý výraz, něco se očividně stalo. Žere ho stále ta dnešní prohra, ale i tak mám dojem, že v jeho náladě nefiguruje jen ten zápas. Jen jsem si trošku povzdychla, vypla displej mobilu a posadila se.

,,Pojď, co tak pozdě? Nedodržuješ večerku?" Rýpla jsem si se zívnutím a posunula se ze strany postele, která je k Fildovi blíž.

,,Až teď jsme byli propuštěni z meetingu, chtěl jsem si pokecat, nečekalas totiž na nás po zápase"

,,Až teď? To do vás hustili stále do kola ten dnešek?" Plácla jsem se do čela. To by mě nebavilo.

,,Až teď, prohazovali sestavy, něco jsme si k tomu řekli a pak jsme spíš už jen kecali" odpověděl Filda a posadil se na postel za mnou.

,,Kdes byla, kdyžs na nás nečekala a Kanaďani slaví někde ve městě výhru nad Finama?" Koukl na mě podezřívavě. Jen jsem mykla rameny. Neměla jsem náladu čekat a bylo mi blbý přijít do kabiny. Nálada byla skleslá a pochmurná. Raději jsem se prošla a ve městě se chvíli viděla s Mitchem a s pár jeho spoluhráčema, kteří mě, samozřejmě tahali s nima do baru. Naštěstí jsem se ale nezdržela dlouho, jen necelou hodinu a pak jsem si to hezky zamířila se sluchátkama v uších k sobě na pokoj, kde jsem do teď.

,,Tady, na pokoji" sjela jsem Filipa pohledem a on mi to samé oplatil.

,,Vážně?" Nadzvednul jedno obočí.

,,Filipe, vážně, jen jsem šla projít ze stadionu na hotel a ve městě se pozdravila s Mitchem" stočila jsem oči v sloup. Očividně se s mou odpovedí spokojil a změnil rychle téma. Pak už ta konverzace pokračovala sama, dost jsme se nasmáli. Než začal čas ukazovat skoro třetí ráno.

🏒🏒🏒

,,Dominiku?" Vtrhla jsem mu do pokoje. Byl tam naštěstí jen on s Kubou Vránou. Oba se na mě zmateně podívali a naráz se začli smát. Pitomci. Dneska maj kluci rest day, čili den volna pro regeneraci.

,,Lar? Děje se něco? Jsi nějaká vážná" tlemil se Kubalík a já měla co dělat, abych po něm nevystartovala. Přesně věděl, čím mě naštvat. A to samý Havran.

,,Jo děje, potřebuju pomoc" zabouchla jsem za sebou dveře a pohledem jsem kmitala mezi těma dvěma. Ani jeden se už nesmál.

,,Je všechno v pohodě?" Zeptal se Vránič vážně a dokonce odložil i svůj telefon.

,,No to já právě nevim" povzdychla jsem si a narvala se k nim na postel a  opřela jsem si záda o zeď.

,,Jde totiž o Chýťu a o Marnera... jsem strašně zmatená, nevim co mám dělat, potřebuju asi pomoc" spustila jsem.

,,Jo tak" povzdychnul si Dominik: ,,Chýťa je do tebe zabouchlej, to víme i vidíme všichni, u Marnera nevím, neznáme se"

,,No to já právě vim i vidim, že mě Chýťa miluje, největší problém je ale v tom, že mu nechci ublížit...a...a mám ho vlastně taky ráda"