Mistři světa !? // MS 2022 FF

když se nedaří

,,Nečekala bych, tati, že bys nechal spát zrovna někoho s kluků se mnou na pokoji i přes ten záchvat... jinak, dobrý ráno" usmála jsem se v jídelně na tátu a mávla na něj. Obojí mi oplatil.

,,To víš, myslel jsem, že Chýťa bude příjemnější společnost po probuzení, než já" zasmál se a pohledem našel Chýťu, kterej si zrovna nabíral míchaný vajíčka.

,,No taky, že byl" mrkla jsem nevinně a přisadila se k tátovi.

,,Něco, o čem bych měl vědět?" Zarazil se a já pouze zavrtěla hlavou.

,,Ne, určitě ne, přece jsme se dohodli na tom, že až přijde správnej čas, vždycky ti všechno řeknu a ty nebudeš vyzvídat" mírně jsem ho odpálkovala a zakousla se do jeho topinky, kterou měl nestřeženě položenou na talíři: ,,Jo a k tomu Mitchovi, jsme kamarádi, rozumíme si a párkrát byl u mě na pokoji"

,,Co děláš? To je moje jídlo!" Vyrval mi topinku z pusy a mírně se zamračil. Jen jsem mykla rameny a s úšklebkem na tváři jsem si odešla pro svoje jídlo a na místo vedle kluků. Všichni mi vyměnili úsměvy, nikdo se nezapomněl zeptat na můj stav a nakonec jsme vtipkovali a provokovali jeden druhýho ještě u jídla. Ke včerejšku naštěstí už nepadlo ani slovo. Bylo to lepší, rozebírat se mi nic nechtělo. Kluci navíc dneska hrají zápas, sice s Rakouskem, které nepatří při vší úctě k silným soupeřům, i tak je ale důležitá příprava a nic nepodcenění. Rakušané koušou, navíc o tom svědčí včerejší prodloužení v zápase s Kanadou, po kterém byl Mitch pěkně frustrovaný a nekomunikativní. Hlavně mu ani neuznali hezký gól po nepatrné návštěvě jeho spoluhráče v brankovišti.

,,Hej Dominiku, tys ještě chtěl topinku, žejo?" Křiknul Havran přes skoro celou jídelnu a vysloužil si souhlasné zakývání Dominikovo hlavou. Kuba byl dost vysmátej, proto mi ihned došlo, že něco chystá. S Chýťou jsme si vyměnili vážné pohledy a už jen sledovali letící topinku namazanou pomazánkou. Já si ještě rychle stačila skrýt hlavu pod stůl, to samý Kubalda těsně za mnou. Takové štěstí ale už v žádném případě neměl Záďa, kterej schytal ránu přímo do obličeje. Vyprskla jsem smíchy a když jsem viděla Záďův obličej, málem jsem spadla ze židle stejně jako Kubalda, kterej svůj záchvat smíchu dokončuje ze země.

,,Ty debile!" Nechal se slyšet Záďa a rozběhl se, i s pomazánkou na obličeji za Vráničem, kterej si to ale se záchvatem smíchu mířil už nahoru k pokojům...

🏒🏒🏒

Kluci už jsou na ledě, v aréně to začíná žít. Zaujala jsem opět své místo kousek od střídaček a začla jsem si vychutnávat další jedinečnost okamžiku. Ikdyž se to zdá tak stejné, je to zároveň tak jiné. Jiný soupeř, jiná atmosféra, jiní lidé.

Urovnala jsem si svůj dres i šálu, zazněla siréna značící začátek první třetiny. Rozhodčí vhodil úvodní buly. Celá aréna s napětím sledovala, kdo získá puk. Kovy. Náš kapitán. A hned se halou rozezněly pokřiky českých fanoušků. Můj hlas v nich samozřejmě nechyběl, věděla jsem, že kluky ženeme vpřed. Tleskalo se do rytmu bubnů, křičelo se dáme góla dáme. A v tu chvíli? Hroňas dostal nabito na modrou z kruhu od Zádi, napřáhnul, střelil z první. Puk dlouho letěl, všichni s klidem ve tváři sledovali jeho trajektorii. Otřel se o brusle clonícího Kubalíka a nakonec se rozsvítilo červené světlo v brance. Gól! Celá hala vykřikla a za doprovodu písničky zavolejte stráže skákala a tleskala.

Naše radost bohužel ale netrvala dlouho. Můj pohled upoutává rozhodčí u střídačky našeho nároďáku. Něco řeší s Karim, po chvilce přejíždí za trenérem Rakušanů. Diskutují, nakonec rozhodčí do vzduchu maluje obdélník. Rakousko si bere výzvu. Proč? V hale je hrobové ticho. Na kostce běží opakovaný záběr celé situace i gólu. A mně začíná být jasné, že pravděpodobnost na uznání je velmi malá. Ve chvíli, kdy Hronek střílí, v brankovišti stojí Kovy zápasící s Rakouským obráncem Maierem. Ten mu blokuje hokejku a bohužel pro nás ho vytlačil do brankoviště tak, aby překážel gólmanovi nejen ve výhledu, ale i v zákroku. Je to tady. Hlavní sudí si bere svou helmu, vyjíždí před trestné lavice. Upažil. Gól neplatí. Kluci na střídačce svěsili hlavy, fanoušci začali pískat. Skóre neměnné. 0:0. Zatím.

Vstupujeme do třetí třetiny za stále stejného stavu. Co se stalo? Jakoby chyběly síly, jakoby chyběla energie. Proč tam všichni jen tak bruslí? Co pak nechceme dát gól a zvítězit? Publikum potichu utichá, i já sedím s hlavou zapřenou v dlaních. Lokty si opírám o kolena a mám co dělat, abych si nevytáhla telefon a nezačla si chatovat s Mitchiem. Siréna. Třetí. Stav stále bezgólový. Jdeme do prodloužení. S Rakouskem. V týmu panuje zvláštní, pochmurná nálada. I tak ale doufám, že dokážeme zvítězit. Nejraději bych na ten led skočila, nebo alespoň do kabiny, abych je pořádně seřvala a namotivovala.

Kluci už jsou na ledě zpátky. Prodloužení začíná, hraje se tři na tři. Jako první se puku ujímá Dominik po vyhraném buly. Ihned se žene do útočného pásma, na modré čáře ho o puk ale obere Peter Schneider, který rázem obrací směr hry. Nahrává křižným passem na Manuela Ganahla, ten z kruhu střílí. Minul branku, puku se ujímá Filip Hronek.
Hra pokračuje, tentokrát ale v obranném pásmu Rakušanů. První střela, druhá, třetí, ani jedna však nebyla pro brankáře ničím složitým.

Deset sekund do konce prodloužení. Na puku je zrovna Flíček. Přechází modrou, má volný prostor pro střelu. Nestřílí. Zastavil. Přihrává přes dva obránce ukázkovou žabičkou. Tři sekundy do konce. Puk se dostává na hůl Zádi. Nepřemýšlí. Střílí z první. A celá aréna je na nohou. Gól! Vikýř! Celá trojka na ledě se raduje a polovina lidí, která neusla v hledišti, tleská. Dost jsem si oddychla, i tak ale tenhle zápas nemůžu hodnotit jako povedený. Myslím, že ani kluci, natož trenéři.

~Jak tak na to koukám a přepisuju Bělorusko na Rakousko, tak mám zvláštní pocit, že jsem ten nepovedenej zápas tak nějak předpověděla 🤣 až na to, že jsem tady nechala kluky vyhrát za dva body a ne prohrát na nájezdy~