Mistři světa !? // MS 2022 FF

Nová energie

Dneska. Už dneska nás čeká jeden z těch důležitých zápasů ve skupině. Můžeme si všechno ulehčit, hlavně postup do čtvrtfinále, nebo naopak si můžeme zase všechno pořádně zkomplikovat. Čekají nás Lotyši, kteří si ve skupině zatím vedou docela solidně. Proti domácím si dokonce připsali i bod za prohru na nájezdy, proto nám teď sahají těsně po kotníky. Ztrácí na nás pouze dva jediné body a jestli vyhrají, přesunou se v tabulce před nás, na poslední postupové místo. Všichni čekají, že se budou pořádně rvát a budou bojovat jako o život. Jde jim dnes o vše. Podobně, jako nám, českému národnímu týmu.

Nervózní nálada panuje mezi klukama už od samého rána. Ani já nejsem zrovna v nejlepší náladě. Mám strach, stres. To samé kluci. Od rána jsem mluvila pouze s Chýťou a Pastou a to jen u snídaně, kdy jsme si jen zároveň popřáli dobrou chuť. Jinak byla celá snídaně v tichosti. Každý se soustředil na své jídlo a v hlavě se koncentroval na dnešní zápas. V tichosti i všichni odešli, včetně mě, včetně jindy upovídaného Vrániče, Kubalíka. Nevědět, co se děje, budu vážně vystrašená.

Na pokoji jsem zůstala jen chvíli, hodila na sebe džíny a tričko s nápisem Making Miracles, který jsem si tu nedavno na stadionu koupila jakožto oficiální 'merch' mistrovství a sama jsem se vydala do centra Tampere. Nadechnout se čerstvého vzduchu, přijít na jiné myšlenky a hlavně se nestresovat. Zaplula jsem do první kavárny na hockey street, měla jsem štěstí, ještě tu bylo volné místo. Kolem seděli všichni v hokejových dresech, převážně Lotyši a Finové, ale v záplavě vínových a modrých dresů jsem zahlédla i žluté tři korunky a černo-červenou Kanadu. Nějak extra jsem jim nevěnovala pozornost, pohled jsem nasměrovala do telefonu a sociálních sítí a do druhý ruky jsem vzala svoje latte. Užívala jsem si atmosféru, celé město žilo hokejem, na každém kroku, na každém rohu. Při pohledu na početnou skupinku mladých Finů se mi ale najednou zatemnilo před očima. Lekla jsem se. Horký kafe jsem měla najednou skoro celý na tričku a v klíně. Pak už jsem zase měla před sebou světlo, žádný dlaně a samozřejmě jsem byla v centru pozornosti, každý se sem díval, každý se mi tlemil.

,,To nemyslíte vážně!" Spustila jsem česky a pořádně naštvaně.

,,Co to je za nápady někomu ze zadu strkat ruce do ksichtu, když pije horký kafe?!" Otočila jsem se na pár kluků a strnula jsem, když jsem si s nima vyměnila pohledy. Oni byli pobavení, já zase pořádně vytočená. Nebyl to Havran, Kubalík, Chýťa ani nikdo podobnej. Všichni, až na jednoho, měli žlutý dresy s korunkama a v čele stál Nylander. Ten blonďatej Švéd z Leafs, jak ho znám od Mitchieho. A ten jedinej, v kanadským dresu, jak jsem si ho všimla až teď, protože stál úplně vzadu, schovanej za Ekmanem -  Larssonem, nebyl nikdo jinej, než Mitch.

,,Vůbec nevím, co jsi říkala, ale jestli chceš někomu nadávat, tak né mně, můj nápad to nebyl" mrknul na mě pobaveně Willy a ukazováčkem nenápadně ukazoval směrem Mitch. Plácla jsem se do čela, to opravdu myslí vážně?

,,Tak se nezlob, kotě" objal mě Mitch kolem ramen při pohledu na můj stále naštvanej výraz a líbnul mě rychle na rty, jen co jsem k němu otočila obličej. Stočila jsem oči v sloup a naznačila mu, že jsem kvůli němu celá mokrá. Tomu se všichni tři přítomní Švédi začli smát. Za to mě ale Mitch chytil pohotově za ruku a odtáhnul ze zahrádky kavárny dovnitř. Na záchody. Do kabinky.

,,Promiň" pousmál se omluvně a sundaval si svojí mikinu, kterou měl pod dresem a podával mi ji.

,,Dík" mykla jsem rameny a prsty jsem naznačila otočku. Trochu jako na psa, ale nechtěla jsem, aby mě viděl bez trička. Trocha jsem se styděla, navíc jsem měla v hlavě Kubalíkova slova. Hlavně nic pořádně nezačít a čekat.
Mitch si povzdychnul a s odporem se otočil zády ke mně.

,,Nemusíš se stydět, Lar" dodal, ale než se stihnul otočit, byla jsem už převlečená. Povzdychnul si, znovu. A přiblížil se na milimetry ke mně. Dívala jsem se mu na rty, které stále přibližoval ke mně, ruce opřel za stěnu za náma, abych byla přesně mezi nima. Věděla jsem, co chce a co udělá, přitisknul rty na ty mé, jazykem mi začal prozkoumávat celou pusu. Natlačil mě zády na stěnu, jen tak tak jsem nezakopla o záchod. Pořád jsem ale nezačala spolupracovat tak, jak by on chtěl, tak, jak bych i já sama chtěla.
Celým tělem se mi rozlila Dominikova slova a Filip. Nemohla jsem na něj přestat myslet, začínala jsem si přát, aby tu byl místo Mitche on. Srdce mi tlouklo jako o závod, bylo mi nepříjemně, hlavu mi polilo horko, chtělo se mi brečet. Odtrhla jsem se.

,,Promiň, není mi dobře" zalhala jsem a propletla se kolem jeho těla ke dveřím. Zůstal nechápavě koukat, ale po chvilce se rozběhnul za mnou.

,,Co se děje?" Zeptal se pohotově a stisknul mi ruku.

,,Nevím, já jen, nešlo mi v noci usnout a není mi dobře, jsem sem si přišla odpočinout ale asi to bylo na mě moc"

,,Vážně? Půjdu tě doprovodit na pokoj, nebo zvládneš být na stadionu? Za chvíli bych tam měl být, hrajeme proti Britům"

,,Klidně zvládnu být na stadionu" podívala jsem se na špičky svých bot, nechtěla jsem se mu dívat do očí. Navíc na stadion stejně potřebuju, večer hrajou kluci, tak si dám o zápas víc.

,,Fajn" trochu se pousmál a přes hlavu mi navlíknul jeho kanadskej dres, se šestnáctkou, s Marnerem na zádech: ,,Pořádně mi fandi, kotě"

🏒🏒🏒

Kanada vyhrála jednoznačně, Brity rozstřílela 7:1, z toho se Mitch podílel na výhře pěti body, jedním gólem a čtyřmi asistencemi. Já mu zase jakž takž fandila, ale spíš jsem si užívala VIP prostory, kam mě pro dnešek poslal, se šampaňským v ruce. Ale na rovinu, nejlepší výhled na hřiště je stejně z míst za střídačkou, kde pravidelně sedávám a fandím těm našim klukům. Tam se taky brzo přesunu, všichni by měli být už v kabině, za hodinu začínají.

Eee jo, trošku o ničem, hodně jsem to přepisovala a upravovala, pořád se mi něco nelíbí, nebo nejsem spokojená... navíc tuhle část jsem dost poupravila, hlavně třeba hockey street opravdu v Tampere při MS je, osobní zkušenost :) všichni tam taky chodí v dresech, i já se pak přidala a všude tahala českej dres :) a taky se snažím všemu dát reálnou podobu, přesně tak, jak jsem tu atmosféru já při MS zažila ❤️
Navíc... z týhle části se spíš potřebuju odpíchnout dál, jen jsem přiblížila Lauri pocity, možná, že jste i rádi, jak to s ní začíná být..:) a omlouvám se za čekaní, právě se válím u moře na Maledivách 😅 a přepisuju a přepisuju...
mám vás ráda hokejky moje❤️❤️
a budu moc moc ráda za každej koment i hvězdičku😍