Mistři světa !? // MS 2022 FF

not again

,,Filí? To jsi ty?" Zívla jsem hluboce a rozlepila těžce oči. Nemotorné a polohlasité kroky mě ve spánku rušily ikdyž bych klidně spala ráda ještě dál. Byla jsem celá naprosto rozlámaná, hlavu jsem měla jakoby mi do ní střepy zarývali a obvaz na zápěstí mi až skoro nepříjemně utlačoval ruku. A to všechno jen kvůli bruslení, který jsem si, i tak, opravdu hodně užila. Ale jak se říká, náhoda je blbec.

,,Ššš, spi dál" dočkala jsem se tichounké a ještě ke všemu anglické odpovědi. K mému překvapení hlas nepatřil Fildovi, jak bych za normálních okolností čekala, ale Mitchovi. Co ten tu dělá?

,,Mitchie? Co ty tu?" Vysoukala jsem ze sebe rozespalým hlasem a přetočila se na bok tak, abych viděla na Marnera se starostlivým úsměvem. Je tak roztomilí...jeho ďolíčky a ustarané oči...a já? Celá rozlámaná tu ležim, vypadám jak bezdomovec a každej pramínek mých vlasů se rozhodl cestovat přesně na stranu hlavy, kam rozhodně nepatří.

,,Doufám, že ti to nevadí, potkal jsem toho tvýho Chytila s Vránou, říkali mi, žes měla nehodu...a že kradli obvazy u nás" zasmál se a pak se nervózně podrbal na zátylku: ,,No a napadlo mě, že bys byla ráda za společnost a něco k jídlu, až se probudíš...a-a navíc jsem chtěl být chvilku s tebou"

,,Cože co? Kradli obvazy?" Zarazila jsem se trochu se smíchem. Mitch jen přikývnul.
,,A děkuju, to víš, že jsem ráda, že jsi tu" posunula jsem koutky každý do jiné strany a odsunula se na druhou stranu postele přesně tak, abych tu Mitchovi udělala místo a aby on sám pochopil, že si má vlézt ke mně. Chápavej. S mírným úšklebkem si sundal mikinu se znakem Leafs a vlezl za mnou. Přehodil mi ruku přes pas, přitáhnul mě k sobě blíž. Hlavu jsem mu položila na druhou ruku a přitulila se mu k hrudi. Znovu jsem zavřela oči. A brzo jsem opět unikla realitě do říše svých snů.

🏒🏒🏒

,,Dobrý ráno, Lar" ušklíbnul se táta na večeři. Byla jsem stále dost rozlámaná a dlouhou mikinou jsem se snažila zakrývat zápěstí s obvazem.

,,No dobrý" protočila jsem oči v sloup a šla si sednout k němu.

,,Prý tě tolik utahalo to bruslení, kluci říkali, že jsi na tom ledě byla pěkně dlouho" zasmál se a podal mi skleničku s džusem, kterou právě dokázal nalít ipřesto, že mi věnoval svou plnou pozornost.

,,No, docela jo" letmo jsem se usmála a došla si rychle pro něco k večeři. Moc toho tu už nezbývalo, bodejť by ale jo, přišla jsem patnáct minut před zavřením jídelny. Vysedával tu už jen táta s Karim a Liborem a něco dlouze rozebírali s tabletem v ruce. Nejspíš vylepšenou verzi přesilovky, nad kterou se táta dost navztekal a dlouze přemýšlel.

,,Hele Lar?" Odtrhnul oči táta od tabletu. Bez povšimnutí dalších dvou koučů.

,,Hm?"

,,Buď prosím opatrná, už jsme se o tom jednou bavili" povzdychnul si a já stočila oči v sloup.

,,Jako vážně? Tati?" Vykulila jsem na něj oči a zvedla se od už skoro dojezených těstovin. Vážně nemám náladu poslouchat jeho poučné kecy.

,,Myslím to naprosto vážně, sedni si, ten Kanaďan co za tebou chodí, to je Marner?" Zeptal se narovinu a já se málem udusila soustem, co jsem měla zrovna v puse. Jak se tohle dozvěděl?!