Mistři světa !? // MS 2022 FF

Skryté city

,,Prej se máme jako tým víc stmelit, tak jdem k tobě" vrazil mi do pokoje Kubalda, pod tričkem držel očividně flašku a za ním v závěsu bylo tak pět dalších kluků. Museli být slyšet vážně všude.

,,Fakt jo?" Protočila jsem oči a raději je vpustila dovnitř. Riskovat tátovu návštěvu, že je po večerce a že je hluk na chodbě, vážně nehodlám. Jen přikývnul a na ostatní mávnul, že je vstup volný. Jak tajná akce.

Dominika hned následoval Kuba Vrána, přitáhnul si mě do objetí a líbnul mě na čelo. Aha. To jsem vážně nečekala. A ten idiot jen krčí rameny a u toho se pořádně tlemí. Za ním se procpal Flíček, Hajas, Záďa i Hroňas, kteří si vyždovali objetí stejně dlouhé a jako poslední se se sklopeným výrazem loudal Filda Chytil. Ani mě nepozdravil. Jen se posadil do stejného rohu jako včera a pohled upřel na televizi, kde mi zrovna běžel záznam zápasu z Helsinek Švýcarsko - Dánsko. Švýcaři Dány porazili s přehledem, 4:1.

,,Prej se máme víc poznat, tak mě napadlo hrát flašku jak za starejch časů" zopakoval Kubalda prosbu jejich trenéra a tajně vytáhnul tu flašku, kterou celou dobu skrýval pod šedým tričkem s logem Blackhawks. Upnulo se na něj několik pohledů, většina kluků zakývala na souhlas.
Jen Chýťa nesouhlasil. ,,Hej Dominiku já nechci aby nás seřval, navíc mi nepřijde, že vás ta prohra nějak zasáhla" zaprotestoval. Marně.

🏒🏒🏒

Hodiny odbíjely půlnoc, však zábava na mém pokoji se teprve rozjížděla. Seděli jsme v hloučku, před postelí, namačkaní na sobě na malém prostoru země. Uprostřed nás pak byla položená prázdná lahev jejíž obsah rychle zmizel v nás všech přítomných a roztáčelo se s ní do všech stran. Na koho padla strana hrdla, ten mohl dávat úkol tomu, na kterého ukázala druhá strana lahve. A u toho všeho nechyběla jako občerstvení další vína z mé lednice. Nikdo nevnímal, že jsme hlasití, nikdo nevnímal, že má být po večerce. Hlavní bylo se smát a zapomenout na prohru. Přeci není zítra ani zápas, pouze večerní meeting. Dokonce i Chýťa seděl s náma, těsně vedle mě a konečně mi vyměnil i pár úsměvů.

,,Tyvole Kubalík né, ten mě zas nechá ve spodním prádle přeběhnout chodbu!" Svěsila jsem hlavu s mírným úsměvem. Už zase úkol padnul na mě. Od Kubalíka se šibalským úsměvem. Zas něco chystá.

,,Neboj, nenechám už nikoho, aby tě okukoval" šeptnul mi do ucha z ničeho nic Chýťa a chytil mě za pas. Jen jsem nad tím pokrčila rameny a zadívala se na Kubalíka. ,,Tak co, Domí?"

,,Hej co se tam děje! Taky to chci vidět!" Křičel Záďa nenechajíc říct úkol Kubaldu. Byl stále ještě zavřenej ve skříni, zatím tam trávil bezmála pět minut a dalších pět mu ještě zbývalo. A ano, opravdu dostal úkol zůstat ve skříni. Od Hajase, kterej sotva držel oči otevřený.

,,To, cos chtěl vidět už dávno!" Opáčil mu Dominik a pak pohled stočil ke mně. ,,Chtěl vidět vás dva" pohledem sjel mě a Chýťu, kterej se trochu začervenal. Já dostala záchvat smíchu. Ale svlíkat si oblečení za trest vážně nechci. Už takhle jsem tu byla jen v Havranovo mikině a kalhotkách,  a aby viděli i mojí podprsenku, to už vážně nepotřebuju.

Pokrčila jsem rameny. Setřesla ze svýho pasu Fildovo ruku a posadila se mu nervózně na klín. Svoje nohy jsem mu obmotala okolo jeho pasu a ruce mu zapletla do černých hustých vlasů. Nevěděla jsem, proč a co přesně dělám. Moc zkušeností s klukama jsem nikdy neměla. Ale klišé scénku z romantických filmů či seriálů mám v hlavě snad pořád. Orientovala jsem se podle ní. Opřela jsem si hlavu o jeho čelo, pak i špičku nosu o tu jeho. Zavřela jsem oči a chtěla se přitisknout k jeho rtům. Ale on byl rychlejší. Přerušil mezeru mezi náma rychleji, než jsem se jen stačila k němu naklonit. Začal válku našich jazyků a pak jsem cítila z jeho strany cit. Něhu, i touhu. Jeho ruce jsem po chvilce ucítila kolem svého pasu a došlo mi, že ani pro mě tohle líbání není bezvýznamný. Jsem ze sebe zmatená. Ale svět přestal v tu chvíli existovat. Bylo mi krásně. A chtěla jsem, aby tahle chvilka nikdy, ale opravdu nikdy neskončila...

,,A já si myslel, že jste spolu, s Dominikem, když jste se včera v noci za rohem líbali" vrazil do pokoje Sklenda a já se rychle odpojila od Filipa. Přerušila jsem naši krásnou chvilku, ač jsem nechtěla. Upřela jsem na Davida svůj pohled. A v duchu se nenáviděla.

Proto byl Chýťa naštvanej. Proto vraždil Kubalíka pohledem. Proto se odtahoval ode mě. A jeho pohled je strašně smutnej. Co jsem to jen udělala?

Zmateně jsem pohledem propalovala Dominika s Davidem i Filipa. Nevěděla jsem, jak reagovat, jak se zachovat. Kubalík byl značně nervózní, Filip smutnej a Sklenda zaraženej. I tak mě ale Chýťa stále držel za pas a po chvíli ho i víc stisknul...