Mistři světa !? // MS 2022 FF

Led

,,O půl na recepci" běhala mi v hlavě Záďova slova. Co zas chystali mi bylo záhadou. Možná to byl jeden z těch důvodu, proč se mi nikam nechtělo a proč jsem seděla v jídelně u jednoho talíře pěknou dobu, i tak jsem ale věděla, že nemám jinou možnost, než tam být. Kdybych se zavřela na pokoji, stejně by dveře někdo z nich vyrazil dřív, než by je napadlo projít balkonem, volat mi, nebo sehnat univerzální kartu od pokojů.
Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se vrátit na pokoj, hodit na sebe tričko nároďáku které se mi z ničeho nic zjevilo na pokoji, černé džíny s roztrhanými koleny a batůžek s důležitými věcmi na záda. Jestli jsem byla ale oblečená vhodně jsem nevěděla. Čekala jsem procházku do města či něco podobného a marně jsem doufala, že by mi někdo z kluků řekl, že bych v tomhle outfitu na tom místě, kam mě vedou umrzla.

Venku bylo teplo, od brzkého rána svítilo sluníčko a obloha byla modrá bez jediného mráčku. K překvapení všech teplota dosahovala k neskutečným 22°C a na sluníčku se dokonce i zdálo být přes třicet.
Na oči jsem si vrazila ještě černé sluneční brýle a s drobným úsměvem na rtech jsem se rozešla na recepci.

,,Ses nemohla dočkat? Jinak si tvůj brzkej příchod nedovedu vysvětlit" chytil mě okolo ramen Havran a hned v závěsu za ním se smál Záďa.

,,Haha jasně" protočila jsem oči v sloup a porozhlídla se kolem: ,,A zbytek je kde?"

,,Nikde, jdem jen my" zamrkal Záďa a to už mě Havran tlačil z hotelu ven.
Hned mi do očí zasvítily ostré paprsky slunce a ti dva se mohli udávit smíchy. I já se smála s nima, i tak mi tu ale chyběl někdo, kdo by je usměrňoval. Chýťa. Kterej se mnou na obědě opět neprohodil jediný slovo.

,,Tak jsme tu" hihňal se Havran a přede mnou se naskytl Tamperskej zimák. Ale z druhý strany. S vchody pro personál, ne pro fanoušky.
,,Co tu?" Zarazila jsem se a zmateně zamrkala všude kolem. Myslela jsem, že sem veřejnost v žádnym případě nesmí. Odpovědi se mi ale nedostalo, místo toho jsem namáčklá mezi klukama kličkovala bludištěm vchodů, než jsem se objevila v šatně lazené v českých barvách. Nikdo tu nebyl, chybělo pár bruslí, ale hlavně na Kubalíkovo místě byly bílý krasobruslařský brusle se zlatými tkaničkami. Dost mě to zarazilo. Nebyla jsem schopna jediného pohybu. Až Záďa mě musel popostrčit blíž, abych je vzala do rukou.

,,To - tohle nemyslíte vážně" měla jsem pusu otevřenou úžasem dokořán, slzy v očích a ohmatávala jsem brusle. Dost dobře jsem je poznávala. Jen byly větší.

,,Myslíme, dělej, nazouvej se" popohnal mě Kuba Flek kterej se z ničeho nic zjevil za mými zády a s Kubou Vránou šeptem něco řešil. Oba už byli v bruslích, stejně tak Záďa. Čekali jen na mě, rentgenovali mě svými pohledy.

Nakonec jsem se ze svého úžasu přemohla a napasovala se do nich taky. Naposledy jsem na ledě stála před několika lety. Mohlo mi být tak deset, možná jedenáct. Bruslila jsem, dokonce i závodně. Všechny ty otočky a výskoky mě neskutečně naplňovaly. Štěstím, touhou být lepší. Šlo mi to. Než přišel poslední pád. Od tý doby jsem brusle nechala na půdě.
Byl ve mně strach, co když to nezvládnu? Co když spadnu ještě hůř? A teď dokonce před nima? Nejlepšíma českýma hokejistama?
V hlavě mi šrotovaly otázky. Šla jsem nejistě. Po boku dvou Kubů a jednoho Filipa. Nakonec mě dovedli až ke střídačce, kde bylo vidět na celou plochu. A v dáli někdo, koho bych tu nečekala.

,,Lar?" Zaslechla jsem tlumeně Chýťův hlas a Kubaldův smích. Rozhodně jsem nevěděla, že tu bude i Chýťa, který na obědě trucoval. Ale soudě i dle jeho výrazu, on o mně taky nevěděl.

,,Co tu dělá? Myslel jsem, žes chtěl trénovat" sykl na Dominika a rozjel se společně s ním ke střídačkám, kde jsem byla já v doprovodu ostatních.

,,Trénovat budeme" šeptnul Kubalda zpátky ale tak, abych to slyšela a zamrkal. O co jim jde už vážně nechápu. Že by nás dva chtěli usmířit? Nebo že by se snad chtěl Kubalík nějak omluvit?

,,Tak pojď, neboj se" postrčil mě Havran a já se strachem vstoupila na ledovou plochu. Trochu jsem zavrávorala, ztratila rovnováhu, ale to už jsem na pase ucítila dvě ruce a Chýťu za sebou. ,,Pozor" zašeptal a srovnal mi postoj. Hned při tom dotyku mi do těla vjela elektřina, v břiše mě zašimrali motýlci a hlavu mi polilo příjemné horko. Usmála jsem se na něj, což mi on okamžitě opětoval a s jeho rukama na svým pase jsem se rozjela podél mantinelu kupředu. V tu ránu, jakoby ze mě opadnul všechen můj předchozí strach. Nebylo to nakonec tak zlý, jak jsem si původně myslela. Začla jsem bruslit i bez Chýťovi opory, dokonce jsem dokázala skočit pár kadetů. Ikdyž, Filip byl stejně celou dobu u mě a pořád mi něco povídal. Hlídal si mě, někdy natahoval ruce. I tak brzy pochopil, že stačí hlídat z dálky. Bylo nám takhle vlastně hezky a vůbec jsme nevnímali, že kluci už dávno opustili led. Možná v tom byl záměr, možná ne. Kdo ví? Nám to ale nevadilo. Alespoň byl klid a hlavně soukromí.

,,Ty brusle, Filipe, kdo je kde vzal?"

,,Tvůj táta, dal nám je do kabiny, chtěl, ať tě vytáhnem bruslit. Ale já nevěděl, že zrovna dneska, Kubalda chtěl trénovat. Ale teď jsem rád, že jsi tu se mnou. Bruslilas někdy v páru?" Prohrábnul si vlasy a šibalsky se při posledních slovech usmál.

,,Ne" vyskočila jsem si na mantinel, posadila se a sledovala Fílu, jak zkouší po mém vzoru kadeta. Než jsem se ale nadála, stál u mě.

,,Nevadí, čas to změnit" chytil Chytil můj pas, ale to už jsem byla ve vzduchu a snažil se se mnou točit. Hrůza v očích, strach z pádu, záchvat smíchu a nakonec uvolnění veškerého napětí. Bruslili jsme dlouho, dělali jsme kraviny. Zkoušeli jsme zvedačky. Až do chvíle, než se halou rozezněl pronikavý křik Havrana. Oba nás vylekal. A já na mžik sekundy ucítila tvrdou a studenou plochu pod sebou.

,,Vole Filipe!"
,,Ty seš debil, co tu řveš?!"
,,Co se stalo?!"
,,Dominiku ty kreténe, kams mi dal moje br- co se tu stalo?"
,,Hej Lar, co ti je?! Jakube dělej něco!"
,,A co mám dělat?!"
,,Lar! Lauro! No tak, prober se!"
,,Ty seš takovej idiot, Filipe!"
,,Drž hubu to tys tu začal řvát!"
,,A tys ji pustil!"
,,Držte huby oba! Tohle se nesmí nikdo z trenérů v žádnym případě dozvědět! Jak je na tom Laura?"
,,Hej Hroňas, co tu děláš?!"
,,Vole co to má znamenat? Co jste ji udělali?"