Mistři světa !? // MS 2022 FF

Uvědomění

,,Drž nám palce, Lauri" plácnul mi do dlaně Chýťa a trochu se pousmál.  Sešla jsem ke střídačkám, abych si se všema plácla a přála jim hodně štěstí. Jdeme na ně. Filda dneska nastupuje v druhý formaci na centru, na křídle bude mít Vrániče se Záďou. Snad jim to takhle sedne. A v první formaci, obrovská novinka, duo David a David. Krejčí a Pastrňák a jejich známá chemie. Moc se na ně spolu těším, Pasta je strašně fajn a s Krejčou jsem zatím prohodila tak tři slova. Ale nevadí, už jsou srovnaní na vhazovacím kruhu a čekají, než rozhodčí hodí úvodní buly. Nervy. Křik českých fanoušků. A začátek. Puku se ujímá rovnou Pasta, zaváží ho do útočného pásma, kombinuje s Krejčím, Kubalík, ten nahrává na Hronka, který se ujímá puku a zkouší rovnou střílet od modrý, puk se odraží od betonů brankáře přímo na Pastu, křižně nahrává na Krejčího, který si puk ale raději podrží. Nemá ho na střelu. Nervózně sleduju celou souhru první formace, už čtvrtá střela, neuběhla ani minuta od začátku. Lotyši se dostávají rychle pod tlak, Hronek drží puk, ostatní střídají a na led skáče Filip, Filip a Kuba. Třetí Filip si prodlužuje střídání, krouží na modrý čáře a zastává roli rozehravače. Do dvojice má u sebe Davida Skleničku, ten zase zastává pozici falešného pravého křídla a mění se se Záďou, který občas zajede na pozici centra místo Chýti a naopak. Celá lajna hraje v podstatě jeden velkej zmatek, Vránič je na modrý, dostává nabito od Chýti přímo do jízdy do protipohybu a střílí. Gól! Propálil brankáře Lotyšů! Halou se ozývají Stráže a já radostně skáču do vzduchu a raduju se. Kolem sebe si všímám jen naštvaných a kyselých výrazů Lotyšů, kteří sedí v mém okolí a pak taky pár Čechů, kteří skáčí do rytmu písničky a oslavují. Společně se mnou, společně s hloučkem kluků, kteří se objímají na ledě. Trochu si můžu oddychnout, vstup do utkání se povedl. 1:0. Do hry nastupuje třetí formace, společně s Flíčkem, Kovym, Lencíkem, Moravčíkem a Kundrcem. Nečeká je nic složitého, znovu si vytvářejí tlak v útočném pásmu, do kterého naskakuje čtvrtá, dokonce i znovu první formace.

,,Gól!" Křičím znovu a znovu se raduju do rytmu gólové znělky. Pastrňák během chvíle zvyšuje na 2:1 a čeští fanoušci mají opět důvod slavit. Dneska to vypadá vážně dobře, tohle nemůžeme prohrát!

Právě vstupujeme do druhé poloviny zápasu, na kostce svítí čas 8:24 do konce druhé třetiny, Česko vede 4:0, další góly přidal Flíček a Hroňas. Lotyši jsou výrazně nervózní, chybují, neprocházejí jim nahrávky, faulují, a co víc, začínají agresivně napadat. Zrovna se puku ujímá Chýťa, je za lotyšskou brankou, přímo u mantinelu...

Zadržím dech. Celá hala ztichla. Tohle nemůže dopadnout dobře! Zavírám oči. Tohle přece nemůžu vidět! Filda se jen pomalu ohlíží, zvedá hlavu. Je mírně přikrčený, nemá čas uhnout. Spoluhráči na něj křičí. Marně, pozdě. Přišel náraz. Tvrdý. A nebezpečný.  Leží na zemi, já otevírám oči. Potřebuju za ním! Proč se nehýbe!?
Jeho helma leží kousek od něj, hokejka jak by smet. Tvoří se u něj hlouček spoluhráčů, přihlíží i lotyšský gólman. Nikdo ani nedutá. Všichni s napětím a se strachem v očích pozorují veškeré dění na ledě. Ze střídačky zrovna vyjíždí Hroňas, strhává rukavice, mstí svého kamaráda a ze zadu do kravaty chytá Bukartse. Lotyše, který za tohle všechno může. Který neudržel své emoce na uzdě. A vážně a úmyslně zranil protihráče. Vzniká bitka, Bukarts se brání, ač sám ale dobře ví, že se Hronek nedá. Bojuje, boxuje, žene ho zlost, zášť. Touží jen po pomstě. Sjíždí se k nim dva rozhodčí, ti zbylí kontrolují Filipa. Na led vbíhá už i český lékař, na kostce běží opakované záběry. Mám strašný strach. Bukarts do něj najel v plné rychlosti, hlavu, obličej i rameno mu narazil v plné síle na mantinel. Ulítla mu helma a on bezvládně padal k zemi, na tvrdý led. Hlavou.

Halou se rozezněl obrovský a bouřlivý potlesk. Uf. Filip stojí. Podepírají ho ale Vránič se Záďou, vypadá to, že není schopnej stát sám. Zavrávoral, naštěstí ho oba zachytili. Vedou ho dál, pokračují směrem ke střídačce, kde už si ho přebírájí lékaři. Musím za ním. Ale kam? Do šaten? Kde je tu ošetřovna? Trochu jsem se lekla. Za zády se mi z ničeho nic zjevil Mitch.

,,Bude v šatnách, běž za ním, vidím, jak se tu klepeš strachy... a on... bude určitě rád" lítostně si povzdychnul a věnoval mi dlouhý a intenzivní pohled do očí plných slz. Jen jsem přikývla. Chtěla jsem mu skočit kolem krku, ale neměla jsem na to najednou čas. Něco, jako by mě zastavilo. V tu chvíli byl pro mě nejdůležitější Filip. A taky uvědomění, že pro mě znamená mnohem víc, než si dokážu připustit. Uvědomění, že Filipa miluju víc, než kohokoliv jiného. Naprosto vyměnil Mitche, naprosto mi zamotal hlavu. Všechny mé city najednou patřily Filipovi. A já si to uvědomila až teď. Teď, když nevím, co se s ním děje a sužuje mě o něj neskutečný strach, teď, když vím, že je na tom špatně... Teď, kdy jsem si naprosto jistá tím, že jeden druhého ve svých životech potřebujeme . . .

~
No, co dodat... tohle jsme nečekali🤣 ani já... hlásím se po odmlce, vydávám další kousek... tak snad se vám líbí, slohově rozhodně není dokonalej, ale moc nevím, jak a co přesně upravit... omlouvám se za čekání, jen bohužel nebyl čas ❤️
mám vás ráda broučci moji, děkuju za hvězdičky i přečtení 🥰
Zatím pá, vaše Maja xoxo
~